ROZHOVOR | Divokej Bill: Kdo je z nás ten Bazilišek? No přece my všichni!

Po delší době jste vyrazili na turné. Proč jste se pro něj rozhodli?
Adam: Jelikož slavíme pětadvacet let od vzniku kapely, rozhodli jsme se uspořádat turné, které bude mít pětadvacet zastávek. Začali jsme v Plzni a projedeme v podstatě celou republiku.
Roman: Začali jsme 2. června a končíme 2. září v Kounicích u Brna, vybírali jsme venkovní prostory v zeleni, tak doufáme, že se to bude lidem líbit.

Divokej Bill slaví 25 let, k narozeninám mu přáli fanoušci v Litvínově

Jak máte poskládaný program, kolik písniček z nového alba Bazilišek hrajete?
Adam: Těch písniček bude sedm. Na turné hrajeme dvouhodinový program, jsou tam i nějaké mega staré pecky, které jsme nehráli opravdu léta. Celkový počet, který jsme vybrali, je třicet pět písniček. A určitě to není tak, že když některá skladba nebude mezi fanoušky až tolik rezonovat, lehce ji vyměníme za jinou, ony totiž budou všechny provázané s projekcemi.

Na turné tedy je speciální projekce?
Adam: Ano, máme speciální animace, které nám dělá náš stage designer Matěj Mantlík, a jsou vytvořeny umělou inteligencí. Jak nám prozradil, vytvořit animaci na jednu písničku pomocí tohoto programu mu trvá i půl dne.
Roman: Jelikož jsme turné začali připravovat před dvěma lety, více než rok jsme se zabývali jeho vizuální stránkou – od plakátu přes obal, merch až k vizualizaci stage. A když jsme nad tím debatovali, vypadlo nám z toho komiks vs. street art, což byla nějaká prvotní inspirace a od té jsme pokračovali dál.

V čem ještě je turné výjimečné?
Adam: Třeba v tom, že všech pětadvacet koncertů bude tzv. open air. Ani jeden nebude v hale nebo sále, všechno to budou nádherné otevřené prostory. Zhruba od podzimu loňského roku jsme objížděli různé lokace a vybírali datum pro každé místo. Jelikož mezi naše partnery patří Kozel, který je v holdingu Pilsner Urquell, začali jsme turné v Plzni.
Roman: Jinak v Plzni jsme hráli ve stejný den, kdy tam začínal velký Metal Fest, ale my už od prosince prodávali vstupenky a s termínem už nešlo hnout. Takže Plzeň byla narvaná metalovými fanoušky, byla to legrace.

První věc, která mě na albu Bazilišek zaujala, je jeho téměř komiksový obal. Kdo téma vymyslel a kdo je autorem obalu?
Roman: To mi připomíná, že nedávno jsme dělali rozhovor v rádiu a tam nám moderátor říkal: „Já jsem zvyklý, že máte nudné obaly, a teď tohle, to jste mě tedy dostali.“ (smích) My jsme měli určitou představu, jak by obal měl vypadat, chtěli jsme jít světem komiksu a street artu. Máme našeho vlastního grafika, který zároveň dělá grafiku i kapele Mig 21. Je to Daniel Herrmann a s ním jsme vytvořili návrh obalu. Pak jsme se rozhodli oslovit nějakého kreslíře, který by vše namaloval. Není jednoduché někoho takového najít. Je jich spousta, kteří jedou jen jeden styl a neuhnou z něj. Nakonec jsme ale našli úžasného kreslíře z Golčova Jeníkova, Vojtu Velického, který je otevřený úplně čemukoliv, skvělý pohodář. A přes x návrhů jsme se nakonec dostali k obalu, který vidíš, a nám všem se moc líbí.

Budete mít obal alba propojený přes nějakou animaci i s projekcí na koncertech?
Roman: Ano, budeme. Vojta vše kreslí na tabletu, ve vrstvách, takže my něco z toho použijeme i ve vizualizacích, ale také to máme i jako překvapení, které teď neprozradím.

Náš šéf Jarda Hudec pro vás má speciální otázku… Kdo z vás je tím baziliškem?
Roman: Jarda má otázku, kdo z nás je bazilišek? No, jestli to nebude Jarda. (smích)
Adam: Ve skutečnosti jsme to my všichni. Bazilišek je tvář všech různých nálad, povah, neřestí. Mladá generace má baziliška spojeného s Harrym Potterem.

Jak dlouho trvaly práce na novém albu?
Adam: Dlouho. Deska vyšla po šesti letech od toho minulého, ale my měli několik písniček složených už před covidem, tři nebo čtyři z alba už jsme i hráli naživo. Covid to celé zkomplikoval, mezitím jsme hráli odložené a již dříve nasmlouvané koncerty, kde některé písničky z alba zazněly. Album samotné se nahrávalo ve studiu Sono pod dohledem Adama Karlíka, syna Pavla Karlíka, se kterým jsme dělali desku Mlsná, 15 a Tsunami. Byl to trochu porod, protože jsme tam strávili skoro tři čtvrtiny roku, začali jsme minulý rok v červnu a album jsme dodělali letos v březnu.

To je docela dlouhá doba. Co bylo na natáčení nejtěžší?
Adam: Samotné nahrávání nebylo tak těžké, mnohem těžší bylo se dohodnout. My neměli producenta, do této role se dosadil Vašek Bláha.
Roman: To je pravda, my producenta neměli, každý přišel do studia a nahrál to tak, jak to uměl a jak to měl nazkoušené ze zkušebny. Pokud byla nějaká písnička, která se dělala přímo ve studiu, tak jsme měli demáč od Vaška a každý si tam svoje věci vymyslel a udělal a smíchalo se to.
Štěpán: Obrovský kus práce na albu udělal Adam Karlík, jeho přínos ze strany postprodukce byl velký. A zvuk, který nám vytvořil, je skvělý, jsme s tím moc spokojení.
Adam: Vaškův záměr byl nahrát to tak, jak to hrajeme naživo. Aby to bylo syrové.
Roman: Jak říká náš basák Jurda, je to taková mega drahá nahrávka z naší zkušebny. (smích)
Adam: Samozřejmě, že díky všem těm různým porodním bolestem to nakonec bylo dost drahé album, mohlo by být o polovinu levnější. A nakonec dopadlo výborně.
Roman: Adam vymíchal skvělý zvuk, naučil se spoustu nových věcí od té doby, co jsme spolu dělali minulou desku a upřímně, kloubouk dolů, opravdu skvělá práce, udělal to super.

Můžete přiblížit jednotlivé písničky? Jak vznikají?
Adam: Funguje to tak, že Vašek Bláha přinese základní akordy a text, s tím nás seznámí a zbytek se dotváří ve zkušebně.
Roman: Ve zkušebně se vše poskládá dohromady. Každý z nás si do skladby dodá to své, a pak to vypadá jako při nahrávání ve studiu. Ono to nebylo nijak složité, vezmeš zkrátka písničku, ať je jakákoliv, nahrají se bicí, basa, housle, rachtátka, akustika, zpěvy a písnička je v podstatě hotová, pak se jen smíchá.

Některé texty mi přijdou docela nostalgické... Úplně první jsem v rádiu zaregistroval Lahůdky, líbí se mi také Běžící pás, uprostřed je skvělá rapová pasáž...
Štěpán: Díky.
Roman: Ano, trocha té nostalgie v některých písničkách je. Běžící pás hrajeme na koncertech už dlouho a Štěpánova pasáž uprostřed tu písničku zase posunula o kus výš a celý to skvěle shrňuje...
Štěpán: Shrňuje. (smích) Skvělé slovo.

Vyřadili jste Vaškovi nějaké písničky?
Roman: Jo, jednu. Jedna skončila v šuplíku.

V písničce Bazilišek mě zaujala trubka, kterou jsem u vás slyšel asi poprvé. Kdo ji nahrál, někdo z vás?
Adam: Trubku nahrál Noby Dobson, Vaškův kámoš odněkud z Kytlice. My ho ani neznáme.

Takže ho Vašek přivedl přímo do studia?
Adam: Ne. On to nahrál u sebe na chalupě. My jsme ho ani nikdy neviděli. Jinak máš pravdu, trubku jsme ještě nikdy nepoužili.

Bude trubku hrát někoho naživo na koncertech?
Štěpán: Bude nasamplovaná. Zkus si představit, že na pódium přijde nějaký týpek, cizinec, kterého my ani neznáme, a začne nám tam hrát na trubku. (smích)
Roman: Ale přepdokládám, že když budeme hrát někde v okolí Kytlice, Česká Lípa a podobně, tak že ho Vašek možná na to pódium přitáhne.

Které písničky z nového alba tedy na koncertech budete hrát?
Adam: Bazilišek, Lahůdky, Běžící pás, Svět, Temný král, Nostalgie, Magistrála...

Text k písničce Magistrála. Je inspirována skutečným zážitkem?
Roman: To je Vaškův sen, jet jednou vlakem po Transsibiřské magistrále. Sní o tom už dlouho…
Štěpán: Spíše bych řekl, že to byl jeho sen... O magistrále jsme kdysi viděli dokument, jak se tam pilo, hrálo na balalajky a podobně. To se Vaškovi líbilo. Jenže já teď nedávno zjistil, že tam zakázali pít, a pak jsem mu to řekl... Že už se tam nesmí chlastat. A on na to: Fakt ne? Takže už tam asi nikdy nepojede. (smích) Ale vznikla o tom jeho snu alespoň písnička.

Divokej Bill pokřtil v Třebíči album Bazilišek

Na albu máte i písničku Dvě kola, text je o motorkách. Jste všichni motorkáři?
Roman: Právě, že vůbec. To jen Vašek.

V minulosti jste jeli turné po britských ostrovech s velice oblíbenou tamní kapelou The Levellers. Neplánujete nějaké další koncerty či turné v zahraničí?
Adam: Hrát v zahraničí je velice těžké. Tam na nás skoro nikdo nepřijde. Vyjíždíme tak akorát na jednotlivé výlety do Londýna, kde je velká česko-slovenská komunita. Tam už máme na jeden koncertní termín, budeme v Londýně hrát 14. října. Jinak přes léto nebudeme hrát na žádných festivalech, s jedinou výjimkou, a to na Slovensku v Žilině. Což je vlastně také zahraničí. Takže letos to budou dva zahraniční koncerty.
Štěpán: Na Slovesnku to nefunguje. Tam nemají prachy. Ty jsi to možná z Ostravy přes ty Beskydy viděl už dříve, ale určitě víš, že většina slovenských kapel je v Česku – od Tublatanky přes Horkýže Slíže nebo No Name... No Name už tady i bydlí...
Adam: Ti už snad hrají jenom tady... Na Slovensku to prostě nefunguje.
Roman: Myslím, že tam si to podobně jako v Polsku zkazili hned po rozdělení s námi tím, že začali dělat akce zdarma. Teď pomalu celý ten trh dávají dohromady. Dělat akce pro lidi zdarma je sice super, ale pouze v určitém měřítku, ne pořád. A na Slovensku a v Polsku to dělali ve velkém a fanoušci se odnaučili chodit na akce, za které by měli platit. My jsme na Slovensku jezdili kluby, a ze začátku to bylo hodně špatné, teď už to sice má vzestupnou tendenci, třeba v Trenčíně na nás bylo asi 800 lidí. Ale oni tam lidi obecně moc nechodí na koncerty.
Adam: Jednu dobu se začaly dělat výměnné hraní s kapelama, začalo to myslím se skupinou Iné Kafé. Jeli jsme s nimi společně turné a oni nám říkali, že tam na ně chodí spousta lidí, kolem dvou tisíc na koncert. První část turné byla u nás a tady chodilo kolem dvou tísíc, někdy i tři tisíce. A pak jsme jeli s nimi na Slovensko a tam jich přišlo šest set. A oni se začali vymlouvat, že to se zrovna nevyvedl koncert. A Horkýže Slíže? To bylo ještě horší. Oni nás tahali po nějakých šílených Sokolovnách, ty krávo, to bylo strašné.
Štěpán: Trochu si za to můžeme sami, my jsme tady ty slovenské kapely u nás rozjezdili. A teď oni na nás fuck off.
Roman: Mám jednu skvělou historku s kapelou Horkýže Slíže. Přesně jak říká Štěpán, my jsme je vzali sem k nám do Česka, odjeli s nimi turné, a pak oni nás vzali do města, které se jmenuje Velký Krtíš. Což je středně jižní Slovensko. Přijeli jsme tam do nějakého kulturáku, kde byly židle na sezení. My čuměli, co to je? Na pokoji v hotelu díra ve zdi skrz do druhého pokoje, fakt drsné. A někdo z nás se ptal pořadatelů, jestli se tam hraje často a kdo tam hrál z ciziny nebo z Česka naposledy – a oni, že prý Karel Kryl. (smích) A to bylo někdy v roce 2008, to už byl Kryl skoro dvacet let po smrti. Ale koncert to byl skvělý.
Štěpán: Já se přiznám, že jsem začal nesnášet tam jezdit. Podle mě to je úplně zbytečné. Vše, co se dohodne, tam nikdy neplatí!
Roman: Jsou to pěkné výlety, ale musíme to často zainvestovat ze svého. My totiž žijeme tady a musíme si na sebe vydělat, na Slovensku to pro nás jsou skoro prodělečné akce. Bereme to jako výlety, tam to není o penězích, spíš o zážitcích.

Jak jste se dostali k The Levellers?
Roman: My jsme jeli s The Levellers jako jejich předkapela. A nestydíme se za to. Spousta skupin dnes raději nepoužívá termín předkapela, raději řeknou, že hrají jako hosté. Objeli jsme britské ostrovy a byli s nimi celých jednadvacet dní, a byl to skvělý večírek. A jak jsme se k nim dostali? The Levellers jeli turné po východní Evropě, Chorvatsko, Maďarsko, Česko a Slovensko, možná ještě něco v Rakousku. A hledali nějakou místní předkapelu a Štěpán Suchochleb se na ně přes Rock For People napojil a nějak nás k nim dostal. Docela jsme se zkámošili, zkrátka jsme si sedli... Pak jsme je vzali na jeden náš koncert do Česka, kde byly asi tři tisíce lidí, a oni nás na oplátku vzali na celé turné do Británie.
Adam: Hráli jsme s nimi v opravdu velkých a pěkných klubech.
Roman: Například ve Skotsku, v Inverness nebo v Glasgow. A tam se zeptáš, kdo tam nedávno hrál, a oni ti řeknou, že před měsícem tady byli Green Day nebo Pink...Byli jsme v šoku, ptali jsme se: To u vás takové kapely hrají v klubech? A oni na to – no jasně, kde hrají u vás? A my na to – no v halách. (smích) A pak jsme se jich ptali, kdo u nich hraje v halách... A oni, že U2, Rolling Stones nebo Pink Floyd... Oni mají ty kluby fakt velké, kapacitně třeba dva až tři tisíce lidí, a pak mají i do šesti nebo deseti tisíc lidí, a stále to berou jako menší prostory.

Jste s The Levellers pořád v kontaktu? Plánujete s nimi ještě nějaké společné koncerty?
Štěpán: Oni už trochu stárnou.
Adam: My tam pak byli ještě asi dvakrát nebo třikrát na jejich festivalu. Moc pěkný festiválek.
Roman: Tam se máš možnost i dost naučit, když to vidíš tak říkajíc zezadu, když si přičuchneš k  managementu, tak odkoukáš různé vychytávky, které my třeba dodnes používáme na našich koncertech. A s The Levellers jsme neustále kámoši, jsme v kontaktu, píšeme si, a věřím, že se tam zase brzy na ten jejich festival dostaneme. Možná i něco společného zase odjedeme, možná je i pozveme k nám do Čech, když máme to výročí. Já si s Markem pořád píšu, tak věřím, že ano.

Jak brali britští fanoušci vaši hudbu a češtinu?
Adam: Brali to moc dobře. Pro ně to bylo něco exotického. Máme podobný sound jako The Levellers, používáme i nějaké keltské motivy. Pokud bude příležitost, tak se tam určitě rádi vrátíme.

Text: Aleš Materna, foto: Ondřej Pýcha
Témata: Divokej Bill, Štěpán Karbulka, Adam Karlík, Roman Procházka, Bazilišek, 25 let, turné