JAKÝ BYL?
The Voice utichl v noci 14. května 1969. Od svých osmdesátin, na jejichž počest mu zpívaly nejzářivější hvězdy současnosti i minulosti, se na veřejnosti neobjevoval a byl střídavě na nemocničním lůžku a v domácím léčení v Los Angeles. Hlas dvacátého století, zbožňovaný rošťák, rozporuplná osobnost, jeden z nejúspěšnějších sólových zpěváků všech dob podlehl infarktu. Co jsme v něm ztratili?
Sinatra byl pohledný, syrový, krutý, hýřivý a posedlý sám sebou – první moderní popová hvězda se všemi manýry. Svému hlasu říkal Sinatra The Reed (flétnička). Když se mu jeho výkon nelíbil, zabalil session a orchestru řekl:
„Reed dneska večer nemaká, kluci“. Byl to muž, na jehož dveřích stál nápis:
„Jestli jste nebyli zváni, koukejte mít zatraceně dobrej důvod zvonit na tenhle zvonek.“ Muž, který prý skákal lidem při vyprávění do řeči se slovy
„Je to ještě dlouhý?“. Během koncertu přestal zpívat a začal obecenstvo urážet slovy, která byla nedůstojná jeho nadání. Ale když doopravdy zpíval, čas se zastavil.
„Mám obrovskou schopnost obsáhnout ve svých písních smutek i radost,“ tvrdil muž, který měl mnoho přátel i odpůrců. Muž, který každého ovlivnil, ale jehož nikdo nenásledoval.
Narodil se 12. prosince 1915 v italské čtvrti Hobojem v New Jersey. Už rok zuřila první světová válka. Když začínala druhá světová, Sinatra už byl ženatý s Nancy Barbato a na živobytí si vydělával zpíváním trochu tak ve stylu svého idolu Dinga Crosbyho. Dva roky hrál s taneční kapelou Harryho Jamese, pak se dal dohromady s Tomym Dorseym. Sledováním Dorseyho hraní na trombon pochopil techniku zpěvu, a svůj výkon obohatil o dlouhé procítěné tóny.Trénoval si plíce potápěním a v roce 1942 se vydává na sólovou dráhu. Pochopil, že chce-li se stát hvězdou, nemůže být pouhou součástí orchestru. A také od prvních sólových vystoupení přitahoval takovou pozornost jako ještě žádný big-bandový vokalista před ním. Zatímco výkvět amerického mužství bojoval za mořem proti Hitlerovi, byly všechny dívky pod dvacet zblázněné do téhle kostnaté postavičky, kterou její tiskový manager přejmenoval na „Swoonatru“. Sinatra hrál sezónu v newyorském Oaramount Theatre a jeho koncerty vyvolávaly hysterii, která se dala srovnat až s pozdějším obdivem k Elvisovi a Beatles. Písně v jeho podání zněly velmi upřímně, z každé sloky vyzařovala opravdovost lásky a touhy. V této době poslouchal Sinatra svůj další velký vzor, bluesovou divu Billie Holiday a do svého projevu vpravil ještě více sentimentu a melancholický podtón. Bing Crosby si naříkal:
“Frank Sinatra je ten typ zpěváka, co se objeví jednou za život, ale proč to muselo být za mého života?“
DIVOKÁ LÉTA
Jako popová megastar se Sinatra přirozeně vrhl na natáčení filmů. Ego a temperament rostly úměrně jeho úspěchu.
„Je to nejúžasnější člověk na světě.“ Říkal Tommy Dorsey,
„ale nestrkejte ruku do klece“. Sinatrovi však přestalo přát štěstí zrovna ve stejné době, kdy se mu rozpadalo manželství. Materiál „vyschl“, vojáci se vrátili a hysterické fanynky se provdaly, nadneseně řečeno. Prodejnost jeho desek klesala. Sinatra se rozvádí a bere si divokou krásku, filmovou hvězdu Avu Gardner. Jejich ničivý vztah inspiroval Sinatru k jednomu z posledních velkých hitů u společnosti Columbia
I´m a Fool To Want You. S jeho kariérou to šlo od deseti k pěti – Columbia mu dala padáka a filmové společnosti před ním zavřely dveře.
Vše se změnilo, když Frank v roce 1953 získal s Avinou pomocí roli ve filmu From Here To Eternity (Odsud až na věčnost) a za svůj výkon dostal Oscara. Začal spolupracovat s nadaným hudebním aranžérem Nelsonem Riedlem a zahájil etapu svých nejgeniálnějších nahrávek. Jedinečnost, s jakou zpíval, vystihl Sammy Cahan:
„Vstupoval do písně jakoby vcházel do domu. A všechno to bylo tak sexy. Před tím, než přišel Sinatra, byl sex v bílé muzice zahalen do metafor a romantiky. Sinatra do hudby nevnesl žádná obscénní slova, ale obsah jeho písní byl zřejmý.“ Sinatrovo umění zřejmě také dozrálo v důsledku bolestivého, krátkého a výbušného vztahu a Avou Gardner. Říkali jí Hurikán Ava a považovali doslova za „nejvíce vzrušující zvíře na světě“. Sinatru mučila. Když se jí zeptali, proč toho šedesátikilového zakrslého vlastně miluje, s klidem odvětila:
„Jenom pět kilo je Sinara, 55 klio váží jeho pták“. V roce 1951 se kvůli ní v Renu zpěvák předávkoval prášky na spaní. O dva roky později žádá Ava o rozvod, utíká se španělským matadorem a Sinatra je v newyorském bytě Jimmyho Van Hausena nalezen s přeřezaným zápěstím. Zprávy o obou pokusech o sebevraždu byly ututlány.
Tohle byla hodně divoká léta. Riddle a jeho následovník Billy May vytvořili pro Sinatru nový sound a skladby, které se výrazně odlišovaly od zvuku předválečného. Ať měl v té době zlomené srdce či ne, rozhodně tehdy stál na vrcholu své kariéry. V brooklynských barech jste si mohli přečíst nápisy:
„Tohle je Sinatrův svět. My v něm jen žijeme.“ Po rozchodu s Avou se Sinatra utěšoval spaním s každou ženskou, na kterou narazil, od Lauren Bacall až po Marilyn Monroe. V té době se stal také blízkým přítelem prezidenta Kennedyho. Napadal fotografy, pohyboval se ve společnosti zločinců a kamarádil se s vyhlášenými lumpy Deanem Martinem, Sammy Davisem Jr. ad. Získal miliony dolarů pro charitativní účely, odsuzoval rasové předsudky a byl obviněn z toho, že je komunistou.
ŠPATNÁ POVĚST
Především pýcha ho vedla k založení vlastní gramofonové firmy Reprise Records. Ta se brzy stala vzorovým modelem nahrávacích společností mnoha dalších umělců, a když Sinatra v roce 1963 prodal řízení Reprise formě Warner Bros., poskytovala mu domov na třicet let. V roce 1965 natočil geniální album
September Of My Years s hitem
It Was Very Good Year. O romantické inspiraci této písně nebyl pochyb. Byla jí mladičká, o třicet let mladší dívka, která se měla později stát Sintrovou třetí ženou – Mia Farrow. Ava Gardner si tehdy neodpustila jedovatou poznámku, že vždycky věděla, že Sinatra skončí v posteli s chlapečkem. Generační propast začala dělat své hned po svatbě. Mia také velmi špatně snášela společnost Sinatrových kumpánů.
„Jediné, co dokážou, je vyprávět si prasárny, ničit nábytek, štípat servíky do zadku a sázet na koně.“, stěžovala si.
Manželství vydrželo dva roky, v roce 1968 se dvojice rozvedla, hned poté, co se Mia vrátila z hodin strávených sezením u Maharišových nohou po boku Beatles. Sinatra tehdy díky pověstem o svých stycích s mafií ztratil přístup do Bílého domu. Vzápětí projevil svou podporu republikánům a začal chodit hrát golf s Richardem Nelsonem. Nařčení o kontaktech s mafiány nebyla ničím novým. Sinatra byl vychován jako italský Američan v době, kdy si zločin a showbyznys začaly podávat ruku. Nemohl se stykům tohoto typu vyhnout a navíc ty tvrdé chlapíky s bouchačkami obdivoval. Mnoho lidí se domnívalo, že Sinara použil vlivu mafie, aby ukončil svůj kontakt s kapelníkem a manažerem Tomym Dorseym. K Sinatrově nelibosti tu historku použil spisovatel Mario Puzo jako základ pro postavu Johnyho Fontaina v knize The Godfather (Kmotr). Další problémy mu přinášelo chování na veřejnosti. Na jednom australském turné se choval tak odporně, že to vyvolalo celonárodní protest a dav ho na letišti téměř zlynčoval.
ODCHÁZÍM
V 60. letech byla Sinatrova elegance na ústupku, avšak on ještě nechtěl uvolnit místo mladším. Jeho styl zastaral, ale táhlá balada
Strangers In The Night zabodovala v žebříčcích a rovněž duet s dcerou Nancy
Something Stupid měl úspěch. Pokoušel se znít nově, a proto natočil cover verze beatlovských šlágrů
Yesterday a Something a
Mrs Robinson od Simona & Garfunkela. Ale jeho největší hit se moderně znít nepokoušel. Byla to písnička
My Way, jež zaváněla loučením… V roce 1973 Sinatra ukončil koncert slovy
“Omluvte mne, až zmizím,“ a ohlásil odchod. Ale za dva roky byl zpátky. Následujících 21 let koncertoval a měnil příčesky, zatímco jeho hlas rezavěl. V roce 1976 se počtvrté oženil s Barbarou Marx, s níž byla ž do konce života. Reed mu přestával sloužit. Natočil dvě alba
Duets s významnými hosty včetně Bono Voxe. V roce 1995 přichází jeho poslední album s verzí
My Way, kterou zpíval s Lucianem Pavarottim. Pak žu tu byly jen srdeční záchvaty a zprávy o zhoršující se paměti. Přestal koncertovat a natáčet, ale tu noc, co zemřel ve věku 82 let, měl stále ještě kontrakt na nové nahrávky. The Voice Of 20th Century vydal na 170 alb, dohromady přes 1.800 nahrávek, získal devět cen Grammy a prosadil se i ve filmu. Měl čtyři manželky a tři děti z prvního manželství, které se od jeho smrti handrkují o obrovský majetek.
text:Denisa Hudcová, foto archiv
SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Frank Sinatra (12.)
