ROZHOVOR | Adys: Nikdy jsme si nepředstavili, že my, rockeři a metalisti, založíme kapelu, která bude mít nejblíž k popu

V roce 2019 jste vyhráli soutěž Šance Muzikus. Jak vám to pomohlo ve vaší kariéře?
Adys: Zahráli jsme si na festivalech, ale že by to mělo razantní skok, to zas ne. Zahřálo to u srdíčka. Promo bychom na tom udělali, kdyby pak nepřišel covid.

Venku máte nové album Lopaty POPu. Cítíte se tak? Co si mám pod názvem představit?
Adam: Když jsme hledali, jak bychom se měli nazvat, zaškatulkovat, tak mě napadlo, že jsme lopaty popu, kdy jezdíme po koncertech, hrajeme směs žánrů, děláme společně muziku a kopeme za žánr. Popu jsme nejvíc podobní. Jsme parta kluků, kteří jsou občas lopaty, ale bereme to vážně. Název je vyvážený s tím, co nese a co jsme.

Byli jste kamarádi, už když jste se dávali dohromady?
Adys: Teď už kamarádi jsme, předtím jsme se vůbec neznali.
Adam: Kapelu jsme založili v roce 2018. Dostal jsem se k tomu náhodou, kdy mi napsal kamarád, že má angínu a potřebuje za sebe záskok při nahrávání videoklipu.
Adys: Hned týden na to měl Pekař soutěž o předkapelu v Klatovech. V tu dobu jsem se tam ještě přihlásil sám za sebe, vyhrál jsem to a za tři týdny měl být koncert. Můj učitel na kytaru řekl, abych založil kapelu. Tak jsem si vzpomněl na Adama, který mi hrál písničku v klipu na basu, pak přišel učitel, že mi bude hrát na kytaru a jeho syn na bicí. Kapela opravdu za tři týdny hrála jedenáct písniček. V životě jsem si to neuměl představit. Sestavy, co jsem měl předtím, trénovaly dva roky, než jsme šli na to. Odehráli jsme koncert, zůstali jsme spolu. Učitel odešel, protože měl svoje kšefty. Tak jsme sehnali kytaristu Lukáše.
Adam: Říkal o něm, že je to jeho nejšikovnější žák. Poprvé jsme ho viděli, až když jsme v Praze natáčeli klip Levou nohou.
Adys: To byla výzva od Vodafone – Je to v tobě, kam jsem se ještě sám přihlásil. Je nevýstřední, vypadá tiše, ale je výborný kytarista. Místo, abychom si vyzkoušeli, jak hraje, tak jsme jeli točit klip k hotové písničce.

V mezidobí došlo k obměně bubeníka. Co bylo důvodem?
Adys: Bubeník šel na konzervatoř. Místo něj jsme měli narychlo náhradu. Už tři roky s námi hraje Vašek. Taky jsme se potkali tak, když jsme rozhodili sítě. Ozval se, že je z vedlejší vesnice.
Venca: Dozvěděl jsem se to na instagramu, že kluci shání bubeníka. V tu dobu jsem hrál v metalové kapele v Plzni, tak jsem si říkal, že to zkusím.

To je trochu jiný žánr. Metal a rock pop...
Adam: Všichni jsme měli metalovou kapelu.

Co vede metalisty k tomu, aby změkli?
Adys: Stáří.
Adam: Co se týká tvrdší hudby, tak je tady komunita.
Adys: My jsme multižánr, hrajeme, co nás baví. Sice to není tvrdý, ale je to energický, nehoblují tam kytary, což není potřeba. Nikdy jsme si nepředstavili, že my, rockeři a metalisti, založíme kapelu, která bude mít nejblíž k popu.

Vaše logo zdobí andělská křídla. Proč?
Adys: Udělali jsme písničku Anděl strážný a někdo nám k nápisu udělal promo křídla a ony nám zůstaly. Už nás i kopírují. Tento typ křídel byl speciálně udělaný pro nás a jeden místní zpěvák nám logo vykradl a tato křídla použil. Náhodou je hezký, že nás někdo kopíruje, vypovídá to o tom, jak jsme originální. Máme pár skalních fanoušků, kteří si náš merch nechávají dělat. Říkám, že takhle se pozná dobrá kapela, když se dělají fakeový merche a špatná kapela, když jsou fakeový merche lepší než originální.

Když jsme u toho „kopírování“, tak mi hodně připomínáte Rybičky 48.
Venca: Deska se nahrávala u kytarového mága Petra Lebedy z Rybiček a ty kytary jsou takové, jaké jsou.
Adys: Takže je v tom cítit pochopitelně jeho rukopis.

Také máte stejně jako oni pyroshow...
Adam: Určitě se je nesnažíme napodobovat. Navíc je mají v jiném měřítku.
Adys: Oni nemají konfety.
Venca: Ale je pravda, že je nám dělá stejný člověk jako jim.
Adam: Hráli jsme s nimi na koncertě v Plzni, kdy jsme vyhráli soutěž Rockový katapult. S Petrem Lebedou jsme kamarádi, kdy za ním přijedeme na pár dní a tvoříme společně muziku.

Koukám, že jezdíte často po soutěžích.
Adam: Pro začátečnickou kapelu je to dobrá možnost se zviditelnit. Většinou se Adys někam přihlásil. Teď už nechceme dělat soutěže na facebooku, kde se shání lajky. Je pro nás osobní, když si nás nějaká kapela vyloženě vybere, že nás chce jako předkapelu, a ne že se tam dostaneme přes soutěž.

Písničku Sny jste nahrávali ve studiu Propast u Petra Jandy (Olympic). Jak jste se k němu dostali?
Adam: Písničku dělal Petr Kovanda, dvorní zvukař kapely Olympic, ale nahrávali jsme ji ve studiu Propast, které patří Petru Jandovi.
Adys: Spolupráce vznikla tak, že jsme se podíleli na akci, kterou zvučil právě Petr Kovanda. Přijel za námi, že jsme se mu i Petrovi Jandovi líbili s tím, že chce nahrát jednu písničku ve studiu. I v létě 2021 se nám sám Petr ozval, že by byl rád, kdybychom přijeli na koncert, který ve Skalici pořádá.
Adam: I jejich fanouškovskou základnu bavíme. Není to, že by si to jenom odstáli a koukali na nás.

Dokážete si představit, že se budete tak dlouho živit hraním jako Petr Janda?
Adys: To je jasný, když se neuchlastáme k smrti. (smích) Olympic má skvělé fanoušky. Máme zprávy, že si hodně lidí, kteří nás znají díky Olympicu, koupilo lístky na náš křest. Máme fanoušky z Prahy, rodiny s dětmi, jezdí s námi, klidně i dvoják denně. Jejich děti si k Vánocům přály, aby v roce 2022 nezmeškaly ani jeden náš koncert. Je to moc hezký. Sám jsem si to jako malý nepřál, o to víc mě to teď těší.

Jak se lišil přístup ve tvoření desky oproti debutu?
Venca: Druhá deska je o dost vyspělejší, je tam obrovský posun, jak muzikantsky, tak celkově, i ve způsobu skládání. Tvořili jsme je společně úplně od začátku do finální verze. Jsme na ni pyšní.
Adam: Poctivě vysezený čas ve studiu a na zkouškách.
Adys: Společně nás to stmelilo. Deska je o nás. Jsme to my čtyři, co drží jednu lopatu a něco z toho vznikne.

Předchozí byla o Adysovi?
Adam: To ne, ale podílelo se na ní víc producentů, kapela nebyla kompletní. Ne, že by debut byl špatný, ale teď je to víc kapelní.

Na debut jste získávali finance přes Startovač. Nyní to nebyla potřeba? Vím, že když se točili klipy, tak si bral Adys úvěr.
Adys: Úvěr jsem si nebral. Dostal jsem v práci přidáno.

Ty jsi prohlásil, že kdyby nebylo covidu, podáváš výpověď v práci. Není to náhodou takto lepší? Třeba byste byli jen rychlokvašky….
Adys: Bylo to krásně rozjetý. Možná, že je něco mezi nebem a zemí a mělo to tak být, že jsme měli počkat, takže čekáme, doufám, že to půjde po krůčkách. Chci tomu dávat maximum, pokud to půjde.

Prohlásili jste, že každá písnička je jiná, má svůj příběh, historii a je něčím osobitá. Můžete mě do toho, prosím, zasvětit?
Adys: Lopaty popu jsme skládali u nás, kdy jsme chtěli písničku o nás. Inspirace je moje srdcovka, velmi osobní. V písni Co frčí se odráží naše láska k Blink-182, a je to asi jediná písnička, ve které není romantický text. Pořekadla jsme udělali s Lukášem Netíkem, kytaristou Pekaře. Lavina pocitů je o životě, o holkách a tak dále.

Máte hodně písničky o holkách.
Adys: Je to tak, asi 80 % je o lásce.

Něco končí je vzpomínkou na turné s Pekařem.
Adys: Ano, ale ty sloky jsou zase o lásce. Každá je jiná i stylově. Některé jsou pomalé, rychlejší rockové, neutrální.

Na albu došlo ke zkrácení songu Poslední kapka romantiky na Kapka romantiky. Záměr, nebo omyl?
Adys: Graficky se název nevešel na booklet. Písnička je o tom, jak trápíme holky. Jednou mi jedna říkala, že je to se mnou hrozný, že ve mně není poslední kapka romantiky, tak mě napadl tento text. Nehledám vztah, to má spousta kluků. Nehledám nic, jsem rád sám doma.

Přitom v této písni se zpívá: „Nebudu nikdy sám, to bych si radši na dno sáhl.“
Adys: To se tam rýmuje.

Kuba Ryba by si měl zahrát v plánovaném klipu Lavina pocitů. O jakou roli tam půjde?
Adys: Bude hrát taxikáře. Říkal, že se na tu roli hodí. Takový typický taxikář.

Stejně jako ty typický policajt. Co říkají tví kolegové na tvůj vedlejšák?
Adys: Fandí tomu a chodí všichni na koncerty.

Na křest desky si zvete celkem dost hostů - Civilní obrana, Vojtaano, Fisko. Jak budou jejich vystoupení vypadat?
Adys: Bude to celovečerák. Po sedmé vše odstartuje místní kapela. Kolem osmé Vojtaano. My po deváté. Desku nám přijde pokřtít Petr Lebeda. Do půlnoci to dohraje Civilní obrana. Bude to takový minifestival.

Nemělo by to spíš být o vás? Takto se pozornost roztříští... Abyste v nabitém programu nezanikli…
Adys: Už jsme to jednou tak udělali. Lidi se chtějí bavit. Naštěstí nehrajeme na konec, takže budeme mít čas balit, a hlavně na fanoušky, podepsat se jim.
Adam: Krom toho, že tam jsou i jiné kapely, jsme chtěli, aby byl večer hezky vyplněný pro všechny, každý si najde něco svého. Určitě to není tak, že by nám ostatní kapely kradly pozornost. Jsou to lidi, co s nimi máme dobrý vztah.

Příští rok budete mít pět let od vzniku a plánujete speciální koncerty v divadle. Nechtěli byste vsadit na něco originálnějšího?
Adys: Po místních divadlech. Uvidíme, jak se to chytne. Máme spoustu kamarádů ze ZUŠky, tak bychom je chtěli zapojit a udělat takový miniorchestřík. Jako má Iron Maiden svého Eddieho, tak my máme Nicolase Cage. Protože v písničce Lopaty popu se zpívá, že „pak se u nás vzadu zlískal Nicolas Cage“. Náš technik si vezme na koncertě jeho masku a dělá bordel. Na křest máme připravené, že bude hořet. V divadlech bude hrát na triangl. Jsme komici. Blbě se to popisuje, to se musí vidět. Dvakrát do roka jezdíme na soustředění na Javornou, kde si řekneme, co bylo a co bude. Mimochodem tam vznikla Poslední kapka romantiky, a to tím stylem, kdy jsme měli refrén, a pak jsem šel ven na kafe a cigáro a za deset minut jsem přišel s první slokou. Pak se to opakovalo, takhle to vzniklo během chviličky.
Adam: Potom jsme si šli zahrát ve tři ráno, pak jsme šli spát.
Adys: Ráno jsem si četl text a měl jsem v něm „vosí med“. Chtěl jsem říct včelí, protože vosy med nedávají. Měl jsem tam kraviny, které se musí poupravit. 

Všimla jsem si, že máš na předloktí tetování pop´n´roll.
Adys: Je to originální spojení. To jsme my, vyjadřuje to nás.

A máš i logo Pekaře – panenku.
Adys: To mám od jeho švagra, který mi udělal handpokem. Je to jediný vyťukávané tetování, co mám. Je to vzpomínková ruka, kterou mi nikdo nevezme.

Text: Hana Bukáčková, foto: Václav Ryba
Témata: Adys, Lopaty POPu, album, rozhovor