Vydáno 04.03.2019 | autor: Hana Bukáčková
"Cílem bylo udělat album čitelnější, jak hudebně, tak textově. Ne že bych se chtěl někomu přizpůsobovat, ale sám jsem si přál, aby neznělo lyricky stejně jako desky předchozí," říká Paulie Garand o svém novém albu DANK, které obsahuje sedmnáct písní a několik spoluprací. Původně na něm přitom neměl být ani jeden host a ke každému songu chtěl rappper natočit videoklip. Písní ale za poslední dobu složil tolik, že ze zbylého materiálu vznikne limitovaná vinylová edice.
Paulie Garand interview: Chtěl bych natočit film. Je to jediná nesplněná meta v mém životě
Paulie, máš venku šestou sólovou desku, třetí ve spolupráci s producentem Kennym Roughem. V čem je jiná než ty předchozí?
Je přímočařejší, co se týče textů. Svoji košatou lyriku, za kterou jsem občas schovával své myšlenky, jsem tu mohl ukázat víc polopatě. Chtěl jsem přinést změnu - jako na každé své desce. Cílem bylo udělat album čitelnější, jak hudebně, tak textově. Ne že bych se chtěl někomu přizpůsobovat, ale sám jsem si přál, aby neznělo lyricky stejně jako desky předchozí.
Paulie Garand interview: Hudba je pro mě svět, kam se uzavřu a jsem v euforii, na svojí planetě
Co tě ke změně motivovalo? Souvisí to s tím, že jsi překročil třicítku?
Možná to fakt přišlo věkem, ale baví mě interpreti, kteří mají surový rukopis lyriky, ale zároveň je tam cítit poetičnost, kterou potřebuju, na nic si to nehraje, nemá to tendenci schovávat myšlenky za extra zajímavá slova. Říkal jsem si, že bych mohl začít psát a nebát se říkat věci, který rapeři nechtějí vypouštět ven, protože si chtějí udržet slupku. Ale já jsem nikdy nebyl typický macho MC, protože poslouchám dost folkové, country a soulové muziky, kde jdou příběhy ruku v ruce s emotivní muzikou.
TOP 7 videoklipů týdne: Wohnout třou Bídu s nouzí, Paulie Garand rapuje melancholicky o Návratech
Jak změnu přijali fanoušci?
Dobře, až nečekaně dobře. Fanoušci tuhle desku považují za náš masterpiece. Ale pro mě je zatím na vrcholu stále deska Molo. Neměl jsem žádná očekávání. Cítím to jako zadostiučinění.
Je těžké si získat na hiphopové scéně respekt?
Bylo těžký se dostat mezi zajetá jména, hlavně v Praze, nikdo si nechce pustit nováčky do rajónu. Netlačili jsme nikdy na pilu. Ale přirozeně se generace vyměnily a začala s tím být spojená určitá forma respektu.
Nenapadlo tě propojit starší generaci s novou?
Například s Katem už máme track, bylo to na desce BPM - Horizonty, za kterou jsme vyhráli žánrového Anděla. V tu dobu se za mnou Kato dokonce zastavil doma, pouštěl jsem mu beaty a vybral si jednu věc, která byla pilotním singlem desky Prago Union nazvané Dezorient Express. Vtipné je, že mi nenapsal kredit do bookletu. Ale dodatečně se mi omluvil, když křtili následné EP (kde mě v bookletu uvedl) v Lucerna Music Baru.
Na desce DANK je hodně známých hostů. Podle jakého klíče si je vybíráš?
Původně tam neměl být ani jeden host, pak jsme si s Kennym řekli, že bychom tam chtěli mít dva tři. On rozposlal emaily, já taky. Hodněkrát se předtím stalo, že někteří neměli čas, dělali svoji desku a tak dále. Teď všichni odpověděli a poslali sloky, které skvěle zapadly do tracků. Neměl jsem srdce na to něco vyhodit, proto tam je víc featů, než jsme chtěli.
Název DANK vyjadřuje motto "děkovat a dávat", jak jsi sám uvedl. Souvisí to i s vizuálem desky, na kterém sedíš na basketbalovém koši. Jak jsi na tento koncept přišel?
Polovina rodiny má kořeny v Německu, bydlíme v Sudetech a jsme tím odmala cepovaní. Název je odvozený z němčiny, vielen Dank = mnohokrát díky. Zároveň DANK, slangově DUNK, znamená zaskórovat, dát koš, zavěsit. Je v tom skrytá hříčka, kdy jsme písmeno U obrátili do A. Basketbalový koš na vizuálu je tematický, aby to mělo větší punc. Byl to můj nápad. Snad poprvé jsem věděl název a podobu coveru desky ještě dřív, než jsem ji začal nahrávat. Ta myšlenka mě charakterizuje... Děkovat a dávat.
Co převažuje?
Myslím, že je to v takové pěkné rovnováze.
Co považuješ za největší dar, který jsi v rámci své hudební kariéry dostal?
Že jsem se nemusel měnit, abych získal fame či respekt od interpretů.
Deska se ti prý psala snáz než ty minulé, což je vidět i na množství písniček. Sedmnáct není zrovna málo.
Nahráli jsme třicet věcí a museli jsme mezi nimi vybírat. Nic víc jsme nechtěli dát bokem, vše mělo souvislost, proto tak vysoké číslo.
Co se stane se zbytkem nahraného materiálu?
Materiál, co máme, bychom letos chtěli dát jako dárek našim fanouškům. Uděláme z toho zbytku limitovanou vinyl edici, která by se prodávala jenom v této formě.
Od vydání alba uplynuly tři měsíce. O tobě je známo, že jsi workoholik. Kolik už jsi mezitím složil písní?
Mám rozepsaný tribute pro můj vzor a nejoblíbenějšího interpreta Maca Millera, který odešel minulý rok ze světa. Bude osobní, kdy a zda vůbec vyleze, je otázkou.
Momentálně jsi na turné, jak bys na něj upoutal?
Máme audiovizuální show, projekci, artovou stage. Koncerty si děláme od A do Z sami… klub, zvuk, město. Vždy mě totiž iritovalo, když jsme museli podle nepsaného pravidla vyhovět promotérovi a hrát až v momentě, kdy bude mít dost vypito na barech. Tak jsme si řekli, že naučíme lidi, že koncert může začít v deset, a ne o půlnoci, když už diváci nevnímají.
Artovou stage jsi dělal sám?
Jsem kreativní banda lidí v jednom člověku. Ale samozřejmě mám kolem sebe spoustu šikovných lidí, kteří mě s tím pomáhají. Ale prvotní nápady a myšlenky jdou ode mě. Jsem rád, že jsem sám sobě hnacím motorem.
Máš svoji módní značku Garand Brand. Co bylo impulsem pro její vznik?
Vždy mě bavilo, když měl interpret svůj merch. Od mých skejtových let jsem si přál mít svoji značku oblečení. Nechtěl jsem merch dělat povrchně. Přál jsem si mít značku takovou, aby mohla fungovat samostatně i do budoucna. V rámci oblečení jsme nastavili úroveň, která mi vyhovuje.
Ale tím rozhodně tvoje umělecké vlohy nekončí, že.
Jsem z umělecké rodiny, brácha je akademický malíř, baví mě malba, to by mohla taky být určitá forma relaxace - natáhl bych nespočet pláten a vytvořil sérii obrazů, ze které bych udělal výstavu. Chtěl bych natočit film. Je to jediná nesplněná meta v mém životě. Asi v podobném ražení jako moje hudba. Viděl bych to ve stylu dobové romance, dramatu nebo "johanhillovské" komedii. Co se týká psaní, mám sbírku básní, ale je to opravdu tenkej sešit, to bych musel ještě něco dopsat.
Tento rok bych rád natočil ještě pár klipů k desce. Původně jsem chtěl klip udělat ke všem písním a vydat to jako DVDčko, ale nevím, zda je tento formát v současné době ještě zajímavý… Minimálně by si to mohli fans pouštět jako seriál na YouTube.
Text: Hana Bukáčková, foto: archiv interpreta
Témata: Paulie Garand, DANK
