ROZHOVOR | Skywalker: Označovat muziku za českou nebo světovou je chyba

Právě jste oznámili spojení s labelem Easthaven, takže úvodní otázka je nasnadě. Co si od toho slibujete?
Neřekl bych snad, že si něco konkrétně slibujeme, protože všechno je podmíněno naší prací. Spíš se soustředíme na to, jak se nám bude pracovat, především jaké věci může zařídit někdo jiný než my tak, abychom se mohli věnovat hudbě. Je to nový a žánrový label, takže očekáváme profi cílení na správné lidi a zároveň skutečný zájem o rozvoj umělce.

Brutal Assault odstartoval, první den patřil Skywalker, Avatar, At the Gates nebo Rivers of Nihil

Jaké konkrétní plány s labelem máte?
V tuhle chvíli jsme podepsali kontrakt na deset songů. Je na další dohodě, zda budeme chtít dělat jen singly, sérii EP nebo desku. Rozhodnout se chceme flexibilně podle toho, jak bude projekt šlapat. Každopádně ale půjde o koncepční projekt, ale to uvidíte a uslyšíte nejlépe sami.

Jaké další interprety z vašeho žánru tenhle berlínský label zastupuje?
Jen dva dny před námi se k labelu přidali naši němečtí kámoši Rising Insane, což je stále rostoucí hvězda německého metalcoru, kterou si pražské publikum může pamatovat třeba z letního turné s kapelou Aviana.

Bylo pro vás těžké získat pozornost lidí odtud? Nebo vás oslovili sami?
Oslovili nás sami skrze osobu našeho čerstvého manažera Floriana, který je právě také z Berlína. V Německu máme docela širokou podporu a síť lidí, takže to spojení je dost logické.

Proč to s předchozím zahraničním labelem nedopadlo?
Dopadlo. Vydali jsme desku Late Eternity, která měla skvělé ohlasy, velice kladné recenze v britských a amerických médiích, dobré umístění ve Spotify playlistech a podobně. Zároveň nám později řekli, že dále českou kapelu dělat nebudou, protože nevědí, jak takovou věc marketovat. V pohodě, přesunuli jsme se jinam, do Německa.

Ambice být víc zahraniční kapelou než českou, je u vás patrná. Je vám to tady malé?
Ona je asi od začátku chyba označovat věci za české nebo světové. Myslím, že ta malost, na kterou se ptáte, pramení právě ze zažité představy, že české není světové a světové není české. Česko je na světě, a čím dříve se tak začneme vnímat, tím lépe. Ale jsme kapela, která hraje žánr na západě velice populární, v Česku naprosto undergroundový. Zpíváme v angličtině, což spoustě lidí nesedí, ale my se takhle cítíme komfortně. Takže prostě děláme, co chceme dělat. Ale jasně, je to okrajový žánr, a tak hrajeme hlavně tam, kde je scéna. A to je v první řadě v Německu.

V čem podle vás naráží ambice jiných tuzemských kapel na zahraniční přesah?
Nenaráží, spíš nejsou. Asi je to v tom, co jsem psal výš. Máme hlavně v sobě pocit, že když jsme z Česka, svět není pro nás, máme nárok jen konzumovat, ne tvořit a exportovat. Je to tu těžší, nemáme prakticky žádné relevantní labely, nemáme skutečnou scénu v podobě manažerů, tour manažerů, umělci se tu trochu plácají. Možná je to prostě tím, jak málo je tu v kultuře peněz, jak málo stát zajímá cokoliv krom mainstreamu. Odpověď nemám, ale totální irelevantnost rádiové hudby a tragická úroveň kultury jsou věci, které tu trápí všechny. Jen nějak nevíme, co je vlastně špatně. Musíme ale dodat, že tohle je generalizace a spoustu fakt nadaných, makajících a ambiciózních lidí v Česku znám a hrozně si jich vážím. Odpovídal jsem spíš obecně na základě toho, co si tak mezi sebou šuškáme, haha.

Zkusili jste i účast v lokálním kole Eurovize. Dalo vám to něco?
Byla hrozně zajímavá zkušenost. Bylo fajn si zkusit, jaké to je, když je vaše jméno propíráno v televizi a jak reagují lidé mimo undergroundovou scénu, což my vlastně vůbec neznáme. Na jednu stranu to byla facka, na druhou zase o něco hlubší vděk za kořeny, ze kterých vycházíme a ke kterým se neustále s láskou vracíme - punk, hardcore, metal. Nicméně jsme měli šanci i lidem v širším spektru ukázat jiný pohled na hudbu a poznali skvělé lidi z Eurovision týmu, což, a upřímně pro nás překvapivě, jsou skutečně autenticky zapálení fanoušci originální hudby. To bylo skvělé a v tomhle jim hluboce fandím.

Šli byste do toho znovu?
Teď ne. Časem - kdo ví?

Zkoušeli jste tam tehdy štěstí se songem Way Down, který byl zvukově umírněnější, než vaše věci obvykle jsou. Šlo o záměr?
Ne. My jsme nikdy nebyli jednorozměrná metalcorová kapela. Máme dvě tváře, respektive strany mince. Měkčích i popových věcí máme celkem dost, Way Down odkazuje hlavně k tomu, na čem jsme vyrostli. Na americký pop punk a post hardcore, ale s naším přístupem a zvukem. Ten song byl napsaný dlouho předtím, než nás Eurovision tým oslovil. Ukázali jsme jim pár demáčů a vybrali tenhle. Oni sami nám říkali, ať hlavně netvoříme song "pro Eurovizi", protože tak by vznikl nějaký umělý nesmysl. A právě to byl pro mne signál, že to jsou skuteční milovníci hudby.

Jak to vypadá s novými věcmi, stihnete před prosincovými koncerty něco vydat?
Jasně, už jsme i hodili ven datum singlu, song Effigy vyjde 18. listopadu.

Do kterého z klubů se těšíte nejvíc, má za vás jinou atmosféru?
To by bylo hodně nefér, kdybychom na úkor ostatních vybrali jeden. V Praze v Rock Café jsme samozřejmě jako doma. Produkční tým jsou skvělí lidi, koncerty tam jsou vždycky super mejdany. V Liberci se rozloučíme s dlouholetým kámošem Tomášem Hájíčkem coby produkčním klubu Bunkr, a to bych asi vypíchl, protože za ty roky jsme tam odehráli řadu koncertů a prožili legendární večírky. Klobouk dolů Hajdovi.

Jedou s vámi dvě předkapely, podle čeho jste je vybrali?
No spíš bych řekl, že prostě jedeme společně. A vybírání bylo strašně snadné: vzali jsme kapely, které jsou nám lidsky nejbližší a zároveň hudebně kvalitní. Glad for Today a Marked as an Enemy jsou za poslední roky fakt jedni z našich nejbližších přátel, a to dost mimo podia a kluby, zároveň hodně spolupracují s naším bubeníkem a producentem Damiánem, takže vidíme do tvorby a jsme fakt podporovatelé toho, co dělají.

Cítíte teď v hudbě přetlak? Ať už co se týče releasů nové muziky nebo návalu koncertů?
Jasně, přes dva roky nahromaděných a naposouvaných koncertů všech velikostí, ale hlavně těch arénových, hodily obří vidle do lokální klubové scény. Není to úplně cool, protože reálně se na tom moc nevydělává, lístky visely v mailech dva roky. Jenže když jdeš třikrát za měsíc do arény, těžko budeš sypat peníze do klubovek každý víkend. Takže je to hodně těžké období, ale není to žádný konec. A viděl jsem v poslední době i super akce v malých klubech, takže tohle musíme jako underground scéna zvládnout - a zvládneme.

Kam od muziky utíkáte za klidem?
Každý asi trochu jinam, já můžu mluvit za sebe. V první řadě do náruče svojí holky a dvou fantastických kocourků. No a pak jsem fanatickým milovníkem videoher, to je typ umění, který mě nepřestává fascinovat, zároveň mu tak děsivě nerozumím, že si jen užívám obdiv. A pak samozřejmě za přáteli, ale to se bez muziky neobejde.

Skywalker: klubové koncerty 2022
2. 12. - Liberec, Bunkr
3. 12. - Praha, Rock Cafe
9. 12. - Ostrava, Barrak
10. 12.  - Pardubice, RC Ponorka
17. 12. - České Budějovice, MC Fabrika

Text: Andrea Štipčáková, foto: archiv Skywalker
Témata: Skywalker, Jay, Easthaven