Vydáno 12.01.2021 | autor: Hana Bukáčková
Legendární klub Rock Café slaví své třicáté narozeniny. Konalo se v něm nespočet akcí od koncertů po výstavy či divadelní představení. Řada českých hudebníků s ním má spojených mnoho zážitků, a tak jsme se na ně několika z nich zeptali. Zároveň jsme je poprosili, aby klubu k výročí popřáli.
ANKETA: Rock Café slaví třicet let. Co mu Thom Fröde, Sváťa Šváb, Filip Vondrášek a další popřáli k narozeninám?
Rock Café je mým životním milníkem. Asi roce 2001 jsem ho navštívil úplně poprvé, měli jsme tam koncert, kvůli kterýmu jsem tehdy jako 16letej kluk několik dní nespal, a to jsem netušil, kolik promluv do duše dostaneme od "starších", kterým leželo v žaludku naše někdejší silný ovlivnění grungem.
Thom Fröde (Imodium) interview: Jsem rád, že jdeme proti proudu
Zažil jsem tam nejeden křest vlastních alb, podepisovala se zde naše první vydavatelská smlouva s Warner Music, tisíce krásných setkání, "bojovali" jsme na Národní za jeho znovuotevření. Hráli jsme jak nahoře, tak dole. Rád bych taky poděkoval zejména Terezce Fišerové a následně Šimonu Blaschkovi za to, jak ten klub opečovávali a opečovávají. Rock Café je zásadním bodem mýho muzikantskýho života, proto klubu přeji další třicítku a návrat normální zdravé doby, kdy se tam budeme moci opět setkávat, bavit se, hrát a poslouchat muziku!
Zažil jsem tu skvělý okamžiky jako návštěvník i jako hudebník. Nezapomenutelný jsou pro mě skoro všechny naše koncerty ještě na starým sále nahoře včetně posledního hraní zde, který už muselo být unplugged, no a samozřejmě nemůžu nezmínit parádní oslavu našich 25 let, kdy jsme tu natočili DVD “Live Rock Café 2015“ a kdy to pro nás byl jeden z našich nejlepších koncertů Totálního nasazení vůbec.
BLOG: Svatopluk Šváb (Totální nasazení): Když jste muzikant, pořadatel a učitel...
Přeji Rock Café určitě minimálně ještě jednou tolik let, ale to asi bude přát každý. Určitě bych ale popřál jednomu z nejlepších klubů v republice, aby si i v dalších letech udržel svoji velmi vysoko nastavenou laťku kvality a skvělý dramaturgie, aby bylo pořád tak příjemný tam chodit, a aby to lidi z klubu dělali i nadále tak dobře, jako dosud, prostě srdcem. Rock Café má jedinečnou atmosféru, je to legenda a fenomén, přál bych mu, aby to zůstalo i do let následujících.
V Rock Café jsem zažil stovky super akcí, mnoho z nich pasivně jako divák super koncertů, jiné aktivně s kapelou, nebo jako pořadatel. Mejdany se velmi často překoply do ranních hodin, a přesně to nám teď všem hodně chybí. Tudíž hlavně klubu přeji to, aby se do něj co nejdříve vrátila hudba a život! Také přeji hodně narvaných akcí a hromadu super kapel, které ty davy nadšených fanoušků přitáhnou.
V Rock Café jsem hrál asi nejčastěji ze všech klubů a viděl jsem tam i dost legendárních koncertů. Popřál bych mu tedy, aby se do budoucna nemusel potýkat s umělým uzavíráním prostor, a aby se bylo opět kam vracet. Rock Café je totiž jedním z posledních míst, kde se může více potkávat rocková scéna.
ROZHOVOR | Deaf Heart: Chováme se jako spratci, aby lidi uvěřili, že to není póza
Jako fanoušek pamatuju v Rock Café někdy kolem roku 2000 koncerty ještě v horním sále, kde to mělo neopakovatelnou atmosféru. Strašně jsem si tam tenkrát chtěl zahrát, a nakonec se mi to i třikrát povedlo.
Po přesunu sálu dolů a kvůli bojům se zvukem už mé nadšení trochu opadlo. I tak byl ale klub Rock Café mému srdci nejbližší. Když se řešil náš pražský koncert, Národní 20 byla adresa číslo jedna. Když se řešilo, kam se z nějaký nálevny přesunout a dotáhnout zdárně večer, trefili jsme tam v každé náladě. Zažil jsem tam fakt krásný věci, vyprodaný koncerty, pot kapající ze stropu i v šatně, věci nepublikovatelný a asi i věci, co si nepamatuju.
Přeju Rock Café, aby tam takové věci mohli lidi dál zažívat! Ten klub mi dokonce ovlivnil život víc, než se zdá. V Rock Café jsem se seznámil se svojí manželkou.
Přeji Rockafíčku, ať překoná všechny lockdowny a tím možná nejsložitější dobu své existence. A ať se vrhne s vervou do dalších let, během kterých bude nabízet svou náruč umělcům, a to nejen muzikantům. Přesně tak, jak to dělalo doposud.
Post-It vydali po deseti letech nové EP. V Akropoli ho křtila Martina Pártlová
Pro nás s Bekoušem bylo Rock Cafe metou. V našich začátcích mu slíbil, že až budeme mít koncert v jednom z pořádnejch velkejch pražskejch klubů, mezi které právě zmíněné Rockafíčko patřilo, jdu dohola. Sen se splnil, ale my hned dva dny nato vyráželi stopem do Paříže a já se bál, že bych s takovou drsnou vizáží mohl skončit u patníku před Rozvadovem.
Moc rád vzpomínám na Terezku Fišerovou, která byla super profík, a zároveň parádní a férová bábovka.
Rock Café na Národní třídě. Kultovní klub na místě, kde se psala historie. Národní třídu si už asi bez legendárního klubu představit nelze, a samotný klub představuje vše, o čem se v roce 1989 na „Národce“ rozhodovalo. Svoboda, pestrost, multižánrovost, ale i uvolněnost, výjimečný design a pohodová atmosféra. Tyto vlastnosti jsou a vždy budou tím hlavním, proč se do klubu vždy moc rád vracím, ať již jako koncertní fotograf, návštěvník kulturní akce, či jen tak na setkání u drinku s přáteli.
Mezi spoustou zážitků z Rock Café vyčnívá jeden, u kterého jsem se obzvláště „zapotil“. V říjnu 2017 jsem fotografoval křest a koncert kapely Imodium. V té době jsem měl silné tendence se „vetřít“ přímo na podium a fotit kapely z podia. K závěru koncertního setu se mi nějak podařilo dostat se až k zadní stěně podia, hned vedle bubeníka Kárla. Schován za velkým basovým aparátem jsem si celou jednu píseň spokojeně fotil, načež jsem seznal, že je již načase vrátit se zpět do „bezpečí“ mezi diváky. Pokus o nepozorovaný únik na boku stage se však nesetkal s úspěchem. Zničehonic se na mě totiž přímo ze středu podia obrátil zpěvák Thom Fröde, ukázal na mě prstem a před zraky všech diváků (ten večer bylo beznadějně vyprodáno) se zeptal „Co tam děláš!? Ty, jo, fakt ty! Pojď sem ke mně!“. Když jsem mírně šokován pochopil, že se nejedná o žert, musel jsem dojít k Thomovi. Já, stydlivý introvert zvyklý schovávat na druhé straně objektivu, jsem najednou stál uprostřed stage svého milovaného klubu před diváky, na koncertě své oblíbené kapely. Thom mě hned srovnal a řekl, že si ze mě chtěl jen udělat srandu. A požádal mě, abych fotil diváky během další písně, čehož jsem se samozřejmě s velkou radostí zhostil. Zážitek to byl nečekaný, ale velký.
Klubu Rock Café bych chtěl popřát především to, aby podobné zážitky zprostředkovával nadále co největšímu počtu diváků, návštěvníků, muzikantů a všech lidí, kteří v klubu zanechávají dnes a denně svou stopu. Přeji Rock Café mnoho dalších let úspěšné existence, spoustu skvělých akcí, udržení neuvěřitelného genia loci a pravé srdcaře, kteří klub podpoří, když bude potřeba. Gratuluji ke krásnému výročí a nemůžu se dočkat na to, až bude opět možné Rock Café pravidelně navštěvovat.
Zpracovala: Hana Bukáčková, red, foto: promo interpretů
Témata: Thom Fröde, Imodium, Totální nasazení, Fast Food Orchestra, Deaf Heart, Ovoce, Post-It, Michal Ivanega
