Wanastowi Vjecy interview: Každá písnička, která je aspoň trochu dobrá, se vyznačuje tím, že je nadčasová

Když jsem viděla přebal vašeho nového alba, nemohla jsem oči odtrhnout od zajímavé úvodní kompozice, kde přijíždíte na nosorožcích. Kdo přišel s tímto nápadem?
Robert Kodym: Vymyslel jsem to já. Připadalo mi to jako nejvhodnější obrázek k albu, které se jmenuje Alchymie. Je známo, že nosorožec je zvíře, které se nedá ochočit - ještě bych chtěl podotknout, že jsou to čtyři samci, není tam žádná samička. A jsou i jinak speciální, mají svoje rohy delší, takové, jaké měli jejich již dnes vyhynulí dlouhosrstí předchůdci, ale tihle jsou právě krátkosrstí.
Štěpán Smetáček: Zkrátka jsou to takové Rolls-Royce mezi nosorožci.

RECENZE: Staré dobré Wanastowky jsou zpět!

A proč je to nejvhodnější výjev k desce s názvem Alchymie?
Kodym: Protože mě to tak napadlo. Že na sobě budeme mít husarské kabáty - tedy já ne, já mám kabátec barokního úředníka - a pojedeme takhle kupředu. Šlo mi o to, aby to byl ikonický titul, tak uvidíme, jestli se to povedlo.
Smetáček: Vyjadřuje to, že jsou to ingredience zdánlivě nesourodé, které vytváří něco nového.

Zdá se tedy, že zbytek kapely do toho vůbec nemluvil. To je běžné, že přijdete s nápadem a nikdo nic nenamítá?
Kodym: Já jsem to tajil. Obal i název alba. Ale jinak si samozřejmě mluvíme do všeho. Tady jsem měl jasnou vizi a pocit, že aby to fluidum nevyprchalo, musí zůstat uzavřené.

vložte odkaz, text nemažte

PŘI NAHRÁVÁNÍ DOCHÁZELO K POCITU RADOSTI

Dvanáct písní, které nové album obsahuje, vznikalo v horizontu pěti let, kdy byla "pauza" mezi jednotlivými deskami. Psali jste je přímo pro tuhle desku?
Tomáš Vartecký: Valnou většinu ano, ale jsou tam i starší písně než pět let. Některé se třeba podařilo dokončit, dostat do takové formy, aby mohly vyjít na desce.
Kodym: Myslím, že každá písnička, která je aspoň trochu dobrá, se vyznačuje tím, že je nadčasová. Já mám dokonce i nějaké texty, ke kterým jsem už mockrát přemýšlel, že udělám hudbu. Když jsem byl malé dítě, napsal jsem básničku Lovci mamutů. Lovci mamutů ryli rydlem, většinou z pazourků, nemyli se mýdlem a neměli motorku.
Smetáček: Právě jste u zrodu dalšího alba. (směje se)
Vartecký: Kolik Ti bylo?
Kodym: Asi deset.
Vartecký: Já mám totiž takovou tvorbu ze čtrnácti, patnácti: Táta, máma, babička, všichni chtějí mít hošíčka, já hošíček nebudu, budu dělat ostudu.

Producentem desky Alchymie je Milan Cimfe. Co považujete za jeho největší vklad k této nahrávce?
Kodym: Nám se líbí, co dělá, protože to má všechno obrovské koule a znovu se nám to jen potvrdilo. Při nahrávání desky se stal pátým členem kapely, spoluvytvářel skvělou atmosféru, která je u natáčení důležitá, a myslím, že je z té desky i cítit.
Smetáček: A je to navázání, protože už jsme s ním v minulosti spolupracovali.

Robert Kodym interview: Doma na zámku jsem poddaný

Už po prvních krátkých ukázkách, které jste dali na svůj Facebook, vaši fanoušci zhodnotili, že jste vytvořili své nejlepší album za poslední dobu. Jak to vnímáte vy?
Vartecký: Když porovnám tohle s tím předchozím albem, je určitě hodně jiné. Jak to Robert zmínil, pracovalo se nám radostně. Nepamatuju si, že bychom narazili na nějaký zásadní problém. Dost často při tom nahrávání docházelo k pocitu radosti.
Kodym: Myslím, že je to stejně důležité jako hudba a slova. Je to jeden z článků řetězu.
Vartecký: Co se týká obsahu dvou posledních desek, na nové je určitě hudba mnohem pestřejší. Je tam spousta zajímavých nástrojů.
Kodym: Pro Wanastowi Vjecy byly typické kombinace různých etnických nástrojů a ta minulá deska je taková přísně rocková, oproti téhle.
Smetáček: U té minulé desky jsme se ocitli i v takové nové situaci, kdy jsme byli poprvé bez P. B. Ch. Možná jsme trochu hledali cestu, jak se společně vyjádřit. Od té doby jsme spolu strávili strašně moc času a koncertů a kapela se stala organismem a všechno je teď snazší. Ukázalo se to třeba na těch starších písních, které se nedostaly na Wenuši (Letíme na Wenuši - 2011, pozn. red.). Před tím jsme moc nevěděli, jak k nim přistoupit, a teď nám to bylo úplně jasné. Šlo to úplně samo.

Skládá se vám po letech stále stejně, nebo cítíte větší tlak okolí? S rozmachem sociálních sítí přišla i masivní kritika. Někteří lidé tvrdí, že své staré hity už nemůžete nikdy překonat.
Kodym: Někdy se kapele za celou kariéru nepodaří napsat žádný hit, ale pokud se jedna píseň udrží v nějaké míře oblíbenosti třeba třicet let, pak nikdo nemůže říct, že neměla hit. Píseň funguje jako médium, jako fantom. Napojují se na ni energie a jako sněhová koule, která se kutálí z kopce, na sebe nabaluje věhlas, hvězdnost a zvětšuje se. Trvá to třeba pětadvacet let, než se stane věhlasnou. Tudíž ty nové písně nemůžou pořádně konkurovat těm starým.

S novou deskou bývá spojené turné. Chystáte na nějaké vyjet?
Havlíček: Výhledově bude, ale teď řešíme hlavně letní festivaly. Nechceme jet třináct koncertů po sobě, ale třeba jen jeden koncert za víkend. Jsme moc rádi, že poptávka je vysoká a my si tedy můžeme vybrat, co bychom chtěli dělat. Ale rozhodně by byla škoda nějaké koncerty k téhle desce neudělat, protože jsme s ní moc spokojení. Vidím to někdy na závěr roku 2017.

text: Jitka Fialková, foto: archiv, Veronika Matějková

Témata: Wanastowi Vjecy, Robert Kodym, rock, Alchymie