Struny podzimu přinesly unikátní zážitky. Většinu umělců představily v Česku vůbec poprvé

Návštěvníci Strun podzimu byli svědky osmi českých premiér zahraničních umělců a jednoho unikátního projektu, který díky festivalu vzešel z domácí scény. Do Prahy přijel průkopník minimalismu Terry Riley, irská folková dvojice Paul Brady a Andy Irvine či brazilský kytarista a pianista Egberto Gismonti. Mladší generaci hudebníků, kteří se v Česku objevili poprvé, zastupovali raper Open Mike Eagle, zpěvačka Lizz Wright a bluegrassová kapela Punch Brothers.

Lizz Wright poprvé v Praze: V rámci Strun podzimu uhranula posluchače

Program nabídl kvalitu napříč žánry. „Struny podzimu opět ukázaly, že hudba nezná hranic. Letošní program s množstvím českých premiér byl možná tím nejodvážnějším v celé historii Strun podzimu,“ hodnotí programový ředitel Vilém Spilka. Struny podzimu poprvé spojily tvůrčí síly s festivalem světla Signal v rámci společného programu Off-Strings. Výsledkem byl projekt Organik uvedený v kostele U Salvátora. Varhanice Katta a uskupení BLOK_4, zajišťující vizuální složku představení, vytvořily nefalšovaný situační „event“, který lze prožít jedině přímo na místě.

Premiéry legend

Díky Strunám podzimu se v Česku vůbec poprvé představili hudebníci, k nimž už publicisté po právu přiřazují přídomek „legendární“. Jednomu z nich, skladateli a hudebníku Terrymu Rileymu a jeho skladbě In C, patřil začátek 22. Strun podzimu. Zahajovací koncert v Národním památníku na Vítkově v provedení sboru Ars Nova Copenhagen se zařadil mezi historické milníky festivalu. Výjimečnost tohoto večera ještě zvýšila osobní účast samotného Rileyho, který na provedení vlastních skladeb zavítá už jen velmi svátečně. Dokládají to i nadšené ohlasy interpretů – členů Ars Nova Copenhagen. Přestože skladba In C patří do jejich repertoáru už několik let, s autorem skladby se většina z nich setkala osobně poprvé právě na pražském koncertě Strun podzimu. O den později se Terry Riley představil už jako aktivní a stále hledající i objevující hudebník, když zahrál v duu se svým synem, kytaristou Gyanem v sálu Pražské konzervatoře.

Další premiéra patřila irské folkové hudbě. Vůbec poprvé se na popud pořadatelů Strun podzimu ze svého rodného ostrova do střední Evropy vypravila kapela Paula Bradyho a Andyho Irvinea, zásadní dvojice renesance irské tradiční hudby. Pokud byl někdo na pochybách, zda irský folk najde v srdci Evropy dostatek nadšených posluchačů, zaplněné hlediště Divadla Archa mu na tuto otázku poskytlo jasnou odpověď. O den později se „Struny“ přestěhovaly do Anežského kláštera. Úvodní sérii koncertů patřící hudebním legendám zde završil brazilský multiinstrumentalista Egberto Gismonti a jeho dva sólové recitály na dva různé nástroje. Publikum odcházelo rozděleno otázkou, zda je Gismonti lepším kytaristou či pianistou, nakonec se však obě skupiny shodly, že zažily dva nezapomenutelné koncerty.

Objevy Strun podzimu

Poté v programu přišla řada na zástupce mladší umělecké generace. Koncert amerického rapera Open Mike Eagla v Lucerna Music Baru navázal na předchozí festivalové koncerty tohoto žánru z předchozích let. Mladý Kaliforňan možná ještě nedosahuje věhlasu Young Fathers nebo Shabazz Palaces, o to dokonaleji však naplňuje snahu umělecké rady o rozšiřování hudebních obzorů publika. Že to byla sázka na správného koně, dokázal velmi pěkně zaplněný sál, v němž nechyběli ani fanoušci Eagla, kteří se na jeho pražský koncert vypravili ze zahraničí.

Stejnou zemi, ale jiné hudební odstíny reprezentovala na Strunách podzimu zpěvačka Lizz Wright. Dvořákovu síň Rudolfina naplnila svým sytým altem a dokonalou směsí soulu, gospelu, jazzu a R’n’B. Není divu, že po její české premiéře potlesk neutuchal ani po rozsvícení sálu a otevření dveří a charismatická zpěvačka se tak neplánovaně, ale s o to větší radostí, musela vrátit na pódium ještě k jednomu – už zcela improvizovanému – přídavku.

Říjnovou část festivalu zakončil v Betlémské kapli srbský houslový virtuos Nemanja Radulović. O jeho pražskou premiéru byl velký zájem – pořadatelé museli přidat do sálu maximální možné množství přístavků a jeho provedení ryze klasického repertoáru bylo mimořádné.

Velké listopadové finále

Následovat měl další vyprodaný koncert. Jenže Daniel Lanois a Venetian Snares kvůli nemoci celé své evropské turné zrušili. Pořadatelé však věří, že to nebyla poslední příležitost představit tuto provokativní dvojici v Praze. První listopadový koncert tak patřil Dagmar Voňkové. Unikátní projekt, který iniciovaly Struny podzimu, vzdal hold této legendární písničkářce a ikoně naší alternativní scény. Dagmar Voňková po většinu kariéry koncertovala sama. V Divadle Archa se však představila s all-star kapelou, kterou dal speciálně pro tento účel dohromady skladatel a producent Petr Ostrouchov. Známé písně v nových aranžích a ve světle reflektorů Beata Hlavenková, Jiří Slavík, Miloš Dvořáček, Dorota Barová, Marcel Bárta, Oskar Török, Marian Friedl, překvapení večera Lenka Dusilová a středobod prostoru Dagmar Voňková, která sklidila bouřlivý potlesk hned při příchodu na pódium.

Předposlední koncert Strun podzimu 2018 – velký sál Lucerny, natěšené publikum, které vykoupilo vstupenky dlouho před dnem D, malé pódium, na něm jeden mikrofon, kolem něj pětice vedená zpěvákem a mandolinistou Chrisem Thilem. To byla česká premiéra kapely Punch Brothers, koncert, který mnozí publicisté i diváci označili za vrchol letošního ročníku. Chemie mezi pódiem a hledištěm fungovala natolik, že se koncert protáhl na více než dvě hodiny. Závěr festivalu v podání dominikánského pianisty Michela Camila a flamenkového kytaristy Tomatita byl plný jižanského temperamentu. Duo si v zaplněném Rudolfinu vysloužilo od některých diváků ovace ve stoje dokonce už po třetí skladbě.

TZ, foto Petra Hajská