SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Paul Kossoff (79.)

DRTIVÝ ÚSPĚCH
Free vznikli v Londýně stejný rok jako jejich stylově spříznění souputníci Deep Purple, v šedesátém osmém. A byla to jaksepatří silná sestava. Zpíval Paul Rodgers, basu drtil Andy Fraser, u bicích exceloval Simon Kirke a na kytaru hrál samozřejmě Paul Kossoff, tehdy teprve osmnáctiletý (narodil se v londýnském Hampsteadu 14. září 1950). S o rok starším Kirkem předtím působili v rhythmandbluesových Black Cat Bones, kde si jich všiml Rodgers a přetáhl je k Free. Za pět let existence se kapela vyprofilovala v mocnou bluesrockovou mašinu, kterou hnala kupředu znamenitá rytmika, emocionální vokál Paula Rodgerse, a také technicky brilantní i syrová Paulova kytara. Stačí vzpomenout třeba alba Tons Of Sobs, Free, či Fire And Water a hity, které dodnes těší u srdce - např. Wishing Well, Shape Of Things, My Brother Jake a především All Right Now, který jim otevřel cestu k úspěchu i v USA.
"Byla to divočina, některé koncerty jsme odehráli totálně 'out of mind'. Hlavně Paul, který byl z nás nejmladší a někdy se choval jako utržený ze řetězu," vzpomíná Rodgers, "samozřejmě, že jsme příšerně chlastali a propadli drogám. Já se z toho jakž takž vyhrabal, ale Paula zabily." Psychicky rozhozený a vztahově zcela dezintegrovaný soubor se rozpadl v prach dřív, než mohl říct své poslední hudební slovo. Fraser zakládá svůj vlastní soubor Sharks a Rodgers s Kirkem - po intermezzu s bluesmanem Alexisem Kornerem, který stál i u začátků Free - úspěšné Bad Company. Kossoff se krátce předtím ještě podílí na projektu Kossoff, Kirke, Tetsu & Rabbitt. "Paula nejdříve rozhodilo, že s ním nepočítáme, žil ale zcela vně reality, vůbec nevěděl o tom, že Free již neexistují. Vypadalo to, že ho hudba přestala absolutně zajímat. Úplně nám zmizel z dosahu. Asi jsme mu měli nějak pomoct, nevím. Často na to myslím, ale vinu si nedávám. Byli jsme tehdy strašně mladí, roztěkaní, nezkušení. Všechno pro nás bylo nové a brali jsme si to plnými hrstmi," dodává Rodgers. Bad Company absolvují 9. Března 1974 svůj úplně první koncert v newcastleské City Hall. O Kossoffovi není v té době už dávno ani vidu ani slechu. Těžko dnes Rodgersovi vstupovat do svědomí, když to byl právě Kossoff, který se na rozpadu Free podílel velkou měrou. Poslední americké turné již nebyl schopen absolvovat a na poslední chvíli za něj musel zaskočit Wendell Richardson.



MLADÉ TORZO
Paul je závislý na heroinu, ale vzchopí se a zakládá vlastní kapelu Back Street Crawler, ambiciózní soubor, který čerpá z odkazu Free. Alba Back Street Crawler či Second Street v sobě nesu pečeť neoddiskutovatelné kvality, ale zároveň i stigma tehdy již na smrt nemocného Kossoffa. Koncem pětasedmdesátého Kossoff mizí z reálného světa téměř po "barrettovsku". Ukrývá se u své přítelkyně, která později vypoví, že "nebyl vůbec schopen komunikovat a mezi jednotlivými, stále častějšími dávkami propadal příšerným stavům vzteku, který přecházel v hluboký smutek." V roce 1975 je hospitalizován v protidrogové léčebně a ve čtyřiadvaceti letech je z něj žalostná troska. Alkohol a drogy se totiž podepisují nejen na jeho psychické, ale i fyzické stránce. Prodělá srdeční zástavu, kdy je klinicky mrtev téměř 35 minut, než se jej doktorům znovu podaří vrátit do života! Žaludek a játra má téměř na odpis. Bojuje. Vstříc zrůdné mordě smrtky se vzchopí ještě podruhé, nesmírně mu tehdy pomáhá jeho otec: "Byl na něj bolestný pohled, vypadal na padesát, byl zdevastovaný jako igelitový sáček, který někdo pohodí. Nikdy na ten pohled nezapomenu. 'Táto,' řekl mi při jednom ze světlejších okamžiků, kdy vnímal a chápal vše co se kolem něj dělo, 'je to bída, co? Moc radosti jsi se mnou neměl.' Vhrkly mi slzy do očí. Uvědomil jsem si, jak ho přesto všechno miluju. Měl jsem strašnou radost, když se dal jakž takž dohromady. Alespoň před smrtí ještě víceméně normálně chvíli žil."

V listopadu 1975 je schopen odehrát se svou skupinou tři koncerty a zdravotní stav se mu i nadále zlepšuje. Vše samozřejmě díky přísné dietě a absenci drog a alkoholu. "Vím, že si ale skleničku neodpustil ani tehdy," tvrdí jeho otec, "drog ale nechal úplně."

SRDCE PUKLO NAD VODAMI
Začátkem roku 1976 je lékařským dobrozdáním konečně uznán natolik zdravým, že je z dlouhodobého léčení propuštěn. Ihned jedná o možném jarním britském turné Back Street Crawler (má začít 25. dubna v Londýně). 19. března 1976 proto letí do New Yorku vše osobně prodiskutovat s firmou Atlantic. Zhruba dvě hodiny před přistáním - to už měl v sobě asi pět panáků whisky - se mu udělá nevolno a upadne do bezvědomí, z nějž se již neprobere. Zničující infarkt churavého srdce jej definitivně vyrve ze světa živých.

"Byl to obrovský talent," vzpomíná jeho přítel z dětství Simon Kirke, "ale zároveň i typický příklad slabé vůle. Strašně těžce se mi to říká, protože jsme byli opravdu blízcí přátelé od útlého věku, ale Paul prostě nezvládl náhlý příval slávy a peněz. Cítil se najednou absolutně svobodný a najednou nevěděl, jak náhlou soběstačnost regulovat. Jeho smrt by měla být výstrahou pro všechny pro všechny dnešní nezodpovědné narkomany i pro ty, kdo si myslí, že alkohol i drogy je povznesou někam výš. Uběhlo ale víc než dvacet let a nic se v tomto nezměnilo. Muzikanti pořád umírají. Neumějí žít. To je celé."

Z úst bývalého alkoholika a narkomana to zní velmi upřímně, protože vše je umocněno vlastními prožitky a v neposlední řadě hlavně neskonalou radostí z návratu do normálního života. Tunel je však dlouhý a světýlko na konci bývá mrňavé, sotva viditelné. Ale je tam. Vždycky. Pro každého.



text: Jan Petričko