Michal Horák interview: Na nic si nehraju a tím pádem jsem na pódiu tak trochu za blbečka

Pro ty, co tě neznají: Kdo je Michal Horák?
Písničkář a student.

Vypadáš jako slušňák. Je to jen image Mirka Dušína, nebo realita?
Myslím si, že jsem slušně vychovaný, ale Mirek Dušín rozhodně nejsem. Jsem normální kluk, co chodí s kámošema do hospody a vymýšlí ptákoviny.

Pokáč opět po roce vyprodal plzeňský Zach's Pub

V jednom z rozhovorů mě zaujal titulek, že "image blbečka" ti sedí. Proč si tohle myslíš? Zapadáš s ní do vkusu Čechů?
Myslím si, že snad i jo, obzvláště, když se podívám na českého hrdinu typu Járy Cimrmana, věčného nešťastníka ve spoustě věcech, nebo Koudelku z Jáchyme, hoď ho do stroje. Češi umí tyto postavy docenit. Mám rád humor a jsem rád, když si ho můžu postavit na sobě, na svých trapasech. Od přírody jsem takový mimoň. Neumím vyhodnotit každou situaci správně, a tak prožívám vtipné historky. A pro okolí to je ještě víc zábavnější. Na koncertech to funguje. Na druhou stranu si na nic nehraju a tím pádem jsem na pódiu tak trochu za blbečka.

Tvrdíš o sobě, že máš cit pro češtinu. Měl jsi ho vždycky?
Od malička jsem měl rád české texty, poslouchal jsem Kryla. Jestli mám cit pro češtinu, to musí posoudit ostatní. Mám ji hodně rád, myslím si, že být Čech je velká klika. Ovládáme jeden z nejtěžších jazyků, a tak toho rád využívám. Čeština má hodně možností a dá se krásně kombinovat.

LIVE: Pokáč = Písničkář, který dokáže strhnout davy

Jak třeba? Na jaký verš jsi nejvíc pyšný?
Mám rád absurdní fonetické rýmy, které znamenají něco jiného, typu: "Ať vypráví ti, popros tátu, od revma až po prostátu." To jsem zdědil po tátovi, který je stejný úchyl na češtinu jako já.  Vždy jsme si řekli nějaké slovo a zkusili jsme si na něj vymyslet co nejdokonalejší rým.

Složili jste s tátou nějakou písničku?
To ne, ale dřív jsem mu dával k posouzení, zda jsou ty moje dobré. V písničkách, které jsem skládal dřív, jsem občas použil nějaký jeho rým či verš. U těch současných žádný jeho zásah není, ale vždycky je jeden z prvních, který písničku slyší. Nebo ji posílám Pokáčovi.

Je pro tebe Pokáč vzor, soudě dle práce s češtinou, vtipem i pohotovými všedními tématy?
Cítíme to stejně. Paradoxně mě znal dřív Pokáč než já jeho. Vystupoval jsem v pivovaru ve Slaném. Myslím si, že toho máme hodně společného, ať už se jedná o podobný humor, protože rádi balancujeme na hranici humoru a trapnosti. A ne vždy se to povede. Je adrenalin čekat, jak to lidi vezmou.

Je těžké nikoho nekopírovat a zůstat svůj?
Řeší to asi každý autor. Protože žijeme v době, kdy už jsou všechny cestičky objevený. Snažím se mít svůj rukopis, aby z prvních pěti vteřin bylo jasný, že to není žádná kopírka.

Tvůj koncert by se dal připodobnit k one man show. Jak si udržuješ pozornost publika?
Už to mám víceméně nacvičené, snažím se odehrát na maximum, prokládám vtipy. Pokouším se o situační věci, abych si to sám zpestřoval, protože nikoho nebude bavit naučený úvod ke každé písničce.

Proč taky nevystupuješ pod pseudonymem jako Pokáč?
Když jsem začínal, poslouchal jsem Kryla, Hutku a ti se jmenovali podle sebe, takže mi to přišlo přirozené a nad pseudonymy jsem nikdy nepřemýšlel, ačkoliv jsem k tomu byl donucen, když jsem si zakládal Instagram. Třikrát jsem si ho založil pod svým jménem, dvakrát mi to "hekli" Rusáci. Teď tam mám jméno Čichal Sporák. (smích)

S Pokáčem jste jeli turné, zahostovali jste si navzájem v klipu. Nevisí teď ve vzduchu společný song?
Možná se něco rýsuje. Dle reakcí fanoušků se to nabízí, protože si nás hodně spojují, což dává smysl. Uvidíme.

Jak vlastně vzpomínáš na své začátky?
První štěky jsem měl na gymplu v rámci vánočních besídek, kdy jsem složil song o nějakém učiteli. Tam jsem vycítil, že by to mohlo lidi bavit.

Co na to učitelé?
Požádal jsem je nejdřív o svolení, aby z toho nebyl průšvih. Hrával jsem v hospodě o přestávkách hokeje. Byly to víceméně strejcové, kteří to cenili, ale pak stejně chtěli zahrát Olympiky. Impuls byl, když si mě v roce 2012 vybral na turné Tomáš Klus. Navzdory syndromu předskokana, tedy někoho, na koho lidé nepřišli, to dopadlo dobře. Nevěděl jsem, do čeho vlastně jdu, ale nakonec mi to dost rozšířilo obzory

Jaký jsi byl žák?
Rozhodně jsem byl ukecanější od přírody, takový, co neměl problém se projevit.

Rodiče jsou učitelé, táta je momentálně starostou. Pomohlo ti to někdy v kariéře?
Mám o tom písničku Koudelka, v ní popisuji věci, co se dějí na vesnici a co táta musí řešit. Občas fakt bizarní případy. Jednak je to inspirace, do jisté míry i kontakty, podařilo se mi sehnat sponzory na Vysokoškolskej song.

V klipu ti hraje Vojtaano, v dalších Tomáš Hanák nebo Pavla Tomicová. Jak se ti je podařilo oslovit?
Tomáše Hanáka jsem potkal na festivalu, který moderoval. Přes něj jsem se dostal i k Milanu Šteindlerovi. Pavla Tomicová je moje sousedka, paradoxně sjížděla moje songy, ještě než jsem byl známý, protože jsem chodil do školy s jejím synem Adamem. Mimochodem, bude mi křtít desku v Hradci (a Pokáč v Praze).

Aktuálně boduješ singlem Je to tak feat. mrtě dětí. Líbil se mi komentář, že někdo v tobě vidí nástupce Svěráka s Uhlířem. To se asi hezky poslouchá. Cítíš to taky tak?
Písničku jsem pojal jako semestrální práci na Pedagogické fakultě. Nebráním se tomu, že bych byl jejich nástupcem. Ve skutečnosti ale není mým záměrem psát jenom pro děti. I když jsem už napsal písničky na vyjmenovaná slova, aby se jim to lépe učilo.

Pánové Voxel a Pokáč o tobě tvrdí, že se jim líbí jakési tvé retro.
Mně se líbí starší hudba. Dřív mi to přišlo promyšlenější. Hudba z období Voskovce, Wericha, bigbandů, R.A. Dvorského a třicátých let je super. Krom svého vystupování mám ještě kapelu Pavouk Čichal Salám, se kterou hrajeme jazzíky a swingy. Hraju v ní na klavír a tím se odreaguju. Vyřádím se tam jak na svých koncertech nikdy.

Písničku Jak to s náma lásko bude jsi natočil s Vendulou Příhodovou. Nahrál bys v tomto duchu celé album?
To by mě bavilo. Ale debutové album bude celkově pestré a pobere song inspirovaný republikou, cimbálovku i rap.

Nevydržíš v jednom žánru?
Od malička, když jsem hrál sám, jsem kromě kytary začal tahat klavír, teď mám na pódiu standardně tyto dva nástroje plus foukací harmoniku, heligonku, občas houslistu. Myslím si, že pestrost je dobrá. Písničky jsem koncipoval tak, aby byly zajímavé, když vystupuju sólo. Zároveň mě baví objevovat. Stěžejní je pro mě klavír. Má nejvíc možností, dají se na něm nejlépe vytáhnout harmonické melodie a možnosti.

Kdy debutové album vyjde?
V druhé polovině října, budeme ho křtít 3. listopadu v Malostranské besedě. Kmotrem bude Pokáč, ale nebudou tam chybět Voxel ani Vendula Příhodová. Pojmenuji ho Michalovo cédéčko. Je to první blbost, co mě napadla, a odprezentoval jsem to fanouškům, kdy jsem lihovkou načmáral potenciální vizuál alba. Paradoxně mi to většina schválila. Je to tak blbý, až je to dobrý a nejvýstižnější.

Debut vydáváš po osmi letech na scéně. Není to pozdě?
Doteď jsem nebyl ready. Nebyl jsem si jistý písničkami. Vydat album finančně taky není jen tak. Když jsem se dali dohromady se Supraphonem, nějak to přirozeně vše vyplynulo v ideální čas. S albem by měl vyjít i další song.

Krom hraní na koncertech tě můžeme vidět i za hranicemi naší země.
Přesně tak, v létě se vždycky sebereme a vyrazíme do nějaké země, kde si zabuskujeme.

Na motorkách?
Už vím, na co narážíš. Sbírám s tátou veterány. Začínal jsem na babetě, přijde mi to jako vtipný stroj, zároveň to je držák, který si spravíš na koleni. Máme tradici, že vyrazíme s kamarádem Adamem a hecneme se, kam nejdál na ní dojedeme. Vloni jsme dojeli k Baltu, 1 400 km. Letos chceme jet k Balatonu.

Text: Hana Bukáčková, foto: Anna Bartolotti

Témata: Michal Horák, Pokáč, Tomáš Klus