Vydáno 14.11.2019 | autor: Hana Bukáčková
Už 17. listopadu si připomeneme třicet let od Sametové revoluce a tedy třicet let svobodného života. Rozhodli jsme se proto oslovit třicet známých tuzemských hudebníků, aby nám odpověděli na tři otázky týkající se svobody. Ve druhé části ankety svými pohledy přispěli No Name, Rybičky 48, Vypsaná fiXa, Bára Basiková a další. Poslední část si můžete na iREPORTu přečíst 15. listopadu.
ANKETA: Co znamená 30 let svobody pro 30 hudebníků? (II.) Odpovídají Bára Basiková, No Name, David Stypka nebo Rybičky 48
Hudebníci odpovídali na tyto tři otázky:
1) Co pro vás znamená svoboda?
2) Jak hodnotíte posledních třicet let života v demokracii?
3) Jaký hudební zážitek po roce 1989 vás nejvíce zasáhl?
1) Možnost realizovat se a doufat, že nastane čas, kdy se za svoji poctivou práci dočkáte ohodnocení. A to nemyslím jen peníze, ale také z pohledu práce, tvořivosti, hudby. Z pohledu společenského je pro mě svoboda závazkem, že si sice můžu svobodně "dělat co chci", ale hlavně za to musím plnohodnotně nést odpovědnost. A právě na tuhle stranu mince se všeobecně zapomíná...
Igor Timko (No Name) interview: Na co zpívat česky, když jsme Prahu zválcovali slovenštinou
2) Myšlenka demokracie je úžasná, ale jak už to bývá, znovu je zdeformována námi lidmi... sám se účastním dvou soudních procesů, ve kterých se snažím hájit právo žít, pracovat, rozvíjet své okolí. Bohužel v rámci demokracie mi bylo u soudu vysvětleno, že "pravda" je jedna věc, ale "právní výklad" je věc druhá... To považuji za odporné.
3) Mám rád Coldplay... a zažil jsem je na vlastní oči.
1) Svoboda pro mě znamená, ze si člověk může vybrat koho bude mít rád, koho si vezme za partnera. Znamená pro mě možnost živit se čím chceš a dělat co tě baví, pokud se to nedotýká svobody někoho jiného...
Rybičky 48 v Liberci odstartovali turné Zamilovaný/Nešťastná 2
2) Dobře... Za těch třicet let se tu stalo to, co se nevyhnutelně muselo postkomunistické "východní" zemi stát. Několik lidi zbohatlo nebo se dostalo k moci nehezkým způsobem. S komunismem jsme se nevyrovnali hned, tak se s jeho mentalitou budeme ještě potkávat. Věřím ale, že čím dál tím méně častěji. Staré struktury vymírají...
3) Toho bylo za tech třicet let mraky. Ozvi se, až budeš mít víc času. To je na celej časák.
1) Jsem na svobodě závislý. Počínaje tou osobní, vnitřní, tím pocitem, že mohu svobodně rozhodovat o svém životě, a konče tou širokou svobodou pro každého jednoho tvora na téhle planetě. Vadí mi i drobné zakolísání v obou zmíněných případech.
BLOG: David Stypka o hudebním pragocentrismu - Důležitá je pořád hlavně muzika
2) Ještě před pár lety bych byl ve svém soudu optimističtější. Teď se mi zdá, že když jsme se už už začínali tu složitou a náročnou demokracii pomalu učit, hodil nám do toho vidle brutální nástup populistů, využívajících do té doby netušená úskalí sítí, o kterých jsme se pro jistotu ještě ani učit nezačali. Demokracie je pro mě synonymem zodpovědnosti a zodpovědných rozhodnutí. Osobních i společenských. Tudíž v těchto časech nezanedbatelně trpím.
3) Hmm... Nejspíš to objektivně byl koncert Lucie u nás v kulturáku někdy čerstvě po revoluci, v raných devadesátých letech. Po asi roce hraní na kytaru jsem se nějak dostal na zvukovku, viděl Roberta Kodyma, jak z prostředka sálu kontroluje zvuk své kytary - a bylo vymalováno. Věděl jsem, že tohle je nejvíc, co se tady na světě dá tak nějak dělat. Tedy... Ne kontrolovat zvuk kytary ze sálu, nýbrž to samotné kytarování. Ten večer, když pak hráli spolu a byl to strašný nářez, se to ve mně zapeklo a zpečetilo. Pamatuju si třeba dodnes, jak tehdy voněla umělá glycerinová mlha. Jako rock'n'roll.
1) Svoboda pro mě znamená, když mi do ničeho nikdo nekecá. Kdy můžu říkat, co chci, a nikdo mě za to netrestá. A zároveň je podle mě důležité mít stále na paměti, že je třeba nezasahovat do "svobod" lidí okolo a respektovat různé pohledy na svět, život.
2) Jiných 30 let jsem nezažil, vzhledem ke svému věku, ale jsem spokojený tam, kde a s kým žiju. Kdybych nebyl, udělám vše proto, abych to co nejdřív změnil.
3) Pro mě to byl určitě koncert mé tehdejší největší inspirace - Jasona Mraze. Jeho písně mě, respektive nás jako rodinu, provázely při obou porodech i při svatbě. Celý koncert jsme se ženou probuleli a cítili víc, než kdy jindy, jakou má hudba úžasnou moc.
1) Svoboda je možnost rozhodnutí, jak svůj život žít a čím ho naplnit. Svoboda pro mě také znamená otevřenost a uvolnění.
2) Když konečně padl komunismus, bylo mi šest let. Nejsem schopna posoudit 30 let demokracie, protože to je v podstatě celý můj život. Neprožila jsem to neskutečné ponižování ze strany režimu, ale pamatuji si, že máma hrála divadlo ještě s bratry Motýly v Ostravě a museli ho hrát často tajně. Znám několik lidí, co skončilo v kriminále, kvůli tomu, co vytvářeli, za to, co si mysleli a veřejně říkali. Dnes už si to stěží dovedeme představit. Vynikajícím vhledem do této doby jsou skvělé a nesmírně čtivé knížky Magor a jeho doba od Marka Švehly nebo Paměti Vlasty Chramostové.
Těchto 30 let svobody a demokracie vnímám já už jako něco samozřejmého, což ale není pravda. Můžu si svobodně tvořit, dělat, co chci, pokud se tím dokážu uživit, a to právě ještě před 30 lety nebylo absolutně možné. Tento svět je nesmírně rychlý a já ho vlastně moc nestíhám. Za těch 30 let se změnilo úplně všechno a tak moc rychle, že se v tom velmi těžko zorientovávám.
3) Nemám asi jeden zážitek, který by nějak výrazně vybočoval. Rozhodně si pamatuju na úžasnou atmosféru ostravských rockových koncertů u Černého pavouka, v Rocknhillu, Tnt nebo Krokodýlím ocasu.
1) Já komunismus zažil jen jako dítě. Ale v naší rodině zůstalo hodně zážitků jak z komunismu, tak z druhé světové války. Svobody si velmi vážím, protože pro ni umřelo mnoho lidí, několik i z mé rodiny. Děda byl za války partyzán stejně jako jeho dva bratři, ten třetí dokonce v armádě. Přežil to jen dědeček, ale musel si projít několika koncentračními tábory. Svoboda je pro mě i proto klíčová. Vážím si jí tolik, že jsem připraven ji chránit kdykoliv to bude třeba. Smrt všech těch obětí přeci nesmí být zbytečná.
Radek Banga (Gipsy.cz) interview: Musíme mít naději v lepší zítřky
2) Jsem přesvědčený, že my Češi jsme dlouho neuměli zacházet s demokracií. Není divu - jako samostatné Československo jsme si to příliš dlouho neužili, před tím jsme dlouho byli pod nadvládou někoho jiného a potom jsme zažili dvě velmi komplikovaná období - protektorát a komunismus. Najednou byl rok 1989 a měli jsme pouhé ideály toho, jak má vypadat "svoboda". Jenže byli jsme pozadu. Teprve teď jsme pochopili, že to není tak snadné. Že skutečná svoboda se musí tvrdě vydřít, je nutné ji vybudovat a starat se o ni. Že svoboda neznamená možnost dělat si, co chceme, ale spíš vybrat si ta správná pravidla a dodržovat je. Věřím, že postupně se tohle všechno naučíme. Nejsme na tom ale vůbec zle. I když současná politika v ČR vytváří možná dojem, že ano.
3) Nebude to z hudebního světa. Pro mě byla nejzásadnější událostí po Sametové revoluci ta z 11. září 2001. Teroristické útoky v USA byly pro mě natolik šokující, že jsem se několik let obával řetězové reakce. Obával jsem se toho, že to rozpoutá třetí světovou válku. Svět to ustál. Je zřejmě odolnější, než jsme si sami mysleli. Nicméně nezůstalo to bez nežádoucích účinků. Války v Iráku, Afghánistánu a následně další konflikty na Blízkém východě rozpoutaly nové světové krize, společenské i humanitární. Je třeba jim čelit a neustále být na pozoru. Naše svoboda není samozřejmostí.
1) Zajímavé je, že svoboda je neporazitelná a i političtí vězni, kteří si uchovali své svobodné myšlení, byli schopni ji kultivovat i v těch nejnesvobodnějších podmínkách. Vnímám svobodu politickou, která se pro naši generaci stává samozřejmostí, přitom to tak nebylo vždycky. Ta myšlenka je vlastně hrozivá. Pak svobodu se pohybovat v rámci systémů, kterou udávají zákony. Ta je samozřejmě relativní a nikdy nebude úplně fér vůči všem. Ale mám radost, že žijeme v době, kdy je alespoň společensky ukotvené, že svoboda souvisí s naší samotnou existencí a není odvislá od našeho náboženského vyznání, rasového etnika nebo pohlaví či sexuální orientace. Ale samozřejmě... není tomu tak všude a to je velmi smutné. Pro mě osobně je svoboda prožitek nekonečnosti lidského bytí. A to je velmi hluboký pocit, který dává životu smysl a ze svobody tvoří v podstatě něco, co nám nikdo nemůže sebrat.
2) Jako období poznávání a hledání. Myslím, že si všichni uvědomili, že svobodu nezískáme tím, když si budeme moct koupit to, co chceme, a věřit tomu, čemu chceme. Zjišťujeme, že svoboda s sebou přináší odpovědnost a také, že svobody různých lidí dohromady znamenají činy, se kterými třeba ve výsledku nesouhlasíme. Proto se život ve svobodné demokratické společnosti stává pro mnoho z nás komplikovaný, chaotický a nepřehledný. O svobodu bychom nechtěli přijít ani za mák, ale usilovat o ni a pečovat o ni, to je pro nás ztráta času.
3) V posledním roce to bylo trio koncertů Aurory, Billie Eilish a Kimbry, které přijely do Prahy. Cítit zahraniční vítr, který je plný svobodomyslnosti, mi vždycky dá pocit nadechnutí.
1) Jakákoli osobní volba způsobu života, náboženského vyznání, politického názoru, sexuální orientace a neomezená možnost pohybu na kterémkoli místě na světě.
2) Hodně jsme jako národ pokročili kupředu, dost věcí se ve společnosti zlepšilo a povedlo, ale v poslední době jsme ve slepé ulici, podvedeni a vedeni ke zkáze, tedy nejvyšší čas znovu demonstrovat.
3) Koncert Pink Floyd na Strahově, osobní setkání s Václavem Havlem, Frankem Zappou, Milošem Formanem, otevření Pražské křižovatky v kostele sv. Anny v Praze, film Jana Hřebejka Pelíšky a ještě asi tisíc dalších zážitků.
1) Nejen žít v demokratické zemi, ale i dělat a smýšlet podle morálních hodnot, které by měly být u každého člověka samozřejmostí.
VIDEOROZHOVOR: Thom Artway na Žebříku - Českých textů mám dost, ale jejich čas ještě nepřišel
2) Nesvobodu jsem nezažil, i tak mě pokaždé při pomyšlení na totalitu polije vděčnost, že mohu žít v demokratické době.
3) Loňský koncert Nicka Cavea v O2 areně.
1) Možnost osobní volby, po který přijdou adekvátní odměny a následky.
2) Nic lepšího lidstvo zatím nevymyslelo. V našem prostoru je to určitě nejlepší období.
3) Bylo toho hodně, ale úplně nejlepší byl vznik Vypsaná fiXy a koncert Pixies v Akráči.
Text: Hana Bukáčková
Témata: 30 let svobody, Vypsaná fiXa, Thom Artway, Bára Basiková, Vesna, Gipsy.cz, Vladivojna La Chia, Voxel, David Stypka, Rybičky 48, No Name
