ROZHOVOR | Wohnout: Jako kapela jsme to chtěli asi po třech letech hraní zabalit

Letos slavíte s kapelou pětadvacet let od založení a vydáváte k tomu desáté album. Bilancujete nějakým způsobem vaši kariéru?
Moc ne. I když pětadvacet let je docela dlouhá doba, celé čtvrtstoletí. Desátou deskou jsme potvrdili lidem, že se zas tak nic moc u nás nemění, že zůstáváme ve svém oblíbeném žánru, kde je nám prostě dobře.

Příběh českého hitu: Wohnout – Depardieu

Je po těch letech něco ve vaši třeba rané tvorbě, co když teď posloucháte, říkáte si, že byste to udělali jinak, nebo vůbec?
Samozřejmě. Začali bychom u jiného názvu kapely, to především. A člověk by to třeba teď cítil a nahrál jinak. Jenže u nás i u kapel obecně platí to, že ta deska je prostě odraz doby a stavu, ve kterém těleso zrovna je.

Měli jste během těch let nějakou kapelní krizi, kdy jste měli chuť to zabalit? 
Sem tam má někdo slabší chvilku, kdy mu třeba přijde, že to celý nemá smysl a že by byl třeba užitečnější jinde. Ale zabalit obecně jako kapela jsme to chtěli asi po třech letech hraní hned v počátcích, kdy na nás moc lidí nechodilo.

Váš hit Svaz českých bohémů už vlastně zlidověl a stal se jakousi hymnou všech pařeb. Čekali jste, že se to může stát? Je to muzikantův splněný sen? 
No, není to tak, že bychom zrovna tuhle písničku dělali s nějakými ambicemi, takže jsme nic neočekávali. Pak se to nějak stalo a ano, je to fajn pocit, když víš, že na to lidi paří někde na svých večírcích.

Vaše nová deska se jmenuje HUH!. V angličitně to může znamenat citoslovce podivu. Nad čím se tedy podivujete? Jaký má název význam?
Může jich mít víc, někdo v tom třeba vidí zkratku. Vzniknul náhodně ve studiu a přišel nám jiný, než jsme kdy měli, byla to taková láska na první dobrou. Nejdřív jsme přemýšleli o něčem víc „výročním“, ale nenapadlo nás nic, co by nebylo blbý.

Novinku budete křtít ve skateparku. Kdysi jste sami byli vášnivými skejťáky. Zajezdíte si ještě? 
Ještě lehce ano, ale musíme brát v potaz, že dnes je skejt úplně někde jinde, my jsme opravdu stará škola. Křtíme to ve skateparku na Štvanici, kde jsme prožili opravdu hodně let.

S Wohnout ve studiu. Jak vzniká nová deska kapely?

Poslouchali jste i punkrockové kapely, které ke kultuře skatu patřily? Případně vzpomenete si na nějaké, které vás formovaly?
Těch byla hromada a nebyl to jen punkrock. Na závodech se pouštěly kapely jako Suicidal Tendencies, Bad Religion, ale i Public Enemy a podobně.

Jezdíte často na motorce. Vznikají při těchto cestách nějaké nové písničky? Berete si s sebou vůbec kytaru?
Beru si ukulele, protože kytara je na motorce dost neskladná. Pár věcí takhle vzniklo.

Na Facebooku jste před pár dny sdíleli informaci o tom, že kytarista Honza Homola má po operaci ruky a bohužel si teď nějakou dobu na kytaru nezahraje. Jak to tedy vypadá s následujícími koncerty? 
Část jich odehrajeme ještě s jednou kytarou, kdy Honza jen zpívá. Ale už na křtu a následujících akcích budeme mít náhradního kytaristu Michala Skořepu, takže budeme znít zase naplno.

Zpracoval: Tomáš Kocian, foto: archiv Wohnout
Témata: Wohnout, Honza Homola, Matěj Homola