Vydáno 20.08.2018 | autor: Roman Jireš
Všimli jste si, že v těch nejlepších z protikomunistických songů se vůbec nemusí objevit slovo komunismus? A přesto mají i po letech sílu oslovit také posluchače, kteří v něm nevyrůstali. Jejich tvůrci dnes nejsou vždy na palubě jedné lodi, společný nepřítel už tolik nesjednocuje. Sedmičku skladeb o minulém režimu připomínáme k výročí padesáti let od invaze vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa. Ta začala v noci z 20. na 21. srpna 1968.
Svoji osudovou skladbu, která se stala jedním ze symbolů událostí po vojenské okupaci 21. srpna 1968 a později i listopadu 1989, zařadila Marta Kubišová v roce 1969 na své debutové album Songy a balady. V roce 1970 vyšlo znovu, ale už cenzurované bez Modlitby pro Martu. I po téměř padesáti letech má Kubišová píseň, která se řadu let nesměla vysílat v rozhlase a v televizi, stále ve svém repertoáru. Hudbu složil Jindřich Brabec, text na motivy Jana Amose Komenského napsal Petr Rada.
Slova této písně jsou důkazem toho, jak umí Nohavica psát nadčasové texty. "Dejte mi do ruky mávátka a řekněte, jak volat sláva, já už si najdu ten správný směr a budu mávat, mávat, mávat...," zpíval ostravský bard ještě v dobách silného komunismu. Jeho skepticismus nad údělem člověka bezmocného v soukolí dějin je na místě i dnes. Tuto píseň nehrával Nohavica v osmdesátých letech příliš často, podle svých slov nechtěl dostat do průšvihu ani sebe, ani pořadatele. Ani dnes se leckomu nehodí do krámu.
Téměř každá Krylova píseň je proti lidské hlouposti, zlobě, sobeckosti, pokrytectví a prospěchářství - tedy také proti komunismu. Skladba Pasážová revolta z jeho debutového alba Bratříčku, zavírej vrátka z roku 1969 bolestně vystihuje pocity tehdejších mladých lidí ("I naše generace má svoje prominenty, program je rezignace, facky a argumenty. Potlesk je k umlčení a pískot na pochvalu a místo přesvědčení jen pití piva z žalu...").
Karel Kryl, Marta Kubišová, Tomáš Klus a další: TOP 7 českých protestsongů a politických písní
Pro mnoho lidí je Merta symbolem odporu proti komunistickému režimu. Na festivalu Porta v roce 1986 dostal Zlatou Portu a ve stejné době i dvouletý zákaz za píseň Praha magická, která vyšla až na albu Vladimír Merta 2 nahraném v červnu 1988 v Malostranské besedě. Text "Stanné právo zatemnění udušený vzdech. Praho haknkrajců razií a rudých vyhlášek, orgií zla hrůzy lidí hnaných ulicemi jako dobytek plná stop po kulkách pomníčků a oprýskaných omítek" se konečně dostal mezi větší množství lidi.
Skladba, jejíž název by se dal přeložit jako Náš velký bratr, pochází z alba Bojové písně z roku 2006. I po změně poměrů zůstává Pepa Nos satiricky útočný a ironický. Text se slovy "To jenom buřiči bouří! Skeptičtí pesimisti! Chroničtí kverulanti lidi zbytečně plaší, jenom je straší..." je toho důkazem. Majitel potvrzení o účasti v odboji a odporu proti komunismu zůstává chronickým kverulantem podporujícím SPD Tomia Okamury a kritizujícím Jaroslava Hutku za antizemanovskou píseň Miloš a Zubatá.
Píseň ze čtyři roky staré desky Xindla X Čecháček Made doprovází skvělý klip výtvarníka Ondřeje Pfeiffera. Ondřej Ládek prý text napsal jako reakci na tendence dívat se do minulosti skrz růžové brýle. Zmiňuje fronty na banány, dovolenou v Jugoslávii nebo samizdatovou literaturu, v klipu pak ukazuje spartakiádu či tuzex. Zároveň však slovy jako "Soudruhu, k čemu je mi dvaašedesát druhů toaletního papíru na jednu díru?" poukazuje na dezorientaci některých lidí v nových poměrech.
Z debutového alba Lucie vydaného v roce 1990 se ve výběrech hitů objevuje právě Oheň, který se stal díky slovům o tom, že "už se nechcem nikdy vracet tam, kde nám bylo mizerně" neoficiální hymnou Sametové revoluce. Do povědomí lidí teprve zvolna vstupující kapela se tehdy místo svého prvního turné připojila ke stávkujícím umělcům a vydala se na revoluční vyjížďky po republice. Nálada té doby je z této vydařené písně, jejíž žár trvá, cítit dodnes.
text: Roman Jireš
Témata: Marta Kubišová, Jaromír Nohavica, Karel Kryl, Vladimír Merta, Pepa Nos, Xindl X, Lucie