Vydáno 29.03.2018 | autor: redakce
Metallica se do našich končin vrací pravidelně, přesto se po vstupenkách na další koncert, který v pondělí 2. dubna hostí pražská O2 arena, jen zaprášilo. Letos uplyne 25 let od první tuzemské návštěvy slavné čtveřice. V devadesátých letech u nás vystoupila třikrát. Nyní si připomeneme pět dalších show, které již spadají do tohoto milénia a éry současné sestavy.
Metallica v Česku - TOP 5 tuzemských koncertů z třetího tisíciletí
Název areálu - tedy "park" - byl vzhledem ke stavu místa konání značně nadnesený. Skupina za sebou měla divoké a vyčerpávající období. To vyústilo v největší krizi historie souboru. Konec nebyl tak blízko ani po tragické smrti Cliffa Burtona. Navíc propagované album St. Anger přijali posluchači se značnými rozpaky.
RECENZE: Metallica nevydala Best Of, přesto shrnula v podstatě celou kariéru
Podstatné ale bylo, že Metallica se vrátila na pódia. Českým fanouškům poprvé představila nového basáka Roberta Trujilla a rovněž ukázala pochopení pro fotbalovou vášeň, která díky vynikajícím výkonům reprezentace na EURO 2004 hýbala republikou. Smůlu ovšem měli ti, kterým byl fotbal ukradený a nesledovali tudíž aktuální organizační změny. Koncert začal výrazně dříve, takže někteří nestihli nejen předskakující Slipknot, ale ani začátek hlavní hvězdy. Zmiňovaná deska byla zastoupena skladbami Frantic a St. Anger, playlist obsahoval i méně obvyklé písně I Disappear nebo No Leaf Clover. Následující fotbalový přenos utlumil atmosféru - Řek Dellas v prodloužení semifinále utnul český sen o zlaté medaili.
Vydání Death Magnetic bylo na spadnutí. Přestože k němu došlo již tři měsíce po tomto vystoupení, nezazněl ten večer v Edenu ani jeden nový song. Což nakonec nikomu nevadilo. Příchozí se kochali pohledem na zcela nový stadion, ve který generace slávistů už možná ani nedoufaly. James Hetfield událost pobaveně glosoval, jak je rád, že Praha postavila kvůli Metallice nový stánek. Role zahřívačů publika se ujala dvojice Mnemic a Machine Head. Jejich sety bohužel absolutně nevyrušily z klidu zvukaře, škoda to byla zejména u druhých jmenovaných.
Narvaný Eden zpozorněl při prvních tónech tradičního intra The Ecstasy Of Gold. Jestli někdo pochyboval o formě Hetfielda a spol., dostal ráznou odpověď hned s úvodní Creeping Death. Odezva bouřícího davu při pokřiku "die, die, die" očividně ohromila i samotného frontmana. Z oldschoolově laděného programu vyčnívala jen skladba Devil's Dance, čtyři položky dodalo tzv. Černé album a rovněž Ride The Lightning. Zážitek umocnily i detailní záběry na obrazovce, která dala pojmu "obří" nový význam, jelikož naprosto dominovala celé scéně.
Metalová událost roku. Jinak nebylo možné označit festival Sonisphere, který na jedno místo přivezl třeba Fear Factory, Therapy? nebo Stone Sour. A to prosím na vedlejší stage. Ta hlavní totiž patřila příslušníkům Big Four - tedy velké čtyřce amerického thrash metalu. Neopakovatelná akce už jenom proto, že Slayer zahráli v klasické sestavě ještě s Jeffem Hannemanem a Davem Lombardem. Zhruba čtyřicet tisíc fanoušků potěšily i koncerty Megadeth a Anthrax.
Metallice patřil pochopitelně závěr dlouhého dne. Bez omezení stanoveného nočním klidem tentokrát odehrála celé vystoupení za tmy. Úvod byl ale stejný jako před dvěma lety - Creeping Death následovaná písní For Whom The Bell Tolls. Ačkoliv setkání věhlasných kapel bylo do jisté míry nostalgické, a to nejen kvůli vzpomínce na zesnulého Ronnieho Jamese Dia, který se účasti na tomto festivalu bohužel nedožil, Metallica zařadila tentokrát do repertoáru i tři nové kusy z CD Death Magnetic. Fantazírování metalistů, že by se snad mohl k bývalým parťákům na část show připojit Dave Mustaine, zůstalo v říši snů.
Pocity déjà vu musel zažívat Robb Flynn, neboť jeho Machine Head byli po čtyřech letech na stejném místě i tentokrát pohřbeni zvukařem. Nepomohlo ani to, že ještě před nimi byla šance na vyladění zvuku při setu Francouzů Gojira. Nepříjemnost musel řešit i James Hetfield při startu The God That Failed. Hrábnul do strun a hned šel kytaru vyměnit. Metallica tentokrát fanoušky nalákala slibem prezentovat veškerý obsah Black alba. Pro tisíce lidí se tím pádem z koncertu stala událost z kategorie "to musím zažít". Praha měla tu čest, že otevírala evropskou část této šňůry a byla vůbec prvním místem, kde se Lars Ulrich a jeho spoluhráči toho roku představili.
Koncertní premiéra čekala letité songy The Struggle Within, My Friend Of Misery a Don't Tread On Me. Začátek ale patřil Hit The Lights a po velmi intenzivní smršti pěti úvodních tracků zmizela čtveřice v zákulisí. Následoval krátký dokument s dobovými záběry ze studia, připomínající atmosféru vzniku přelomové nahrávky a následné monstrózní turné. Poté již přišla řada na počáteční tóny... The Struggle Within. Moment překvapení, kdy ikonická deska sice byla přehrána kompletní, ale v opačném pořadí, zafungoval. A dokonce vedl některé návštěvníky cestou z areálu k polemikám, zda Černé album skutečně zaznělo celé...
Festival Aerodrome lákal na účast Kvelertak, Children Of Bodom a Alice In Chains. Hlavním tahákem pro většinu přítomných ale byla Metallica. Ta svůj osud - alespoň pro tento večer - vložila do rukou fanoušků. Turné "Na přání" slibovalo nevšední zážitek. Majitelé vstupenek bohužel nevyužili ojedinělou šanci kapelu potrápit a donutit třeba Kirka Hammetta k oživení riffů a sól, která už trochu zapadala prachem. Jinými slovy - vybrali běžně hrané skladby. Největším "odvazem" v tomto směru byla Whiskey In The Jar, mráz po zádech běhal během instrumentální Orion.
LIVE: Metallica pod sprchou - TOP 7 momentů Aerodrome festivalu
Akce se do paměti účastníků vryla i kvůli apokalyptickému počasí. Pohled na oblohu protnutou občas bleskem připomínal obal CD Ride The Lightning. Naštěstí nedošlo na výjevy z Master Of Puppets, byť pomyslný křížek mohli v technickém zázemí udělat nad jednou z obrazovek, kterou bouřka odeslala na věčnost. Za daných okolností by se dalo pochopit, kdyby se muzikanti drželi v relativním suchu v zákrytu stage. Ti však dali své pohodlí všanc a při pochůzkách po Snake Pitu se nechali bičovat deštěm. Pochopitelně kromě bubeníka. James Hetfield měl dle svých slov pocit, že hrají v bazénu. A nebyl sám.
text: Tomáš Rumler, foto: archiv
Témata: Metallica, koncerty, Praha
