Vydáno 20.04.2017 | autor: Hana Bukáčková
Na konci března vydala kladenská kapela Zrní ambiciózní desku Jiskřící, která si pohrává s pro ni novým prvkem - elektronikou, ale i texty a celkovým hudebním vyzněním. Se všemi členy jsme zavzpomínali na okamžiky, které doprovázely natáčení. Také jsme se dozvěděli, že by rádi složili hudbu k filmu nebo že jim nejsou lhostejné lidsko-právní happeningy.
Všichni se dokážeme ztotožnit s obsahem desky. Každej prožíval nějakou krizi
Kluci, celý loňský rok jste slavili 15 let existence, jak byste ho shrnuli?
Ondřej (dále O): Bylo to pěkný, před každým koncertem jsme si zopakovali hraní na ulici, což byla pro nás zpestřující disciplína, ve které jsme zjistili, že vlastně navazujeme tam, kde jsme před lety skončili. Pořád jsme lehce nervózní. A bylo super, jak jsme zakončili oslavy s Lotenem Namlingem. I s ním jsme šli na ulici, on zatroubil na velkou lasturu, tím to odstartoval a bylo to tam. (úsměv)
Honza Unger (dále HU): Na ulici chybí ta podpora lidí, kteří tě znaj, takže třeba čtvrthodinu hraješ úplně pro nikoho… Chybí podpora světel, ozvučení. Jsme rádi, že jsme si to zase zkusili, hrát čistě, akusticky a bejt závislý jeden na druhým, koukat si "pod ruce" a do očí je pro kapelu velmi přínosný. Vrátí tě to k totální pokoře.
LIVE: Zrní hráli v Paláci Akropolis těm, kteří jim rozumějí
Tento rok nebudete hrát na ulici?
HU: Stačilo už. (smích)
O: Tak ono to bylo i časově náročný, tím pádem jsme museli být v každým městě o hodinu dřív, což pro zvukaře, řidiče a osvětlovače znamenalo, že tam museli o hodinu dýl zevlit.
Honza Cajthaml (dále HC): Je to dost závislý i na počasí, jeden z prvních koncertů, když jsme vloni začínali, byl v Českym Krumlově, kdy bylo nějakých -17°C, Honza houslový ani nevyndal housle, protože by se mu ten nástroj rozpadl pod rukama, takže to ani nešlo. Nebo jak jsme byli teď v Třeboni, tak pro změnu začalo pršet, promáčí ti to nástroj, se kterým máš pak odehrát koncert, a to není dobrý.
Jak vzpomínáte na hraní s Lotenem?
HU: S ním bylo super to zbourání předpokladů, vytvořenejch v našich hlavách. Na prvním koncertě se Loten jevil tak, že přijel nedotknutelný, duchovně vyzrálý Tibeťan, dal si čaj, rozdal nám šály. Po koncertě byl už takovej afterpárty jam, kde jsme si společně zajamovali. Na druhým koncertě si dal už panáka, na třetím koncertě jsme ho našli za barem a už odcházel spát jinam. Ukázal se, jak totální rock'n'roll, že je stejnej, ne-li daleko horší než my. (smích) A pro mě je to poučení, že jsme všichni nějak stejný, máme svý divoký a jemný, temný a světlý stránky a je nesmysl si o někom představovat, jak je svatej.
Honza Juklík (dále HJ): Krom prvního koncertu odcházel pokaždý na pokoj s nějakou holkou. (smích)
Děláte si nějaké naschvály při hraní?
HU: Měli jsme s Ondřejem takovej rituál, že se úmyslně vyhazujeme z rytmu v Rychtě, Ondra mi ukazoval schválně špatně, že mám začít, já jsem dělal, jakože začínám… Byla to taková sranda, že jednou mě tak opravdu z rytmu vyhodil. Byl to fakt velkej koncert a já jsem to posral. (smích)
RECENZE: Jiskřící deska Zrní překvapí elektronickými experimenty
Nyní jedete turné k nové desce Jiskřící, jak přijali fanoušci nové písničky?
Honza Fišer (dále HF): Myslim si, že hodně pozitivně, když to srovnám s Kojotem, lidi na to reagujou velmi kladně.
HU: Zatím vypadají nadšeně, ale těžko posoudit, odehráli jsme teprve pár koncertů, navíc to slyšeli prvně, protože desku ještě neměli doma. Takže zatím jsou zvědaví, poslouchaj.
HJ: Každopádně pozitivně reagujou už na dvě písničky, který jsme vydali jako singly. Je znát, že je maj naposlouchaný. (úsměv)
HF: To se všechno pozná až za pár měsíců.
Už jste stihli desku pokřtít?
HU: 24. října hrajem v Praze ve Foru Karlín, kde ji pokřtíme. Chtěli jsme udělat velkej koncert, takže v jarní části turné jsme Prahu záměrně vynechali.
O: Slovenskej křest bude teď 27. dubna v Bratislavě a křtít budou kamarádi Korben Dallas.
LIVE: Zrní jiskřili v Černošicích. Koncert poodhalil, jaká bude nová deska
Honzo Ungere, mezitím co jsme se neviděli, stal se z tebe otec, jak tě to změnilo? Promítlo se to nějak do textů?
HU: Vnitřně se to jistě nějak stihlo odrazit, sice si nejsem vědomej, že bych záměrně používal jiný slova, ale asi i proto je deska celkově optimističtější z textovýho hlediska. Já prožil velkou životní krizi a tohle mě z ní vyvedlo. Zažil jsem velkej kotrmelec, potkal jsem ženu, do který jsem se zamiloval, ucejtil jsem, že k sobě patříme, a proto jsem se po třinácti letech rozvedl, znovu se oženil a teď máme kluka. Nechápal jsem, jak to můžu svý bývalý ženě udělat, protože ji mám pořád uplně stejně rád. A tak pro mě byly ty dva roky od odchodu hodně těžký. Žil jsem v rozpolcení, ve výčitkách a strachu o ní. Nevěděl jsem, kde jsem, všechno známý se mi rozpadlo. Ale nakonec, na uplným dně, jsem v tom ztracení uviděl dar. Najednou jsem pocejtil přítomnost. Uvědomil jsem si, že život stejnak nevymyslím, samo to přichází, odchází, mění se a všechno je to správně. Ucejtil jsem ohromnou pokoru a vděčnost.
HJ: Všichni se dokážeme ztotožnit s obsahem desky. Každej prožíval nějakou krizi.
HU: Všem je nám přes 30 a to je asi nějakej životní mezník, kdy se všechno láme, z kluka se stává fakt chlap a nějak se asi mění pohled. S Fíšou jsme zažili podobný stavy, kdy si připadáš, že mizíš, přestáváš existovat, že se ti to zdá, v životě se ztratíš a nevíš, jakou v něm máš roli.
HJ: Pojmenovali jsme desku Jiskřící kvůli tý pozitivní stránce, já teď například prožívám všechno s nadšením, album je pro mě veselý.
Desku jste nahrávali ve Španělsku, české studio vám nestačilo?
O: S tím přišel Ondra Ježek, přišli jsme za ním s tím, že to zvukově chceme posunout. Chtěli jsme tam minimalističtější prvky, víc elektroniky, výraznější motivy. A přemýšleli jsme, jestli do toho znovu jít s Ondrou, protože jsme chtěli změnu. Ondra přišel s tím, že s elektrem by nám pomohl Jonatán Pastirčák a že bychom se mohli všichni sebrat a odjet na 14 dní do Španělska, kde budeme spolu zavřený. Přišlo nám to super. Přesně to jsme vždycky chtěli.
HU: Máme rádi, když lidi kolem nás do toho jdou jako my, naplno. Když jsou nadšený pro věc. Třeba náš výtvarník Aleš Fulín tím totálně žije a nám se líbí tenhle srdcařskej přístup. Takovej je i Ondra Ježek, jenom jak toho má tolik, tak se nemůže zaměřit na jednu věc, a to nás sralo. Proto nás strašně potěšilo, že měl nápad se od všech těch tlaků odstřihnout, jet se někam zavřít a bejt tam spolu. V Madridu vznikla taková táborová, spiklenecká atmosféra, večer jsme rozebírali hudbu, tancovali jsme a pili vína a přes den jsme makali ve studiu. Takových studií, jako bylo tam, bychom v Česku asi našli hodně, ale důležitý bylo to vypadnutí.
O: Původně jsme tam chtěli dát i singl Kdo to budí medvěda?, ale nebyl spojenej s tou madridskou atmosférou, a tak se na desku nedostal.
HF: Na desce je právě takovej zvuk, kterej jsme dlouho hledali, a teď se to stalo.
To byl váš nejdelší společný pobyt? Kde jste tam bydleli?
O: V rámci všech asi jo, ale jinak máme spolu patnáctiletej pobyt. (smích)
HU: Nás osm bydlelo v malým bytě. Třeba Ondřejové spali na rozkládacím gauči v obýváku.
HJ: I když lezu po kopcích, tak se strašně bojím vejšek, a jak jsme bydleli v jedenáctým patře a já měl postel u okna, uvědomoval jsem si, že vedle mě je třicetimetrová propast dolů. Bál jsem se na tý posteli ležet. Byl to strašně stísněnej pocit. Naštěstí tam byly dva záchody. (smích)
Vznikne o pobytu dokument?
O: Tomáš Bláha, co tam s námi byl, to točil a teď na tom pracuje, takže v nejbližších dnech by to mělo být venku na sociálních sítích.
Natočili jste tam i dvě první videa Silnice od ní a Jiskřící raketa TOTO, v tom druhém se koupete v moři, neriskovali jste tím, že se natáčení alba zkomplikuje případným nachlazením?
HU: Oceán byl ledovej jak svině, ale po několikahodinový noční cestě směrem do studia nám to prostě přišlo jako dobrej nápad. Je fakt, že to riskantní kvůli nachlazení bylo, ale prostě jsme tam strašně chtěli skočit a nakonec to pro nás byl tak silnej zážitek, že mám pocit, že nějak ovlivnil celý nahrávání.
Přijde mi, že by se vaše hudba hodila do filmu, neoslovil vás někdo s touto nabídkou?
HU: Bohužel ne. Hrozně rádi bychom na nějakým filmu dělali, bavilo by nás pracovat na takový filmový hudbě, která by ovlivnila atmosféru filmu. Třeba jednou natočíme film sami. (úsměv)
HJ: Ale už jsme se objevili ve studentským filmu Terezy Pospíšilové Přistoupili.
O: A dělali jsme písničku do filmu, kterej svět ještě neviděl. (smích)
HC: Poslední z Aporveru. Ale třeba ho nakonec svět uvidí.
Nedá se nevšimnout, že vystupujete na "politických" akcích, co tím sledujete?
HF: Chceme založit politickou stranu a kandidovat na prezidenta. (smích)
O: Bereme to jako občanskou povinnost. Myslim, že je potřeba stavět se za nějaký společenský hodnoty, a dodávat tak lidem podporu v tom, aby nebyli lhostejný a odevzdaný. Aby byli odvážný postavit se například za lidský práva, svobodu, slušnost, demokratický principy a podobně.
HJ: Ono to spíš nejsou ani politický akce jako spíš lidsko-právní, kde třeba podporujeme Tibet, Dalajlámu nebo jsme hráli na "Havlových narozeninách"….
Hezká představa, že visíte na zdi místo Miloše Zemana…
HU: Spíš šílená představa. Země nezažila větší chaos, než by nastal. (následuje ďábelský smích)
Co byste vzkázali fanouškům?
O: Ať nás volej! (smích)
HJ: Přijďte k volbám!
Text: Hana Bukáčková, foto: archiv kapely, Hana Bukáčková
Témata: Zrní, Jiskřící, Silnice od ní, Jiskřící raketa TOTO, Ondřej Ježek, busking, Jan Unger
