Vydáno 06.08.2016 | autor: Hana Bukáčková
Jan Schneider byl muž mnoha profesí - textař, básník, prozaik, dramatik, scénárista, novinář se širokým rozhledem, překladatel, divadelní organizátor, redaktor rádia Svobodná Evropa. V neposlední řadě byl spojený i s organizováním cen Thálie.
Jan Schneider psal písně pro Kubišovou, Neckáře a další hvězdy českého popu
Všestranný umělec Jan Schneider se narodil 30. března 1934 v Písku. Dětství prožil v Táboře, vystudoval statistiku na VŠE v Praze a věnoval se ochotnickému divadlu. Někteří ho možná znají spíš pod pseudonymem Jan Chum.
SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Waldemar Matuška: Nezapomenutelný Zlatý slavík z Madridu
Od konce 50. let publikoval v časopisech svoje básně. Spolupracoval s malými divadly jako například Semafor, Na Zábradlí a Rokoko. V 60. letech v Československém rozhlase vedl tehdejší populární pořad Mikrofórum. Znát ho posluchači mohli i z pořadů Hlas X uvádí..., Písnička pro Petra a Lucii. Stál u zrodu prvních muzikálů u nás - v roce 1966 napsal Bel-ami na motivy slavného románu Guye Maupassanta s hudbou Jana Bedřicha, o rok později byl autorem prvního českého divadelního muzikálu Gentlemani společně s autorem hudby Bohuslavem Ondráčkem. Měl své vlastní vydavatelství, pod kterým publikoval své knihy. Napsal jich kolem třiceti, poslední Stadiosus s rolničkami vydal v roce 2011.
Psal texty písní pro nejvýznamější zpěváky éry 60. a 70. let. Je autorem nesmrtelných hitů jako například Ó, baby, baby a Hej, pane zajíci (Golden Kids), Soud (Václav Neckář), Nebeskej kovboj a Don diri Don (Waldemar Matuška), Magdaléna (Marta Kubišová), Requiem (Eva Pilarová). S Kubišovou přitom spolupracoval už v době, kdy nebyla příliš známá, seznámili se v pardubickém divadle Stop!. Matuška o něm kdysi prohlásil, že má jeho písně rád, protože je psal v "lidštině" a díky tomu se z nich staly hity.
V roce 1969 emigroval do Německa. Působil ve zdejší redakci rádia Svobodná Evropa, kde uváděl pořad Afternoon Music, kde pracoval dvacet let. Měl potřebu se vyjadřovat k veřejnému dění formou psaných fejetonů a různých komentářů. Prožíval politickou situaci v Čechách, kritizoval zdejší politiky a podnikatele.
Po převratu se vrátil zpět do Čech. V důchodu se věnoval psaní a malování. Konec života strávil se svou ženou, též bývalou novinářkou, Libuší v Třeboni.
Zemřel 1. prosince 2014 ve věku osmdesáti let. Poslední rozloučení proběhlo v Písku, zúčastnil se ho i jeho dlouholetý kamarád Václav Neckář, s nimž se znal už od plzeňského angažmá. Seděl vedle truchlící vdovy. Nikdo z dalších kolegů na tento pohřeb nedorazil. Je pochován na Lesním hřbitově v Písku.
Zůstaly po něm jeho nesmrtelné hity, které si mnozí z nás rádi zazpívají ještě dnes. Některé z nich vydal Supraphon v dubnu 2016 na výběru Jan Schneider a kamarádi: Musím zpívat dál.
Témata: Jan Schneider, Marta Kubišová, Helena Vondráčková, Václav Neckář, Waldemar Matuška
