Vydáno 18.11.2020 | autor: Hana Bukáčková
Letos to na výroční koncerty k 17. listopadu moc nevypadá. Zeptali jsme se českých hudebníků, jestli tedy oslaví Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva alespoň v soukromí. Jaké vzpomínky se jim během 17. listopadu vrací? A máme v roce 2020 vlastně, co slavit?
Anketa | Jak na 17. listopad vzpomínají Tonda Rauer z Harlej, Tereza Černochová, Nèro Scartch a další?
17. listopad v soukromí nijak neslavím. Vím, co ten den nejen pro můj život znamená a jsem hrozně rád, že k pádu komunismu došlo, ale nikdy jsem nebyl vyznavačem oslav historických výročí. Moje vzpomínky se ani tak netýkají přímo 17. listopadu, ale spíš těch následujících dní. Bylo mi 21 let a studoval jsem na vysoký škole a najednou tady přišla možnost, že se věci změní, a že budeme moci žít normálně.
Neplánovaný konec výročního turné. Harlej zastavil v Českých Budějovicích
Ta soudržnost lidí a snaha pomoci, jak už třeba s výrobou letáků, jízdami mimo Prahu tak, aby se všude pořádně dozvěděli o tom, co se tady vlastně děje a podobnými věcmi, to bylo něco neskutečnýho. Něco, co se myslím už nevrátí a jsem neskutečně rád, že jsem si to období mohl prožít.
Letos, stejně jako každej rok, nejde podle mě o to, jestli budeme 17. listopad slavit, ale měli bychom si ho všichni připomenout. Nikdo by neměl zapomínat na to, že pokud se lidi semknou, jde změnit i zdánlivě neměnitelné. Všechno určitě nedopadlo úplně podle představ a očekávání, ale pořád tady padla totalita a arogantní a neměnitelná nadřazenost státní moci, a to by si měli připomínat jak lidé, kteří tu žijí, tak státní aparátníci, kteří se nám snaží vládnout místo toho, aby pracovali na tom, aby se nám žilo lépe.
17. listopad je pro mě spíše zdvižený prst, kam jsme to v té svobodě dotáhli a kolik lidí ve volbách po tolika letech vítězství nad komunismem volí pořád ty samé lumpy.
17. listopadu jsme měli křtít novou desku v Malostranský Besedě. To nám holt úplně nevyšlo, a tak jsme ji alespoň oficiálně tento den pustili do světa a pokřtíme ji, až to půjde. V roce 1989 mi bylo deset, takže si toho moc nepamatuju. Ale vzpomínám si na demonstraci na Letné, která byla v té sérii až po 17. listopadu. Byl jsem tam s rodiči, cinkal klíčí a najednou jsem se probral v satnice. Prostě se mi udělalo špatně a už jsem se tam válel. Myslím, že jsem pak už na žádné další demonstraci nebyl. Nevím, jestli je co slavit, ale rozhodně je potřeba si toto datum každý rok připomínat. Ať už v souvislosti s rokem 1989 nebo 1939.
Důvod k oslavě je vždycky a zvláště pak, když se jedná o takto historicky významný datum. Ať už tedy mluvíme o roku 1939 nebo o roku 1989, obě tyto události je podle mě důležité si neustále připomínat. Zvláště pak v době, kdy existují tendence tyto milníky křivit a dogmaticky ohýbat. Oslavím to vzpomínkou na svého skvělého dědu, kterého právě v roce 1939 odvezlo gestapo s dalšími studenty do Sachsenhausenu.
ROZHOVOR | Fast Food Orchestra: Nová deska? Víc dechů, víc kytar, víc kláves, víc všeho
A samozřejmě i s poděkováním celému vesmíru za to, že žiju v době, kdy takto děsivé věci mohu řešit jen skrze historická okénka pamětníku a knih. No, a k tomu všemu ještě oslavou svobody, možnosti cestování, děláním muziky a rozhodováním o vlastním životě.
My ten den nezažili a určitě ho vyloženě neslavíme. Spíš je to pro nás takovej den k zamyšlení, kdy je fajn se trochu pozastavit a uvědomit si, co se vlastně dělo a jaká odvaha a oběti se zasloužily o to, co naše generace už má jako samozřejmou věc. Stejně tak si myslím, že je důležitý nezapomínat, co se tu dělo před tímhle památným dnem a mít na paměti, že ty stejný lidi, kteří pro tenhle zhovadilej režim pracovali, máme teď u moci. Na to je dobrý myslet pořád, letos i kdykoliv jindy, a konat podle toho.
Určitě máme. Není to asi úplně tak jak jsme si představovali, ale furt je to lepší než za komunistů. Pocházím z Mostu a do Prahy na demonstraci jsem jel s maminkou až 24. listopadu a bylo to teda úžasný, to spojení lidí, kteří touží po svobodě. Vzpomínám na to, že jsme v 1989 měli doma stromeček vyzdobený Havlem a trikolórou. Jestli nám to situace dovolí, tak si zazkoušíme a uvidíme.
Pořád si vážíme toho, že žijeme ve svobodné zemi, můžeme skládat písně a napsat do nich cokoliv, co si myslíme a nikdo nás za to nevolá “na kobereček”.
Stejně tak budeme oslavovat letošní 17. listopad - tedy uměleckou činností. Pracujeme neustále na nových písních a v těchto dnech budeme finalizovat naši první vánoční píseň.
LIVE: Nebe vzali Pražany do vesmíru, sázka na koncept se jim vyplatila
Já jsem byl 17. listopadu 1989 na světě měsíc, takže si toho moc nepamatuju. Ale vybaví se mi vždycky ty televizní záběry, kolik lidí se scházelo v ulicích, a mám z toho pokaždé husí kůži.
A máme letos vlastně, co slavit? Já myslím, že jo. Svět je zpomalený, ale ne zastavený. Každý si v něm může hledat úzké cestičky, po kterých se vydá, zkusit něco, co ještě nezkusil, vidět se více s rodinou, anebo jen prostě ležet víc na gauči a sledovat seriály. Pevně věřím, že svobodní lidé neklesají na mysli, i když je doba taková, jaká je.
Zpracovala: Hana Bukáčková, foto: archiv interpretů
Témata: 17. listopad, Petr Harazin, Nebe, Filip Vondrášek, Fast Food Orchestra, Vojtěch Kopřiva, Status Praesents, Nero Scartch, MYDY, Tereza Černochová, Monkey Business, Tonda Rauer, Harlej
