Pavel Šmíd (Chapeau Rouge) interview: Pokud vás podnik takzvaně vdechne, je velice těžké odejít

Chapeau Rouge - původně dům U Štupartů, říkalo se mu také Čertovská krčma. Eduard Herold v roce 1874 dokonce napsal knihu o tomto domě pod stejným názvem. Dýchne na vás někdy tato minulost? Nastal někdy okamžik, kdy jste si tu čertovinu, či až ďábelské tajemno naplno uvědomil?
Neuvědomuji si, že by se tady děly úplně okultní věci, ale z vlastních zkušeností i z mnoha příhod našich štamgastů je zřejmé jedno: pokud vás podnik takzvaně vdechne, je velice těžké odejít. Stalo se to mnohým - odpoledne přišli na jedno pivo nebo kafe a bar opouštěli o zavíračce v ranních hodinách. Je jasné, že když je v daném místě hospoda skoro 400 let, ten hospodský genius loci tady prostě je.

Klub Chapeau Rouge slavil 99. narozeniny v punkovém stylu, koncertu Visacího zámku předcházel průvod

Snažíte se uchovat dobovou atmosféru?
Bohužel z minulosti nemáme žádné fotky, naše interpretace toho, jak to tady vypadalo, je tedy velice volná. Ale z novodobé historie, která se píše od roku 1994, lze najít relikvií spoustu. Dá se říct, že přízemí se od té doby ani moc nezměnilo.

A nyní, ke stému výročí, chystáte tzv. tematické dekorace, perfomance a doprovodný program. To bude jistě velké!
Ano, program narozenin je jako vždy velice eklektický. Od popových Tata Bojs přes balkánskou dechovku až k psychedelice a technu.

VIDEOROZHOVOR: Tata Bojs - Nové písničky otestujeme na koncertech k reedici Biorytmů

Dekorace ke stým narozeninám jste mimořádně nepřipravili jednotné, ale každý bar bude mít svoji atmosféru, která se dotýká jednotlivých dějinných etap. Jakých konkrétně?
Bar 1 - Šantán třicátých let, Bar 2 - Ozdravovna pilotů Luftwaffe (2.světová válka), Bar 3 - Dětská psychologická poradna (komunistická sedmdesátá léta), Bar 4 - Budoucnost (pohled do příštích sta let). Můžete se těšit také na tradiční průvod na Staroměstské náměstí a další legrace.

Ve vedení jste zapsáni tři, což musí být náročné. Pohltil vás všechny klub svou dobovou atmosférou?
Samozřejmě jsme všichni tři nadšenci, takže se občasné návaly starostí lépe snášejí, ale také nám pomáhá dost našich externích spolupracovníků, kterým bych za jejich práci rád poděkoval. A co se týká spojení tehdejší a dnešní atmosféry klubu, tam se snažíme dávat prostor kapelám, které nám přijdou zajímavé a zatím nejsou dost známé. Chapeau Rouge taky často slouží jako zkušebna pro kapely i DJe a tím i logicky jako místo setkávání umělců.

I design je zde velmi fascinující. V klasicistně-secesní budově vidíme na chodbě komiksovou výzdobu, a to nemluvím o designu v jednotlivých patrech. Můžete o tom říci víc? Kdo všechno se na vizuální stránce podniku podílí?
První komiks v baru vytvořil v roce 1998 Tomáš Vavřík a pak se přidal Victorius Glorius se svými šílenými výzdobami výloh. Ale během let se v Chapeau vystřídala spousta umělců, kterým je obvykle prezentováno pouze obecné zadání a místo výzdoby či objektu a pak už jim necháváme velkou uměleckou svobodu. A pokud se bavíme o designu, musím určitě jmenovat tvůrce našich programů Václava Matouška, který dodává na jejich přední stranu již dvanáct let, měsíc co měsíc, originální kresbu či koláž.

Po rekonstrukci a znovuobnovení zde v roce 1994 hrál Matěj Ruppert. O něm je známo, že má vztah k tzv."genius loci". Upoutal ho tehdy klub?
Já jsem tu tenkrát ještě nepracoval, takže jen vím, že Matěj tu hrál se svojí tehdejší výbornou kapelou Leguár GR. Myslím si ovšem, že Chapeau se do šílených devadesátých let zapsalo dosti výrazně a byl to již v té době jeden z kultovních barů s výbornou atmosférou. Z dnešního pohledu je zábavné, že se tenkrát jednalo jen o jednu místnost, kde nebylo topení a v zimě se v ní pařilo v péřových bundách.

I výčet dalších vystupujících je velice zajímavý a překračuje často nejen naše hranice, ale i hranice žánrů, které běžně známe z klubů. Kdo se podílí na výběru umělců? Přijíždí někteří (a třeba i díky geniu loci) znovu?
Můj kolega Daniel Doležal má na starosti výběr a produkci živých koncertů a je skvělé, že nepreferuje své oblíbené žánry, ale hrají tu kapely všech stylů. Je tu určitě dost kapel i DJů, kteří berou náš klub za svou domovskou scénu. Vždy mi přijde vtipné sledovat nedůvěřivé pohledy členů větších kapel z ciziny, kteří jsou zvyklí hrát třeba pro několik tisíc lidí v Německu a pak přijedou do našeho klubu pro 200 lidí. Většinou je ale nakonec atmosféra pohltí a odjíždějí spokojeni. A pak se i rádi vracejí.

Pojďme se na závěr klubem pomyslně projít. Kam by člověk určitě neměl zapomenout zajít - třeba právě na oslavách 100. výročí?
Doporučuji projít všechna tři patra a pak zakotvit tam, kde se cítíte nejlépe. Považuji za velkou výhodu, že je každé patro jiné, a to designem a obvykle i hudebně. Každý si tedy najde to své.

Text: Alena Kaňová, foto: archiv

Témata: Chapeau Rouge, Pavel Šmíd, historie, dějiny, klub