ROZHOVOR | Honza Křížek: Mrzí mě, jak jsem se rozešel s některými bývalými spoluhráči

V dubnu vydáváte třetí studiové album. Co je pro vás na procesu psaní desky obvykle nejtěžší?
To je zajímavá otázka. Asi nejtěžší částí celého procesu pro mě byl moment, kdy jsem se rozhodoval, jaký písničky na to album zařadit. Přiznám se, že jsem si s tím úplně nevěděl rady, protože se mi těch demo snímků sešlo asi čtyřicet a bylo to tak trochu každý pes, jiná ves. V tom okamžiku jsem se rozhodl najmout hudebního producenta, mého dobrého kamaráda Martina Voláka. Martin odvedl na celém albu skvělou práci a podílel se na něm i jako spoluautor.

Jak se bude album lišit od těch předchozích?
Jednak jsem starší a myslím, že mám nad vším větší nadhled. První deska byla melodická a poprocková, druhá crossoverová naopak melodie postrádala. Byl v tom záměr, obsahovala rap a tvrdý kytarový riffy, nebyly tam klávesy, ani jiný doplňující samply. Byla hodně syrová. Na třetím albu jsem oba dva světy, melodický a tvrdě crossoverový, propojil v jeden celek.

ROZHOVOR | Honza Křížek: Novou desku jsem nahrál sám doma, nebudou na ní syntezátory ani samply

Album začíná skladbou Kokoro, která vznikla ve spolupráci s japonským učitelem šermu Kinjim Nakagawou. Posloucháte nějaké japonské kapely?
Přiznávám, že teď, když jste to na mě vybalila, si vybavuju jenom japonskej revival Queen. Bohemian Rhapsody v japonštině byl celkem hustej úlet. To mě hodně překvapilo, ale jinak japonský kapely neposlouchám. S Nakagawou, pravým japonským samurajem, jsme se seznámili na koncertě, který jsme hráli v rámci týdne bojových umění. Narazili jsme tam na sebe očima a došlo mezi námi k propojení. Pak jsme si chvilku povídali a zjistili jsme, že toho máme hodně společného. Hlavně ty zásadní otázky pohledu na život. Takže ne, že by mě přímo učil umění tasení meče, ale imponoval mi jako člověk, a taky se mi líbilo to, že jeho technika je prosta jakýchkoliv zbytečných pohybů. Říkal jsem si, že by to mohl být sjednocující element mého intra na úvod celého alba. Vlastně by bylo dobré, stejně jako v jeho bojovém umění, oprostit se od zbytečných věcí, pohybů, myšlenek a řečí. Měli bychom se soustředit pouze na to důležitý, co nás v životě zajímá a spojuje. Myslím, že je jednotícím prvkem pro nás všechny je láska. Láska k člověku, přírodě nebo k činnostem, kterými se zabýváme.

S albem vydáváte i klip k písničce Světlem do tmy. Proč jste vybral právě ji?
Světlem do tmy je vlastně hlavní singl z nové desky. Ono je vždycky strašně těžký vybrat nějakého zástupce, který album představí. V tomhle případě jsem se řídil tím, že jsem dal nejdřív desku poslechnout svému nejbližšímu okolí. Všichni shodně označili Světlem do tmy jako nejsilnější melodický nápad a písničku. Proto jsem se pro ni rozhodl jako pro hlavní singl z desky.
Režisérem klipu je Michal Jiráň. Hlavním nápadem na klip byla obrazová hra světla a tmy a taky jsem chtěl, aby se v něm objevila moje kapela. Přestože jsem, tak jako vždy, nahrával všechny nástroje na desku sám, považuju kapelu za svojí nezbytnou součást. Osobně jsem fanoušek klipů, ve kterých skupina hraje, protože se na ni můžu podívat a prohlídnout si, jak u hraní vypadá. Naopak moc nejsem fanoušek příběhovejch videoklipů, ve kterých se na tříminutové platformě odehrává nějaký srdceryvný příběh. Natočit takovej klip není žádná sranda. Neříkám, že je to vždycky jenom o penězích, ale těch bylo tenktokrát na klip opravdu minimum, takže jsme se snažili ten vizuál udělat nejlépe, jak bylo v našich silách.
Mám v plánu natočit k desce ještě další dva. Jeden budeme točit k singlu Ve tmě, tam se pustíme do trošku výpravnější produkce. Spolupracuju na něm s osvětlovačem Adamem Dufkem, kterej mě sám oslovil, takže budeme mít krásný světla. Režírovat ho bude můj kamarád Mejla Basel. Třetí klip budeme točit na našem pražském křtu v Malostranské besedě.

Zmínil jste, že jste si na albu všechny nástroje nahrál sám. Na co všechno hrajete?
Hlavně, a především na nervy, jak by vám jistě potvrdila moje manželka Petra. Jinak hraju na klasický bigbítový nástroje, bubny, baskytara, kytara, klávesy a samozřejmě i zpívám. Svoje desky si nahrávám sám hlavně proto, že když skládám, všechny nástroje a jejich party nejdřív slyším v hlavě. Teprve potom je jdu nahrávat. Strašně rád bych pracoval s kapelou ve studiu, ale to je strašně nákladný a po všech stránkách náročný proces. Kluky mám v kapele skvělý, oni by to určitě zvládli a všichni z nich svoje nástroje ovládají perfektně a hrajou na ně mnohem líp než já. Ale já takhle pracuju, protože je to pro mě rychlý, pohodlný a přirozený. Všechny nástroje nahraju, a pak všechno můžu ještě dochytávat, měnit a předělávat až do finální podoby. Takže pro mě je tohle nejlepší a nejefektivnější proces.

Jste autor většiny vašich textů. Pamatujete si ještě na první písničku, kterou jste napsal?
To jsem byl asi hodně malej kluk. Odmalička jsem věděl, že jsem muzikant. Bylo mi jasný, že nebudu popelář, kosmonaut, prezident, ani nic jinýho. První písničky jsem psal už jako malej, ale to byly spíš takový srandovní pokusy. Vlastně i teď jsou to většinou víceméně jenom takový moje pokusy a jen pár z nich se ujme. V tomhle ohledu se moc vážně neberu. Vlastně skládám, a hlavně píšu texty, jako takovou znouzectnost, protože to za mě nikdo jiný neudělá. Jsem strašně rád, že na novém albu se mnou spolupracoval na pěti písničkách, což je vlastně skoro polovina, textař a kamarád Jiří Bílý, původní basák z kapely Kurtizány z 25. Avenue. Jinak je to skvělý folkový muzikant a písničkář. Dlouho jsme spolu chtěli dělat a teď jsme se potkali a slovo dalo slovo. Texty považuju za hodně důležité a jsem rád, že na mojí desce konečně pracoval renomovaný autor a textař.

Když už jsme u vašich začátků, je něco, co byste dnes udělal jinak?
Od začátku jsem si nemohl zvyknout, že se to celé jmenuje Honza Křížek. Byl jsem vždy zvyklý hrát pod jménem kapely. Popravdě, kdybych měl nějaký zajímavý nebo vtipný název, tak bych ho určitě na začátku svojí sólové kariéry použil. Na druhou stranu, spousta sólových interpretů doma i ve světě používá jako název pouze svoje jméno, takže už jsem si na to za ty roky trochu zvykl.
Nejsem člověk, který by nějaký nápad zahodil, aniž by ho vyzkoušel, takže jsem se v několika etapách snažil s nějakým názvem pro kapelu přijít, ale žádný, co by mi dával větší smysl, nikdy nepřišel. Mně stačilo, když jsem vymýšlel jména pro svoje děti. To trvalo vždycky půl roku.
Chci ještě trošku sebekriticky říct, že na pár věcí nejsem moc hrdej. Mrzí mě třeba způsob, jakým jsem někdy jednal s lidmi a jak jsem se rozešel s některými bývalými spolupracovníky a spoluhráči. Musím říct, že to jsou věci, který bych dneska určitě a rád udělal jinak a mnohem líp.

Momentálně vás čekají koncerty k propagaci nového alba III. Máte raději menší, nebo větší akce?
Když je to menší koncert, většinou na něm bývá intimnější atmosféra. Třeba v kavárnách je to strašně hezký, je to prostě face to face. Když jsou to velké akce, tak je super, že tam jsou lidi, kteří nás třeba neznají a jenom jdou kolem. To jsou třeba městský akce. Musím říct, že takové ty mega prostory, jako je třeba O2 arena, nepatří k mým oblíbeným. Tam lidem není vůbec vidět do obličejů. Jste od nich strašně daleko, je to neosobní, studený a obdivuju všechny, co tohle zvládají. Je to schopnost, kterou si člověk musí osvojit, vydobýt a především zasloužit. Hrát pro velký arény je podle mě strašně těžká věc. Na druhou stranu, když se to naučíte a máte tam potom tisíc a víc lidí, kteří přišli jenom za vámi a zpívají vaše texty a melodie, to je moment, kterej bych chtěl v životě určitě zažít.

Máte pro koncerty nějaký vyloženě oblíbený klub?
Jsem rád, že zrovna v těch hodně oblíbených budeme hrát a křtít novou desku. Kromě letní sezóny, která bude plná festivalů a městských slavností, nás čekají celkem tři křty. Jeden bude 20. září v klubu Kotelna v Litomyšli. Tam jsme začínali a hráli se všema kapelama, se kterejma jsem kdy vystupoval. Potom je to Žlutý pes v Pardubicích, tam budeme hrát 28. září.
A 16. října je hlavní křest v Praze v Malostranské besedě. Tam to mám taky strašně moc rád. Na všechny tři křty bych chtěl všechny vaše čtenáře a čtenářky srdečně pozvat. V Praze to bude navíc speciální. Budeme natáčet klip, album III pokřtí tři kmotři. Budeme mít take svoje světla i zvuk. Bude to pro nás vrchol letošní koncertní sezóny a my se na něj a na všechno už moc těšíme!

Text: Andrea Hupková, foto: archiv Honzy Křížka
Témata: Honza Křížek, III, Blue Effect, rozhovor