Petr Fiala (Mňága a Žďorp) interview: Kvůli lásce a češtině jsem neemigroval

Petře, právě vydáváš s Mňágou a Žďorp novou desku Třínohý pes, proč jste vybrali zrovna tento název?
Protože se to k tomu strašně hodí. Název, který není vymyšlený, ale je seslaný náhodně. Napsal jsem kapele, co mě v tu chvíli napadlo Vosí med, Světlu vstříc, Kozlí sýr a najednou jsem napsal Třínohý pes, aniž bych věděl, co to znamená. Ostatní mě pochválili, že to je super úchylný. Všem se to líbilo, ale nikdo to moc nechtěl použít. Čím víc ty písničky poslouchám, jsou o stavu, kdy se chceš mít dobře, užívat života, a i když víš, že nejsi dokonalý člověk, není důvod se trápit.

Mňága a Žďorp vybrala na desku Třínohý pes přes tři čtvrtě milionu, hostují na ní členové Monkey Business

S kapelou máte většinu repertoáru zlidovělou, znáš tedy recept na hity?
Není žádný. Je to většinou tím, že neumíme moc dobře hrát, používáme jednoduché akordy a já si dávám hodně záležet na textech. Než jsem se stal hudebníkem, toužil jsem se stát spisovatelem, ale zjistil jsem, že to prostě neumím a že ze všech těch románů mám pořád rozepsanou první stránku. Takže jsem se zaměřil na plochu áčtverkovou, kde nasmolím text, je to zábavný, musíš mít tři sloky, refrén, začátek a konec… Musí to mít nějakou náladu a lidi včetně mě si pod tím textem musí něco představit. Nebo si třeba řeknu, že použiju slovo, který nikdo nepoužil - jako například štěrk, kočárkárna apod.

PŘED VŠEMI SPISOVATELI SMEKÁM, JE TO OSAMĚLÁ PRÁCE

Máš rád češtinu?
No strašně, to byl jeden z důvodů, proč jsem neemigroval, když jsme se domlouvali na emigraci v roce 1978 ještě s dvěma kámošema. Ti foukli do Ameriky přes Jugoslávii, Itálii, Francii, po ročním putování skončili v USA. Taky jsem tam chtěl jít, koupit si auto a projet Ameriku skrznaskrz. Kromě toho, že jsem byl čerstvě zamilovanej, by mě sralo, že nejsem v kontaktu s češtinou. Už tehdy jsem byl písničkář a nedokázal jsem si představit, že bych to smažil v angličtině. Teď si říkám: kdo ví, jak by bylo, ale jsem rád, jak to je.

vložte odkaz, text nemažte

Napsat knížku si stále netroufáš?
Vůbec, před všemi spisovateli smekám. Je to osamělá práce, na kterou potřebuješ klid a čas, což bych já nedokázal, protože potřebuju mít kolem sebe společnost. Tuhle hudbu si dělám tak při chvilkách, které vyžadují soustředění. Můj kamarád režisér Petr Zelenka říká, že když se vydržíš denně intenzivně soustředit 15 minut na kreativní činnost, tak je to až až. Když píšu, hodně škrtám, napíšu třeba kolem patnácti slok a pak tam zbydou dvě. Lepší je vyhazovat než přemýšlet, co ještě napsat.

Na co se můžou fanoušci těšit na novém albu?
Je koncipovaný jako celek, má svůj začátek, střed a konec dle takové nepsané dohody, první písnička je rozjíždějící rychlovka, poslední písnička na první straně je taková dlouhá a klidná, abys to otočila a tam něco živějšího. (smích) Obal dělal jeden kamarád z Rožnova. V jedné písni se zpívá "Jsem krokodýl, který se právě učí smát…" a my máme takovou zkušebnu v jedné továrně, kde smažím demáče a občas si tam chodívám odpočinout do sousední kámošovy zkušebny, kde byl na zdi obraz dvakrát metr. Tam jsem viděl přesně krokodýla, který se učí smát a má fotbalový míč. Zaujalo mě to, protože mám rád Ligu mistrů. Tak na to dál čumím a vidím tři ženské, jak krokodýla vytrubujou a jelikož zažívám patálie se ženskými, tak mě to připomnělo sebe. Sehnal jsem si číslo na toho malíře a poprosil jsem ho, aby nám nakreslil Třínohýho psa.

FOTOREPORT: Mňága a Žďorp vyprodala dva večery v Praze, do hlavního města se vrátí až s novou deskou

Mimochodem, komu fandíš v Lize mistrů?
Letos budu fandit Barceloně, aby zvrátila výsledek 0:4 s Paris SG. Je to prdel... Nemám rád ten komerční a mediální humbuk kolem toho, ale když to někdo fakt umí a udělá nějakou kličku nebo co, tak je to jak supr refrén. (smích)

NEJLEPŠÍ NAHRÁVÁNÍ V ŽIVOTĚ

O nahrávání nové desky jsi prohlásil, že se jednalo o nejlepší nahrávání tvého života, čím to?
Protože se sešlo moc dobrých věcí. Strašně nám na tý desce záleželo. Písničky jsme do studia udělali, jak to nejlépe šlo. Důležitým faktem byla i loňská výměna bubeníka, který tomu dodal energii a šťávu. Třetím důležitým faktorem bylo nahrávací studio Sono v čele s Milanem Cimfem. Na desce máme kupu hostů, které jsem vybíral já. Nikolu Muchu jsem tam chtěl mít, protože má úžasný hlas a skvěle se k nám hodí. Jsou tam sbory Monkey Business. Dále tam máme Fandu Holého, který hraje na autoharfu, a klávesistu Milana Nytru z Buty, takovej roztomilej podivín - ale přesně takové lidi potřebujeme, aby se do toho naplno položili a osvěžili to.

Kde jste našli nového bubeníka Marcela?
Starý bubeník už nestíhal a ani mezi námi už nefungovaly vztahy, takže půl roku před nahráváním desky jsem do toho říznul. Marcela jsem vzal na základě toho, že jsem jednou v televizi moderoval ostravskou Tečku páteční noci a on hrál jako záskok v kapele Buty. Překvapilo mě, s jakou lehkostí zahrál některé složité buťácké věci.

Zaujalo mě, že jste vydali novou nahrávku i na kazetě…
To děláme vždycky. Jednou jsem našel ve zkušebně ve skříni hromadu našich starých kazet, tak jsem je lidem nabídl grátis jen za poštovné a mizelo to hned. Takže od Made in China vydáváme i kazety, hraje to slušně, pásek se točí a nešumí to.

DESKU POKŘTÍME V PROSINCI VE FORU KARLÍN

Plánujete nějaký křest desky?
Křest chceme udělat 12. 12. ve Foru Karlín, kde zároveň budeme slavit 30 let. Ve Foru jsem byl na Jackovi Whiteovi a zdálo se mi, že je to dobrý prostor, tak ho chceme vyzkoušet. Jako speciálního hosta si tam vezmeme Nikolu Muchu s kapelou a pak bude zpívat s námi. A představy o dalším dění nejsou ještě ucelený.

Na koncertech hýříš obrovskou energií, kde ji v sobě bereš?
Už neponocuju jak dřív, chodím jednou týdně po kopcích, jdu sám, abych nemohl před ničím uniknout, pokládám si otázky, na které si musím sám odpovědět, a kochám se přírodou. Chodím dvakrát týdně do fitka a jednou týdně do sauny. Nastavil jsem si zdravější a vyrovnanější režim. To je ta protiváha pokoncertnímu paření, který taky musí být! Lidi mě chválí, jak skáču v padesáti, tak jim říkám: počkejte v šedesáti. (smích) A také mám hodně dětí a chci si s nimi užít co nejvíc a nejdýl.

Líbí se mi tvoje vtipné zajímavé statusy na Facebooku, kam na ty nápady chodíš?
Fotky kradu, kde se dá. (úsměv) Když jsi grafoman jako já, tak není problém něco vymyslet a napsat pár řádků. (úsměv)

Vnímáš Vypsanou fixu jako vaše nástupce?
(odpověď ve videu)

V PEKINGU NA NÁS PŘIŠLY TISÍCE LIDÍ

Na jakém nejzajímavějším místě jste hráli?
Na pekingském festivalu, kde bylo asi 80 tisíc lidí, jsme hráli na druhém největším pódiu, největšími hvězdami tam měli být HIM. V dobu, kdy jsme hráli, udeřila větrná bouře, ale my hráli dál. HIM nehráli, takže 50 tisíc lidí, co na ně čekalo, šlo kolem nás a někteří zůstali, protože jiná kapela už na festivalu kvůli tomu vichru nehrála. To bylo tak výborný a přitom bizarní. (smích)

Máš nějaký zajímavý příběh s fanouškem?
Jsou jich miliardy. Například: Miluju NHL a jednou jsme hráli v Krnově. Po koncertě přišel za námi strašně ožralej obrovskej chlap, který sotva stál na nohou a strašně se s námi chtěl kamarádit. A vyklubal se z něho Radek Bonk, kterej v tu dobu hrál za Ottawa Senators, tak mu říkám: "Ty hraješ za Ottawu, jo?" A on jak tam byl hluk a blbě slyšel, tak začal řvát: "Za Opavu?! Né, ty vole, já hraju za Ottawu!!!" Tak jsme se skamarádili, hráli jsme mu i na rozlučce, když se stěhoval do Kanady, je to fakt velkej fanda a hodně nám i pomohl.

Co bys vzkázal fanouškům?
Většinu vzkazů najdou v našich textech. Hlavně ať si užívají života, ničeho se nebojí a dělají si, co chtějí navzdory všemu.

Text: Hana Bukáčková, foto: Veronika Matějková

Témata: Mňága a Žďorp, Petr Fiala, Třínohý pes, Made in China