ROZHOVOR | Dirty Blondes: Tohle je naše svoboda

Aktuálním albem Freedom jste oslavili deset let Dirty Blondes. Co jste s kapelou za tu dobu prožili?
Tomáš: Je to deset let plných krásných zážitků. Zahráli jsme na spoustě skvělých akcích a zajímavých místech. Předskočili jsme kapelám, které máme rádi. Vydali jsme tři desky. A do toho všeho prožili nesčetně mejdanů a kocovin, hromadu srandy. Najezdili jsme tisíce kilometrů, jak u nás, tak po Evropě, dávali jsme si cíle a plnili sny. Každá negativní zkušenost nás posunula o kus dál. Nejvíc si ale asi vážím přátelství, která za tu dobu vznikla.

Měli jste někdy nutkání kapelu rozpustit? Zažili jste krizi?
Tomáš: Nějaká „krizovka“ občas proběhne, ale spíš je to tím, že se chceme kapele věnovat naplno, aby vše fungovalo, jak má, což dá spoustu práce a bere hodně času. Kapela není jen o skládání, zkoušení a objíždění koncertů.

Dirty Blondes a švýcarští Bitch Queens se chystají na evropské turné, zahájí ho v pražském Rock Café

A o čem tedy kapela je?
Tomáš: Pořád něco zařizuješ, vymýšlíš a plánuješ, je kolem toho spousta práce, která není na pódiu vidět. My si všechno obstaráváme sami, takže krize občas přijde. Ale když se něco povede, ten pocit nenahradíš ničím. Například když se podaří koncert, který dlouho připravuješ, vydáš klip nebo desku a dostaneš od lidí zpětnou vazbu. To je náš motor.

Šli jste do nahrávání s předem daným konceptem?
Dana: Materiál vznikal dva roky. Album původně koncept nemělo, postupem času se ale začal vykreslovat. Jedna z prvních věcí, kterou jsme složili, byla píseň Freedom. Když jsme psali dál, pojítkem písní se ukázala být právě svoboda. Každý z textů se toho tématu nějak dotýká. Píseň Freedom celou desku otevírá a tématu jsme přizpůsobili i vizuál.
Tomáš: Svoboda je pro mě hodně důležitý pojem, proto jsem hned na tu první skladbu napsal text na toto téma. Už v tu chvíli jsem si pohrával s myšlenkou album takto pojmenovat. Téma svobody je aktuální pořád.

Co vás při nahrávání alba nejvíc překvapilo?
Tomáš: Měli jsme víc materiálu, některými songy jsme si ale nebyli jistí. Řekli jsme si, že toho nahrajeme víc a ve studiu uvidíme, jak to vyleze, a něco prostě případně vyhodíme. Jenže s produkcí nám pomohl Ondřej Lukeš (frontman Queens of Everything, pozn. red), všechny skladby vylezly skvěle, takže jsme nakonec použili všech dvanáct.

Aktuální album označujte za nejosobnější, jaké jste dosud natočili. Co přesně to znamená?
Dana: Texty jsme si s Tomášem rozebrali napůl a moje party vycházejí z konkrétních pocitů a stavů, které jsem v té době prožívala. Popisují situace, které se mě dotýkaly a já na ně potřebovala reagovat. Psala jsem to, řekněme, dost napřímo.
Tomáš: Deska vznikala z mých riffů a nápadů, které jsme pak dohromady ucelili. Danča do všech songů vymyslela zpěvové linky a melodie. Dvě věci vznikly spontánně bez přípravy a akustický song na konci desky přinesl basák Pavel. Otextoval jsem půlku desky, takže tentokrát je to i moje osobní zpověď.

Vaše Freedom zní retro zvukem, co vás do 90. let táhne?
Dana: Retro je podle mě trochu silné slovo. Některé písničky asi mají trochu devadesátkový nádech, záměr to ale nebyl. Nicméně nepopírám, že devadesátky máme všichni moc rádi a spousta kapel z té doby naši hudební cestu určitě ovlivnila. Kapely vzešlé z této dekády byly ryzí, plné energie, „drajvu“ a upřímnosti - a to platí i pro texty. Nic vyumělkovaného.

Co vám hraje v dodávce? Kdo vybírá hudbu? 
Dana: Dodávky si půjčujeme, takže se nám občas stane, že jen přepínáme rádio, abychom nakonec skončili u dechovky nebo u rozhovoru s cukrářem Jardou na rádiu Krokodýl. Párkrát jsme taky jeli na koncert nebo z koncertu se španělkou a celou cestu „békali“. To je skvělý. A pokud máme možnost pouštět vlastní hudbu, většinou jsem diskžokej já. Mám playlisty plné kapely, jako jsou Royal Republic, The Hives, Royal Blood, Biffy Clyro, Nothing But Thieves, Jimmy Eat World, LRU, Foo Fighters, Highly Suspect, Smashing Pumpkins, nebo třeba Wolf Alice. Je toho spousta.

Jak probíhalo focení vizuálu nové desky? Opravdu jste se mačkali nazí v sauně?
Dana: To vypadá že jsme v sauně? Haha, tak to je super.
Tomáš: Fotili jsme v ateliéru. Chtěl jsem pro vizuál použít nahou siluetu jednotlivých členů kapely, aby to zapadlo do konceptu svobody. Ty jsme pak poskládali do bookletu vinylu. Udělali jsme i jednu společnou fotku, celé to koresponduje i s obalem desky. Ty zamlžené fotky vlastně vznikly náhodou - v ateliéru leželo mléčné sklo od nějakého stolu, tak jsme ho použili.

Odkud pochází obal alba a skutečně jste do rybníka skočili?
Dana: To jsem fotila já asi před třemi lety, když jsme hráli v Mlékojedech. Koncert se překlopil v mejdan, který kluci nad ránem takhle zakončili. Bylo krásný světlo, všude mlha a kluci se rozeběhli a skočili do rybníka, což jsem naštěstí stihla zachytit. Tohle je výsledek. Když jsme pak začali pracovat s tématem svobody, vzpomněla jsem si na tu fotku a v tu chvíli do sebe všechno zapadlo. Tohle je naše Freedom.

Text: Ondřej Horák, foto: Petr Kopal

Témata: Dirty Blondes, Freedom