Vydáno 22.03.2021 | autor: Hana Bukáčková
I ti nejslavnější hudebníci, kteří dnes vyprodávají největší haly světa, začínali v klubech. Pro koncerty jde o vůbec nejpřirozenější prostředí, které mu dodává tu správnou atmosféru. A tak jsme se českých muzikantů zeptali, v jakých klubech se cítí jako doma. Odpovídali Vratko Rohoň z Inekafe, Kuba Ryba z Rybičky 48, Ondřej Škoch z Napořád, Moimir Papalescu a Márdi z Vypsané fiXy.
Foto: Petr Tibi
Za 26 let jsme s kapelou prošli, hádám, všechny kluby v Česku a na Slovensku. Byly kluby, kde zapomněli na náš koncert (Tuba v Košicích), byly i kluby s vířivkou (Golem ve Zlíně) a byly také kluby – například všechny v Praze, kde to mělo vždycky úroveň. Takže je těžké si vybrat. Ale asi zůstanu přeci jen v rodné Bratislavě, kde dlouho nebyl žádný rokáč. Nakonec jsme se s kamarády hecli a otevřeli dva, dnes už zásadní bratislavské kluby MMC a Randal. Sídlí v jedné budově. Moje rodné město se tak dočkalo slušného souklubí: Randal má kapacitu 400 lidí a MMC pro 1300. Když jsme v roce 2011 oznámili comeback, vyprodali jsme MMC pětkrát za sebou a už jsme neměli kam přibíjet písmena na tabuli koncertů.
Daleká města Inekafe i se staronovým basákem: Dalším byly České Budějovice
Opravdu si přeji, aby přežily tuto šílenou dobu nejen Randal a MMC, ale všechny kluby v Česku i na Slovensku, a i na celém světě. Držme si palce!
Klub, se kterým jsem neodlučitelně spjatý, je Česká 1 v Kutný Hoře. Měl jsem tam první koncert se svejma kapelama a pár let jsem byl jeho provozovatelem. Bohužel vlivem restrikcí v pandemii a nedostatečné pomoci vlády lůzy tento klub ukončil na podzim svoji činnost.
Rybičky 48 spálili pop-punkovou konkurenci na popel. Jaký byl druhý den pražského Letokruhu?
Navždy s ním budu mít spojený i naše první vystoupení s Rybičkama. Měl jsem celej koncert zavřený oči, jak jsem se styděl zpívat. První “zdolaná” fanynka v šatně a na hajzlech. Těch vzpomínek jsou mraky.
Ze všech těch klubů, ve kterých jsem hrál, bych vybral dva. Prvním je klub Delta (v Praze-Ruzyni – pozn. red.), kde jsme hráli s naší první kapelou Stále Jinak. Byla to naše domovská scéna a na koncerty chodili spolužáci. Několikrát jsme dělali předkapelu Tata Bojs a to bylo super. Druhým je Lucerna Music Bar. Tam jsem odehrál naprosto výjimečné koncerty nejdříve se Šum Svistu, a pak nespočetněkrát s Chinaski. Desku Music Bar jsme pojmenovali právě podle Lucerna Baru. Pevně věřím, že až se svět vrátí do normálu, tak tam s Napořád zahrajeme!
V pardubickém klubu Žlutý pes jsem toho prožil nejvíc. Už od začátku 90. let jsme tam pravidelně hráli, jednu dobu jsem ho taky vedl, a těch zážitků je nespočet. Za všechny snad ten, kdy jsem s Philem Ruddem, bubeníkem z AC/DC, hrál na zahradě za klubem fotbal a večer před koncertem s ním tajně popíjel jeho oblíbené Baileys. Doufám, že se tam brzy zase vrátím...
Moimir Papalescu interview: V klubu Žlutý pes bude hrát hudba, co má koule!
V mým srdci má a bude mít navždy místo jeden jedinej klub, a to je prvotní fáze Žlutýho psa, která je spojená s legendárním Lumírem Sokolem. Lumír klub založil a nebejt jeho, tak by asi všechno bylo úplně jinak.
Vypsaná fiXa zahrála k výročí znovuotevření Malostranské besedy
Chodili jsme tam s celou fixou ještě předtím, než naše kapela vznikla, měli jsme tam první koncert a v poslední fázi dokonce i zkušebnu. Jeden čas tam náš kytarista dělal za barem a zbytek kapely se střídal na pozici osvětlovače. Podle toho to taky vypadalo. Mnoho si nepamatuju, protože druhá polovina devadesátek je zahalená v nejsvobodnější mlze. Ale něco si pamatuju dobře.
Vrcholem všeho byl asi jeden Silvestr, kdy nás napadlo, že bychom v klubu mohli udělat beach party. Zavezli jsme klub pískem, natáhli jsme tam teplomety a fukary a vyrobili spoustu papírových palem, který jsme nastříkali svítícíma sprejema. Byla to neuvěřitelná prdel a ještě větší kalba. Přijely skámošený kapely a pod nima tančili lidi v plavkách. Jeden borec přijel převlečenej za potápěče. S obříma ploutvema pogoval v kotli. Lumír to všechno sledoval ze svýho tradičního místa a měl blaženej výraz. Na Novej rok jsme v největší kocovině vyváželi kolečkem s propíchlou gumou písek, kterej byl úplně všude.
Zpracovali: Hana Bukáčková, Jarda Hudec, foto: archiv iREPORT, Petr Tibi
Témata: Vratko Rohoň, Inekafe, Kuba Ryba, Rybičky 48, Ondřej Škoch, Napořád, Moimir Papalescu, Márdi, Vypsaná fiXa
