ROZHOVOR | Marpo: V hlavě se mi honila myšlenka, jestli skončit

Rád bych se vrátil na začátek roku, kdy jste se s Troublegangem vydali na druhou část turné Back To The Roots, na kterém jste se představili v původní sestavě. Jak sis to užil? Nechyběla ti živá kapela? 
Musím se přiznat, že chyběla. Já už bez kapely hrát nechci, přijde mi to poloviční. Bylo fajn vidět v klubech naše „old school“ fanoušky, kteří na nás chodili na začátku. Mohli jsme hrát jiný playlist než obvykle. Vystoupení byla více do rapu, ale že bych se toho chtěl držet, to ne. Je to jedna z variant, kterou můžeme čas od času oprášit.

Tento návrat musel bavit hlavně Kapa, který nástroje moc nemusí. (smích) Nebo už si zvykl? 
Já myslím, že už si zvykl. (smích) Já ho na jednu stranu chápu, jelikož je to čistě rapper. Snažil jsem se mu vysvětlit, že nemůžeme stát na místě a musíme se posouvat. Ale je pravda, že tento návrat si hodně užil. 

Marpo se v Plzni vrátil ke kořenům

Co se týče léta, máte sezónu docela nabitou…
Strašně se těšíme. Máme připravený speciální stage design, který je inspirovaný novým EP. A  vychytaný playlist, který jsme hodně dlouho nehráli. Myslím, že to bude super léto. Jsme zpět a v brutální formě! 

A co TroubleGang fest? 
Bohužel tento rok nebude. Máme toho tolik kolem přípravy koncertu v O2 Universu, že bychom to jednoduše nestíhali. A přiznám se, že jsem to začal řešit, až když už bylo pozdě a všude měli plno. Příští rok ale 100 % bude! 

Zmínil jsi nové EP - Don't Quit Now. Fyzicky jsi vydal pouze limitovanou edici dvou set kusů, prodala se za jediný den, a to jen v rámci TroubleGang ARMY. Čekal jsi takový zájem? 
Jelikož jsme udělali limitku, která byla poměrně drahá, tak jsem to úplně nečekal. Dělám věci proto, že mě baví a pokud něco vydávám, tak si za tím stojím. A buď to lidi baví, nebo ne. A tohle je očividně baví, takže mám z toho, že se EP tak rychle vyprodalo, velkou radost.

Produkce se chopil Marcus Tran. Dá se říct, že je tvým hudebním dvojčetem?
Přesně tak. Sem tam vezmeme beaty nějakých známých z Ameriky nebo Ruska a Marcus do nich přidá nástroje, ale neměnil bych. Je to člověk, se kterým jsem si sedl. Když mám nějakou vizi, kterou mu představím, a pak ji spolu dáváme dohromady, působíme, jako bychom byli jeden člověk. Společně už připravujeme materiál na novou sólovou desku, která má vyjít na podzim. Vždy jsem obsah alba dal tak tak dohromady a teď už máme čtrnáct věcí, což se nám dlouho nepovedlo. 

Sólové album půjde opět do stylu country?
Musím se přiznat, že deska bude obsahovat více žánrů. Tvrdé kytary, country, ale také třeba elektro. Poslední deska Backwoods Bred byla od začátku do konce čistě koncepční. Chtěli jsme vtáhnout lidi do louisianských bažin, za pomoci country a bluesu, což se nám povedlo. Teď jedeme podle pocitu, co se nám zrovna líbí. 

„Modlím se, aby zakázali TikTok.“

Vrátíme se zpět k novému EP. Cover desky si vzal na starost Tony Košař. Měl jsi nějaký nápad, nebo jsi to nechal čistě na něm?
Já jsem nevěděl, jak cover uchopit, proto jsem to nechal na Tonym. Ten mi ukázal návrh a já jsem mu řekl, ať to rozpracuje dál, a nakonec se nám to rozlezlo až do designu celé letní tour. Takže opět dobrá práce. 

EP obsahuje šest skladeb, čtyři z nich jsi vydal jako singly. První track Zase další pondělí má osobní hloubku, co tě vedlo k napsání tak silného textu? 
Deprese z muziky, kterou jsem loni před létem měl. V hlavě se mi honila myšlenka, jestli skončit. Jelikož mě hudba nenaplňovala a tento text je odrazem toho, čím jsem si procházel. Vypsal jsem se z toho a pomohlo mi to. 

Singl Jsem už prostě takovej pak jasně ukazuje, že nechceš stát na jednom místě, ale baví tě experimentovat s hudebními žánry. Je to rádiovka. Byl to záměr?
Moc ne. Když jsem loni vyrazil na Lollapaloozu a poslouchal jsem tam různé interprety, uvědomil jsem si, že máme všechny songy „nasraný“. A řekl jsem si, že bych chtěl udělat track, na který by si mohly holky třeba zatančit. Takže bych chtěl i do budoucna nahrát ještě pár takto odlehčených písní. Na rádia vůbec necílím, jelikož mě nikdy nehrála a ani asi nebudou. Ale máš pravdu, že rádiový formát to má.

Jak bys popsal vztahový song Můžeš jít a generační píseň Pompeje?
Můžeš jít mě napadlo, když jsme byli s přítelkyní na chatě. Pouštěl jsem si nějaké beaty a vlastně mi do hlavy naskočila linka „můžeš se sebrat, vypadnout a zase jít". Byl dobrý nápad udělat takový track. Mám známého, který se ženský nemůže zbavit přes deset let a vlastně ji nesnáší, tak mě napadlo tohle téma. Třeba píseň ve finále i někomu pomůže.
Při psaní Pompejí jsem přemýšlel o sobě, jak vlastně muziku dělám a čím jsem si za dvacet let prošel. A že mě vlastně trošku štve, jak ti každý říká, že musíš dělat TikTok, abys byl v kurzu. Vlastně se modlím, aby TikTok zakázali, jelikož muzika potom ztrácí svou tvář. Muzikant by měl dělat muziku, jak ji cítí, a ne jak uvádí sociální svět. A to je to, co mi vadí, ale to je bohužel generační věc. 

Poslední píseň na albu – Vrána, je feat s Refewem. Spolu už jste předtím nahráli Žijeme v tom…
Refew je strašně fajn člověk. Moc známých na scéně nemám, jelikož nejsem typický rapper, takže toto spojení jsem si užil. 

Jak to vypadá se společným CD TroubleGangu? Ponese se opět v žánrů desky DVA, nebo odložíte tvrdší kytary a bude více o rapu? 
To je zatím u ledu. Časem se chceme dopracovat k prvnímu singlu, ale teď máme všichni tolik práce, že to není na pořadu dne. Žánrově to bude modernější.

Před pěti lety jste s Troublegang hráli v O2 areně, byli jste na vrcholu a plánovali Eden. Přišel covid, kapelní krize, hledání sebe samotného… Nyní jste ohlásili O2 Universum, přičemž krátce po spuštění jste vyprodali polovinu lístků. Není to trochu crazy?
Přiznám se, že tohle jsem vůbec nečekal. Říkal jsem si, že oznámíme O2 Universum a prodá se v první vlně třeba 250 lístků a já si tady urvu vlasy a budu to muset promovat jak o život. Člověk vlastně neví, na co lidi chtějí chodit. Jestli to nejlepší nemám už za sebou?
Kolem roku 2018 jsme vyletěli, pak přišly osobní problémy, covid a šlo to do prdele a obavy, že už to třeba nezažiji. Teď ale musím zaklepat, že to díky Bohu vypadá, že to vrátíme zpátky tam, kam to patří. Strašně mě to nabíjí. Je krásný pocit mít polovinu haly prodanou a přitom mít koncert až za půl roku.

Jde o jakýsi restart Troublegangu. Na Facebooku se dokonce řeší pochod městem... Myslíš, že bychom všechno, co se kolem vás aktuálně děje, mohli shrnout slovy Wohnout: „Je to FENOMÉN“?
Jo. Do velkých hal vždycky chodily kapely jako Chinaski, Kryštof, Kabát, Lucie a další. Nikdo jiný nezkusil udělat třeba Forum Karlín nebo větší O2 Arenu. My nejsme maistream, nás nehrajou rádia a stejně jsme se dostali na pozici headlinera festivalů, až nás to nakonec dostalo do té O2 dostalo. Což se v Česku tolik neděje. 

Marpo a Troublegang rozpálili Lucerna Music Bar, vrátili se v něm ke svým kořenům

Stage design jste svěřili do rukou Martina Hrušky, který spolupracoval s hvězdami jako AC/DC nebo Madonna. Prozradíš, na jaké téma stage bude? Nebo si vše necháš pro sebe? 
Tentokrát to bude moderní. V tomhle směru jsem trochu blbec. Často vidíš interprety, kteří mají plnou halu, ale na pódiu, blbě řečeno, nic není. Jdou si tam čistě pro výdělek. My jsme měli jednu z největších stagí, lidem v Česku ale vlastně stačí přijít na koncert Marka Ztraceného a jen si tam zazpívat. Když jsem to viděl, byl jsem zpětně naštvaný a říkal si, proč my bychom měli dělat něco navíc?
Jsem ale nepoučitelný a v O2 Universu bude opět největší pódium, co tam kdy bylo. A pokud k této show s nadsázkou přidáme tři ohně navíc, tak jsme s výdělkem na nule, i když to bude vyprodané. Jde mi ale hlavně o to, abych měl z koncertu dobrý pocit.

Představit můžeme taky první hosty, kterými jsou Lenny a Sebastian. Se druhým jmenovaným máš singl Nezapomínám, Sebastian v něm vykročil ze své komfortní zóny. Kdo s nápadem přišel? 
Myslím, že tento krok se mu povedl. Byla to společná práce. Sebastian spíš čekal, až ho někdo trochu popostrčí. Spousta lidí se bojí vykročit, jelikož mají model, který jim funguje. Když jsem tenkrát oznámil, že nová deska bude do stylu country, tak si většina lidí představí Michala Tučného, ale americké country se jim nevybaví. Přitom se tento žánr v USA drží furt na předních příčkách hitparád. 

Další hosté budou ohlášeni, nebo už to bude čistě o TroubleGangu? 
Ano, další hosté budou průběžně ohlášeni.

Jak náročné bude vytvořit setlist na koncert? Přeci jen skladby přibývají a show není nafukovací. Vy navíc na pódiu zrovna nepostojíte…
Přesně, jak říkáš. Já do toho dám takové energie, že nejsem schopný dvě hodiny držet pozornost, proto radši udělám hodinu a čtvrt bomby naplno, kde mlátíme hlavou každý track, ale koncert je stále plný energie. A co se týče výběru jednotlivých skladeb, tak to opravdu není jednoduchá záležitost. Přiznám se, že minulý rok se mi výběr úplně nepovedl, ale letos jsme si s ním dali hodně práce.

Můžeme čekat průřez celou tvorbou? 
Ano, ale také hodně věcí z nového EP, a dokonce jsme udělali cover písně Sbírka zvadlejch růží od Wanastovek. Rádi bychom jim tím vzdali hold. Já jsem s nimi hrál málem na bicí a mamka PartyBoye byla jejich manažerka.

Je nějaká skladba, kterou už naživo nehraješ rád, ale fanoušci by tě sežrali, kdyby v setlistu nebyla?
Tento rok jsme vyndali Conora McGregora, jelikož už mě to nebavilo hrát. Bylo to i proto, že nám většina fanoušků psala, že už vědí, kdo co kdy udělá a chtěli jsme proto udělat nějakou změnu. 

„Eden mám stále v hlavě.“

Máš nutkání sledovat prodeje vstupenek, když ohlásíš takhle velkou akci, nebo to neřešíš?
Já jsem na tohle úchyl. Nechápu moji přítelkyni Lenku, která se na to měsíc nepodívá. Když začal online prodej, tak já na to koukal třeba každých pět minut. Když jsem do systému dřív neměl přístup, přišel mi každý ráno přišel e-mail, kolik se toho za uplynulý den prodalo. Teď se O2 Universum prodává ve vlnách. Očekávám, že se prodeje zase rozhýbou během léta, a pak vždy těsně před samotnou akcí. 

Jsi člověk, který si jde za svým a nerad něco zdává. Jak to tedy vidíš s Edenem?
Stále ho v hlavě mám. Uvidíme, jak dopadne O2 Universum a podle toho se budeme řídit dál a budeme se snažit Eden dotáhnout. 

Vzpomněl si přítelkyni Lenny. Před několika dny jste spolu vycestovali do Dánska, kde jste navštívili Kodaň a vyrazili na koncert Post Malone. Jak jste si ho užili? Je pro tebe Post Malone inspirací?
Člověk občas nadává na fanoušky, na to, jak jsou drzí. A je neskutečný, že Post Malone to dává v mnohem větším měřítku. My jsme oproti němu jen kapkou v moři. Viděl jsem kupu videí, ve kterých mu lidi nadávají. On má ale svůj „mood“ a nenechává se tím rozhodit. A to mě nakoplo. Uvědomil jsem si, že mám jednu z nejlepších prací na světě a že bych za to měl být vděčný. Koncert byl pro mě inspirativní.

Zato Limp Bizkit, to bylo jiné kafe, ne?
Bylo to skvělý. Já jsem je viděl několikrát a nikdy nebyli úplně ve formě, když to řeknu blbě. Ale tentokrát to bylo jako za starých časů. Samozřejmě už nelítají po pódiu, jako když jim bylo dvacet, ale člověk se i přesto vrátí zpět do dětských let. Naše generace na této tvrdší muzice vyrůstala, takže jsme si koncert užili. 

Máš tento rok v plánu ještě návštěvu nějakého koncertu? Na Rock For People bude třeba Machine Gun Kelly… Nebo už tě nebaví, když vzal do ruky kytaru? A taky přijedou Slipknot, Hollywood Undead, Papa Roach a mnoha dalších…
Já ho furt poslouchám, ale baví mě z těch nových pouze pár pecek, punkrock typu blink-182 mě moc nebere. Dřív jsem si pouštěl vyloženě punk. S manažerem Machina Gun Kellyho jsme stále v kontaktu, takže když bude volno, na vystoupení rád dorazím. A jak říkáš, Slipknot, Hollywood Undead a Papa Roach by taky stáli za to. 

Na závěr opustíme hudební téma… Jak to vypadá se zápasem se Škondričem? 
Já sám nevím. RFA se k tomu ještě nevyjádřil. Momentálně se soustředím na hudbu, která mě naplňuje, a do toho ještě pořád při tréninku cítím zlomenou ruku, kvůli které byl zápas odložen. Takže teď nemám úplně chuť se k zápasení vracet. Jsem ale rád, že u bubnování je vše v pořádku, takže se během koncertů rád za bubny usadím. 

Text: Dominik Kačerovský, foto: Tony Košar, Jiří Staněk, Milan Říský
Témata: Marpo, Troublegang, Back To The Roots, O2 Universum, rap