ROZHOVOR | Michal Pavlíček: Byl jsem asi první a poslední skladatel, který odmítl texty Jiřího Suchého

Nedá mi to, abych se znovu nezeptal na nové album Pražského výběru. Vím, že se na to ptá kde kdo, ale jak nám potvrdil před časem Michael Kocáb, materiálu máte dost.
To bych raději ani nekomentoval. Byl bych rád, pokud by se to někdy ještě v budoucnu podařilo. Všichni z kapely přinesli demáče, máme jich asi patnáct, ale jsou velmi nesourodé. Každý už jsme někde jinde. A sjednotit to, aby to mělo jeden ksicht a tak, abychom si za těmi písničkami všichni stáli, nebude jednoduché. Člověk by měl dělat a hrát věci, které ho baví a oslovují, jinak je to v křeči. Každý z kapely má své projekty a vydává alba a představa, že si budeme vzájemně výrazně zasahovat do svých skladeb, je už mimo mísu. To šlo ještě za mlada, kdy jsme vytvářeli s Michaelem společně ksicht Výběru. Ale už na albu Běr jsme šli každý svou cestou. V tomto smyslu nám už asi ujel vlak. Dojít po umělecké stránce k nějakému kompromisu nebude vůbec jednoduché, ale třeba se to někdy podaří.

ROZHOVOR | Michal Pavlíček: Kvůli Jeffu Beckovi jsem zrušil dovolenou, ale taková nabídka se neodmítá

Také byste se museli shodnout na textech...
To je druhá kapitola. Přesně tak. Museli bychom najít témata, na kterých se shodneme. Když máme koncerty, tak je to vždycky prdel a fungují staré vazby, ale pohledem na život a společenské dění okolo nás, jsme v podstatě docela odlišní. Takže najít ten průsečík bude honička. Asi bude šance jít cestou srandy, karikatury a nějakého toho „výběrovského“ šklebu. Nebo, že bychom měli konečně složit nějaký sentimentální dědkovský lovesong? (smích)

To by nejspíš musel napsat nějaký geniální textař a vy byste se s tím museli všichni ztotožnit...
Franta Ringo Čech se tehdy do nás strefil, těmi bláznivými říkankami. Michael Kocáb psal víc politicky a sarkasticky zabarvené texty, jako je třeba Tatrman, Snaživec, Prachy - ty se mu opravdu povedly a platí na každou dobu. Nebo na desce Výběr jsme psali také nějaké texty společně a byla to vždycky velká prča. Dali jsme si téma, a pak jsme seděli třeba několik hodin a vymýšleli jsme různé obrazy, bláznivé myšlenky, různá spojení, ztřeštěnosti, a pak jsme to pospojovali, až z toho vznikl text. Takhle jsem ostatně pracoval s Vlastou Třešňákem i na některých textech pro album Běr. Vlasta, když jezdil na ryby, tak se u mě zastavil na baráku u Dobříše. Pustil jsme můj demáč a řešili jsme, o čem by ten text mohl být. Otevřeli jsme při tom pivo a vymýšleli a nechali se unést fantazií. Tak třeba vznikl text Stín. Některé texty Na Běru Vlasta napsal doma podle nahrávky.

Chodil jsi s Vlastou Třešňákem na ryby?
Ne, to ne. (smích) Ale od té doby s Vlastou spolupracuji. Psal mi texty spolu s Janem Saharou Hedlem na muzikálu Excalibur a jeho básně jsem zhudebnil na nové desce Stromboli nazvané Fiat Lux. Jeho básně jsou nádherné, ale jsou složité na zpívání. Musí se upravit a nafrázovat. V tomto smyslu třeba Sahara umí perfektně nafrázovat text a ač jeho texty taky nejsou jednoduché, udělal několik velkých hitů. Měl jsem ovšem také možnost napsat pár věcí pro Jiřího Suchého a přímočarost a zpěvnost jeho textů byla pro mne balzámem na duši.

Od Michala Malátného vím, že jsi složil hudbu pro divadlo Semafor. Zmiňoval jednu tvoji písničku, myslím, že se jmenuje Kdykoliv, kdekoliv, kterou na zájezdech Semaforu Jiří Suchý vždy zpívá, prý ji má strašně rád a cení toho, že může s takovým rockerem spolupracovat.
Tak to mě velice těší. Já jsem skládal hudbu pro jedno představení Semaforu, a dokonce jsme s Jiřím Suchým napsali muzikál Faust a Markéta, který se ale nakonec nikdy nezrealizoval, protože v momentě, kdy jsem ho začali nabízet, a v karlínském divadle to tehdy vypadalo docela nadějně, tak zrovna v té době měl premiéru muzikál Mefisto, což je vlastně to samé téma. Tak to nakonec nedopadlo. Ale třeba ještě příjde ta pravá chvíle.

Jaké s tím máš plány do budoucna?
Jirka napsal nádherné texty a domlouvali jsme se, že pokud muzikál nebude, vydali bychom alespoň pár písní na CD jako skladby z nezrealizovaného muzikálu.  Oslovil bych pár skvělých zpěváku a zpěvaček, kteří by to nazpívali. Texty Jiřího Suchého jsou perly, zlidověly napříč generacemi. Sranda je, že když jsme hledali texty na první desku Výběru, Michael Kocáb tehdy oslovil právě Jiřího Suchého a přinesl od něho pár textů, ale já jsem je odmítl, protože mi přišly, že se do Výběru nehodí. Takže jsem byl asi první a poslední skladatel, který odmítl texty Jiřího Suchého a vidíš, pak se paradoxně po třiceti letech naše cesty spojily. Jirky si velice vážím a obdivuji ho.

Když ses vrátil k Pražskému výběru, nedá mi to nezeptat na šílený videoklip k tvé písni Chvastoun. V závěru tam je Michael Kocáb ve svěrací kazajce v nějakém blázinci. Pro minulý režim jste byli dlouhou dobu trnem v oku, jak se vám podařilo takový klip vůbec prosadit?
Bylo docela paradoxní, že to v normalizační době v České televizi vůbec prošlo. Ten text byl asi natolik bláznivý a srandovní, že to té proslulé cenzurní schvalovací komisi nevadilo. Vždyť oni třeba na první desce Výběru nejdřív schválili všechny texty, protože napříkad u písniček typu Zubatá si asi říkali - vždyť je to taková srandovní říkanka Ringo Čecha: „včera ráno přišla, zubatá, zubatá, povídá mi vem si, kaťata, kaťata...“, ale ve spojení s  naší hudbou a agresí to dostalo úplně jiný tah a to platilo pro všechny věci. Takže když potom slyšeli hotovou celou desku, tak je polil pot a okamžitě ji dali k ledu do trezoru. U textů na druhé desce Výběru byla už přeci jiná situace, protože za dveřmi klepala perestrojka a trochu se začaly uvolňovat ledy, takže ty schvalovací komise už nebyly úplně připosrané. Proto vlastně vyšla druhá deska Výběru celkem bez problémů.

Příběh českého hitu: Pražský výběr - Chvastoun

Jana Kratochvílová o schvalovacích komisích vzpomínala jako na potupnou až urážlivou věc. Zmiňovala, že na jedné byla i s tebou a Jirkou Hrubešem, a že jste si vzájemně napovídali...
To bylo fakt ponižující. Já jsem se tedy zúčastnil jen jedné, protože po zákazu Pražského výběru, když nás znovu povolili, tak se již žádná přehrávka nedělala... Byly tam otázky i z dějin, kultury, ale hlavně z politiky typu, kdo je první  tajemník komunistické strany Rumunska a podobně. (smích) My jsme měli hlavu v Londýně a žili jsme rockovou hudbou a takovýhle kraviny nás vůbec nezajímaly. Nerad na tuto potupnou dobu vzpomínám, ale docela jsem si ji teď oživil, když jsem skládal hudbu k novému seriálu České televize Volha. Je to černá komedie od začátku normalizace až po sametovou revoluci. Je to opravdu povedená výpověd o té době. Poběží na jaře.

Zaujalo mě, že na Spotify je jednou z tvých nejstreamovanějších skladeb filmová hudba k britskému seriálu Merlin. Jak jsi se k tomu dostal?
Kdysi jsem složil hudbu k pěti dílům britskému seriálu Červený bedrník, a více než po deseti letech se mi ozval tentýž producent, který mne tehdy oslovil, zda bych jako skladatel nechtěl udělat hudbu ke třem dílům fantasy seriálu Merlin. Byl to velký projekt, který měl mnoho řad a epizod a byl velmi úspěšný. Zúčastnila se ho řada významných britských skladatelů. Skládal jsem půl roku symfonickou muziku a byla to zajímavá inspirativní práce. Vyšel z toho pak i soundtrack se všemi autory hudby, já jsem tam právě touto mou skladbou zastoupený taky.

Velký úspěch měla také písnička Tohle není pláč k filmu Ženská na vrcholu, kterou nazpíval Kamil Střihavka a Bára Basiková. Ti budou i hosty tvého "best of" koncertu na Žebříku.
Složil jsem hudbu k romantické komedii Ženská na vrcholu režisérky Lenky Kny, a vedle scéniky jsem ještě napsal pár songů, které nazpíval Matěj Ruppert a tu finálovku Bára Basiková a Kamil Střihavka. Je to dojemné loučení Anny Polívkové a Martina Dejdara, hlavních protagonistů této komedie. Nakonec ta balada prostě zafungovala a má téměř milión zhlédnutí na Youtube. Tak jsem si říkal, jestli by to třeba nemohla být v nové úpravě dobrá pecka i pro BSP, ale klukům se to nezdálo. Málo platné, jsme už starší kmeti (smích) a je čím dál těžší se dohodnout. Ale na vystoupení s Kamilem a také s Bárou a mnoha dalšími hosty na Žebříku se už moc těším.

Michal Pavlíček a jeho hosté vystoupí na předávání Hudebních cen Žebřík  - v pátek 31. března 2023 v areálu DEPO2015 v Plzni. Předprodej zajišťuje Ticketlive.

Text: Aleš Materna, foto: Lukáš Knoll, Tomáš Jeřábek, Jarda Hudec, archiv iREPORTu
Témata: Michal Pavlíček, Stromboli, Pražský výběr, Na Kloboučku