ROZHOVOR | Vesna: Žena ve 21. století může být dobrá máma bez toho, aniž by obětovala svou kariéru

Právě jste dokončily vyprodané turné Muzica Slavica. Dopadlo podle vašich představ?

Patricie: Z mého pohledu dopadlo spíš nad očekávání. Když jsme jely naše poslední turné, dokázaly jsme naplnit Malostranskou Besedu nebo klub Metro a teď se vyprodalo Roxy i Fléda, které mají skoro čtyřnásobnou kapacitu. Navíc, dříve jsme jezdily takové poklidnější koncerty s akustickým zvukem a teď jsme díky spolupráci s Production Lovers nabyly na festivalovém zvuku. Cítíme se připravené na velká pódia.

Vesna zakončila své turné ve vyprodané Flédě v Brně

Bára: V první řadě bych ráda řekla, že cítím velikou vděčnost. Na některé věci si člověk musí počkat a nechtít je hned. Turné Muzika Slavica bylo výsledkem dlouhého budování a postupných kroků, které jsme jako kapela podnikly. Když pak vidíte vyprodané koncerty, krásné lidi, kteří přišli, aby s vámi sdíleli hudbu a radost, uvědomíte si, že všechno to úsilí a trpělivost stály za to. Máme chuť pracovat dál.

Jak se promítla změna hudby do vašeho vystupování?

Patricie: Všechny holky z kapely najely na nový level muzikantství, kdy už nestačí jen dokonale ovládat svůj vlastní nástroj. Já jsem si díky lekcím s Ivanou Vostárkovou během příprav na Eurovizi zase uvědomila, že mě hlas vždycky neposlouchá tak, jak bych chtěla, a tak jsem se začala učit poslouchat svůj hlas a celý proces jsem tak obrátila naruby. Objevila jsem úplně nový přístup, kdy hlas nešponujeme do tónů, ale vyjadřujeme jím vnitřní pochody. Velice mě to osvobodilo a jako zpěvačku posunulo do větší svobody, kterou si teď na pódiu o to více užívám spolu s pohybem. To je mimochodem také důsledek Eurovize, kdy bylo potřeba sladit pohyb a hlas a přitom se nezadýchávat.

Tereza: Já osobně cítím, že se na pódiu umíme ještě víc uvolnit a položit se do hudby, která je nám blízká, a kterou umíme procítit. Folklorní prvky jsou tím, co nás stále vystihuje a odlišuje od jiných, ale zároveň posloucháme a hrajeme moderní hudbu, takže jsme se posunuly tam, kde se cítíme svobodně.

Bára: Změna našeho zvuku mi dala větší volnost. Kdysi jsem byla unavená jen houslovým zvukem, a proto jsem na chvíli přešla na kytaru. Teď jsem se naplno vrátila k houslím, ale jinak – s novými efekty a svobodou experimentovat. Díky tomu se můžu na pódiu i víc hýbat a hrát s větší energií, což je pro mě přirozené. 

Turné jste si organizovaly samostatně. Nebyl to pro pět žen, které jsou vystudované muzikantky, riskantní krok?

Patricie: Za mě to byl velice riskantní krok. Minulý rok proběhlo plno změn a my jsme najednou zakládaly vlastní produkční firmu, protože už se okolo Vesny dělo tolik věcí, že to nešlo dělat jen na koleni. To, že se turné takhle hezky povedlo, přisuzuji i tomu, že jsme si tentokrát daly načas. Původní plán byl totiž turné odjet ještě minulý rok, ale to způsobilo akorát bezesné noci a hromadu stresu. Nebyli připravení ani fanoušci, ani my a celé turné by v momentě, kdy bychom ho jely půl roku zpátky, ztroskotalo jako cirkus na kolečkách.

Bára: Po sedmi intenzivních letech fungování a poznávání se, bych odpověděla takto: Jsme dost náročné a svérázné – rády si děláme věci po svém a máme rády kontrolu nad tím, co se kolem nás děje. Takže když jsme se rozhodly organizovat turné samy, nebylo to jen o riskování, ale také o tom, že chceme mít dohled nad každým detailem a učit se z toho, co funguje a co ne. Samozřejmě, že to byla výzva, ale když máte v týmu lidi, kteří se nebojí se do toho pustit, pak se zdá, že je všechno možné.

Na turné s vámi vystoupili i další hosté včetně Adonxse nebo Thoma Artwaye. Jak tyto spolupráce vznikly a čím turné obohatily?

Patricie: Když jsem sledovala dřívější turné Taylor Swift, vždycky se mi líbilo, že v každém městě vystoupila s nějakým hostem, který byl pro fanoušky překvapením. Přála jsem si, abychom s sebou v každém městě měli někoho, koho máme jak hudebně, tak lidsky rády. Adonxs nám držel palce už během národního kola Eurovize a pro Thoma Artwaye jsem zase psala písničky na jeho desku.

Markéta: Myslím, že ta rozmanitost, které se také právě díky našim skvělým hostům v našem programu podařilo docílit, diváky ještě více nakopla a osvěžila. A nutno říct, že všichni naši hosté byli u vytržení z toho, jak skvělé máme publikum! Musím říct, že takovou salvu energie a tak krásné odezvy, jako jsme zažívaly na turné, jsme snad nikdy předtím ještě nezažily!

LIVE: Vesna korunovala brněnské publikum na krále a královny

Minulý rok jste se v tomto čase připravovaly na Eurovizi. Jak na účast v soutěži zpětně vzpomínáte? Zcelila vás (svým způsobem) jako kapelu?

Tereza: Vzpomínky na Eurovizi se v kapele liší. Pro mě to byla šílená “jízda”, kterou jsem ráda, že jsme jako kapela absolvovaly. Stmelilo to kolektiv, dokázaly jsme se za sebe postavit a řekla bych, že jsme jako kapela dospěly. Pochopily jsme, proč vlastně hudbu děláme a co je pro nás důležité.

Bára: Byla to skvělá a náročná zkušenost. Hodně jsme se naučily, hlavně o sobě navzájem a o tom, jak fungovat jako tým. Když se na to podívám zpětně, byla to jedna z těch událostí, která nás posunula dál, zocelila nás, dala nám řád a novou perspektivu. Samozřejmě to nebylo vůbec jednoduché, někdo si sáhl na hranu svých možností a s trochou nadsázky jsme všechny rády, že už je to za námi a můžeme opět vlítnout na pódia.

Olesia: Osobně vzpomínám na Eurovizi jako krásné období mého života. Kromě cestování, jsem si nejvíc užila zkoušky a přípravy. Přes náročnost tohoto období, cítím, že jsme kvůli tomu vyrostly jako performerky.

Za pár dní proběhne další ročník soutěže ve švédském Malmö. Sledujete soutěž, nebo jste se od ní už oprostily? (rozhovor vznikal krátce před Eurovizí, pozn. red.)

Patricie: Od Eurovize uběhl téměř rok a my jako kapela jsme se od ní už mentálně oprostily. To ale neznamená, že bychom za celou zkušenost nebyly vděčné. Ono se říká, že to, co nás v životě zocelí, není procházka růžovým sadem. Eurovize byla extrémní prostředí, tlak, soutěž, kterou lidé milují, nebo jí opovrhují, a holky z Česka se najednou ocitly ve velkém světě plném pozlátek a blýskavých světýlek. Jsem vlastně strašně ráda, že jsme se v tom světě neztratily. A že jsme taky podaly, navzdory různým zlým jazykům, super výkon se za mě dost odvážnou a hudebně progresivní písničkou. Jsem na nás pyšná a myslím, že jsme si tím jako kapela odsloužily takový ten zářez do našeho seznamu úspěchů, ale opakovat bych to nechtěla.

Tereza: Já si pravděpodobně, stejně jako už roky předtím, “proklikám” finálový večer, abych byla v obraze. Ale nesleduji celý průběh soutěže. Držím palce Aiko, protože už vím, kolik je za tím práce.

Měly jsme pocit, že nás poslouchá svět

Dá se říci, že vám soutěž otevřela dveře do světa. Minulý rok jste plánovaly první zahraniční turné. Jak to nakonec dopadlo?

Patricie: Haha. To zrovna nedopadlo. Víte, v jednu chvíli nás zvali na přehlídku do Barcelony vystoupit pro místní televizi a druhý den jsem byla na telefonu s bývalou manažerkou Måneskin, která měla zájem nám udělat tour po Velké Británii. Měly jsme dokonce zabookované sály v Bulharsku, Rakousku, Polsku a Maďarsku. Byly to otevřené dveře, které se tak za pět minut zabouchly poté, co ty lidi zjistily, že kolem sebe nemáme zkušený tým manažerů a celý fungující aparát, který by nám pomohl se z domácí kapely přehoupnout do zahraničního fungování. Potřebovaly bychom kromě toho týmu asi deset milionů, obětovat tomu každičký okamžik našeho života a obrovskou vůli udělat díru do světa. Ani jedno jsme v tu chvíli neměly.  

Hádám, že i kvůli zahraničním fanouškům jste zařadily na nové album skladby, které jsou převážně zpívané v angličtině. Nebo jste o něčem podobném uvažovaly už dříve bez ohledu na Eurovizi a úspěch v zahraničí?

Patricie: V tu chvíli, když jsme nahrávaly album Muzika Slavica, měly jsme pocit, že nás poslouchá svět. Předtím jsme vydávaly písničky pouze v češtině, každou vydělanou korunu jsme investovaly do dalšího nahrávání nebo klipu a několik let to vypadalo, že to kromě několika nadšenců nikoho nezajímá. Rozhodně to nedokázalo uživit ani jednu z nás, byla to prostě taková vášeň, kterou jsme živily, když jsme zrovna nechodily do práce a přitom jsme toužily, aby nás někdo bral vážně a abychom se na české scéně ukotvily. Když jsme najednou dostaly masivní pochvalu od světa, v jednu dobu dokonce sázkové kanceláře spekulovaly o tom, že Vesna má šanci na vysoké umístění v soutěži, tak nám chvíli připadalo, že si nás v zahraničí váží víc než doma. Určitě i proto jsme na desku angličtinu zařadily.

Máte i další zahraniční ambice, nebo se nyní opět budete soustředit na působení v tuzemsku?

Tereza: To je momentálně téma, které s kapelou řešíme. Protože pocházím z Košic a slovenské publikum je mi blízké, ráda bych se časem podívala hlavně tam. Rozhodně děláme všechno proto, aby se kapele dařilo, a abychom se za fanoušky mohly podívat všude, kam to bude možné.

Bára: Zahraniční kariéra zní skvěle, ale teď se chceme soustředit na domácí scénu a budovat pevné základy. Chceme být tuzemskou silnou kapelou, kterou lidé znají a oceňují. Pokud se naskytne příležitost, rády ji využijeme. Budeme se určitě snažit vycestovat do okolních států jako je Německo, Polsko, Slovensko, Rakousko… Ale na nějaké Japonsko či Ameriku bychom asi potřebovaly znovu osmnáct let, nemít závazky a rodinné plány.

V minulém roce jste se také staly součástí kampaně Equal, která podporuje ženské umělkyně, kterých je v hudebním průmyslu – co se zejména kapel týče - žalostně málo. Kromě vás mě vlastně na české scéně žádná sestava nenapadá… Chystáte se na tuto problematiku upozorňovat i v budoucnosti?

Patricie: Ženských kapel je žalostně málo, těch, které nedala dohromady parta manažerů z vydavatelství typu Pussycat Dolls nebo Aquababes ještě méně. Aktivně hrající muzikantky si volí dobrodružný způsob života, kdy na pódiu zažíváte euforii, a pak jste schopná domů dorazit rozbitá ve čtyři ráno anebo taky vůbec, když zrovna někde přespáváte. Myslím, že tohle si spousta žen studující konzervatoř neuvědomí, ale pak, když přijde rodinný život, jsou to právě ženy, které se častěji rozhodnou svůj životní styl uzpůsobit rodině a zvolí klidnější a jistější druh povolání. Zda je to společenská norma nebo dobrovolné rozhodnutí nevím, ale určitě by nás těšilo, kdybychom mohly inspirovat další ženy k tomu se realizovat.

Markéta: Ale už teď sleduji, že se rodí více a více čistě ženských uskupení, často z nadšených ještě studujících mladých hudebnic. Jestli je inspirovala Vesna, to nevím, ale tak či tak z toho mám velkou radost.

Olesia: Jsem ráda, že Vesna je příkladem toho, že ženy můžou fungovat jako muzikantky. Myslím si, že nejde jenom o vznik čistě ženských kapel. Přála bych, aby to bylo v hudební branži více vyváženo. Pořad existují předsudky ohledně ženských v kapele a skvělé muzikantky dostávají méně nabídek než skvělí muzikanti. Pokládám si otázku proč tomu tak je, když existují příklady úspěšných umělkyň, které zvládly dát dohromady svůj profesní a osobní život. 

Ženské kapely mají oproti mužským zásadní jedno velké „úskalí“ – těhotenství a obecně mateřství. Možná i proto jich tolik na scéně není. Pokud se nepletu, jste všechny vdané. Jak události posledních dvanácti měsíců zamíchaly s vašimi rodinnými životy? Dokážete si představit, že se vám v budoucnu podaří skloubit rodinný i profesní život?

Patricie: To, že se dá skloubit rodinný i profesní život, dokazují i jiné zpěvačky či herečky. U nás budeme potřebovat skloubit pět takových životů, ale kde je vůle, tam je cesta. Já se na tuhle etapu vlastně těším a pokusíme se dokázat, že žena ve 21. století může být dobrá máma bez toho, aniž by obětovala své poslání. Možná na to jen nemáme uzpůsobené instituce a separujeme děti od našich činností, čímž pak uzavíráme na několik let ženy do osamocených domácností. Proč by to nemohlo fungovat organicky jako dříve, když chodily ženy na pole a do toho se jim tam batolily děti?

Bára: Myslím, že je velmi důležité podporovat skloubení rodinného a profesního života. Aby se žena nemusela vzdát toho, co miluje, co je jejím motorem a vášní. Nedívat se na to v 21. století skrz prsty. Je klíčové mít kolem sebe podporu, ať už od partnerů, rodiny nebo přátel. Věřím, že každá žena může najít rovnováhu mezi osobním a profesním životem, pokud bude chtít a bude to tak cítit. 

Zpět k Times Square. Dostaly jste se na něj díky písni Wolfrunners, která je na rozdíl od ostatních vašich skladeb popovější. Chystáte se v budoucnu jít více tímto směrem? Opustit vody folkloru?

Bára: Naše tvorba je pestrá, stejně jako my, a rády zkoušíme nové věci, ale folklor zůstává kořením, kterého se nehodláme vzdávat. Každá skladba je jako jiná část našeho šatníku – někdy je to pop, někdy rapový motiv, a někdy něco úplně jiného. Ale stále jsme to my a náš styl.

Každopádně, v jiných písních se svých kořenů i nadále držíte. Na svém kontě jich máte už několik, a tak mě napadá – kde neustále hledáte motivy, témata, o kterých zpíváte? V knihách, příbězích?

Patricie: Já motivy nijak nehledám. Mám dost bohatý vnitřní svět na to, že se neustále něco vynořuje a já si těch nevšedních věcí musím jen všimnout. 

I přesto, co se kolem vás nyní dělo, jste si našly čas na odpočinek. Konkrétně u vás, Patricie, mě zaujalo, že jste absolvovala pobyt v ašramu. Můžete našim čtenářům popsat, o co přesně jde?

Patricie: Právě během covidu jsem nejvíce tápala v tom, zda budu setrvávat v hudebních vodách a nebo se vrhnu směrem jógy. Několik let jsem učila v různých jógových studiích, absolvovala jsem výcvik v Indii, na Bali či na Kostarice, a dokonce jsem začala učit budoucí jógové lektory a organizovat vlastní retreaty. Eurovize tohle všechno pozastavila, ale na svou osobní cestu nepozapomínám. Než se člověk naděje, bude všechno pryč. Naše kariéry, pódia i dosažené sny. Jediné, s čím bude člověk odcházet, je to, zda byl dobrým člověkem. V ašrámu podobně jako v jakýchkoliv jiných klášterech či duchovních centrech se vlastně pouze stáváte lepším člověkem. Takovým, který si je vědomý sám sebe, svého okolí a kultivuje v sobě pozitivní vlastnosti i skrytý potenciál.

Můžete nám na závěr prozradit, co vás právě teď čeká? Na co byste fanoušky pozvaly?

Tereza: Velmi rády bychom všechny pozvaly na náš koncert do Občanské plovárny v Praze, který se bude konat 29. srpna. Bude to open-air, léto, sluníčko… Další akce, na kterých nás uvidíte, máme na stránkách a na sociálních sítích. Samozřejmě už plánujeme, co dál, ale nechte se překvapit.

Bára: Rozhodně nechceme usnout na vavřínech, takže se můžete těšit na nové singly a spoustu dalších novinek. Letos v létě nás uvidíte ve spoustě měst a na různých festivalech, takže sledujte náš web a sociální sítě. Těšíme se, že se potkáme. Máme teď volnější týden bez hraní a už jsme neposedné. (smích)

Text: Andrea Štipčáková, foto: Hana Knížová, Lucia Farkašová
Témata: Vesna, Patricie Kaňok Fuxová, Bára Juránková, Olesya Ochepovskaya, Markéta Mužátková, Tereza Čepková, Tanita Yankova