Matěj Ruppert (Monkey Business) interview: U piva začínají všechny naše debaty

Matěji, čím se aktuální turné s Monkey Business liší od těch předchozích?
Snažíme se, aby koncerty byly pokaždé něčím jiné. Samozřejmě když odfiltruješ to, že jsou pokaždé na jiném místě a máš jinou náladu. Nemáme žádnou strojenou naučenou věc, protože koncert je žijící organismus, pokaždé se liší. Koncertní program máme nějak postavený, ale vždy se najde prostor obměnit nějakou písničku. Je to koření jak pro lidi, tak pro nás. Do toho hrajeme na festivalech, kde jsou playlisty zase jinak postavený a taky máme jiné kostýmy.

Na co se těšit v prosinci: Na pódiích budou řádit Deep Purple, Monkey Business, Marpo i Kapitán Demo

POHYBUJEME SE V BUBLINĚ

Jaké kostýmy máte teď?
Přijde mi to zvláštní, ale asi se pohybujeme v nějaké bublině. Myslím si, že moc lidí nepoznalo, že jsme se inspirovali filmem Mechanický pomeranč, protože není tak známý. Těch, co to poznalo, je málo, ale těší nás to. Myslím, že kostýmy vypadají dobře.

Co děláte s kostýmy po "sezóně"? Skladujete je, vyhazujete, či přešíváte?
Kostýmů máme asi kolem šedesáti. Máme jich plný sklep. Zásadně je nevyhazujeme. Za celou éru Monkey Business jsem přišel jen o jeden jediný kostým.

Co se s ním stalo?
Mám pocit, že ho někde nechala naše technika.

MÁM RÁD INTIMNÍ KONTAKT S FANOUŠKY

Po letech se vracíte do Velké Lucerny, v Praze většinou hrajete v menším Lucerna Music Baru, kde míváte trojáky. Nelákají vás nové velké prostory, které se teď všichni kolegové snaží dobýt?
Mám rád velká pódia, protože sám mám pocit, že jsem velký, když jsem malý. Ale zároveň mám rád intimní kontakt s fanoušky. Nejlíp se nám hraje, když je to vybalancované, tedy v prostorech, jako je Lucerna Music Bar, Fléda či Knak v Teplicích… Leckdy, i když prostor není ideální zvukově, se nám líbí atmosféra místa. Nové prostory jsou kapacitně podobně jako Velká Lucerna, takže nemám obavy, že bychom je nenaplnili, ale přijdou nám chladný. Je to logický, jsou nový, necítím tam tu "špínu".

Zahrát si v Lucerně je pro mě stále sen, to místo je pořád pomyslnou českou koncertní mekkou. Hráli jsme v O2 areně, ale Lucerna pro mě čpí R. A. Dvorským, Setchmou, Tinou Turner, Karlem Gottem. Byli tam všichni, a tak je člověk rád, že je tam taky. Když jsme se rozhodovali, kde koncert uděláme, byl jsem jeden z těch, co se chtěli do Lucerny vrátit. Abych znovu zažil ten pocit velkého kotle. Nechtěl jsem do Lucerna Music Baru chodit jak do továrny, kdy si u baráku sednu na tramvaj, která mě odveze až před klub. Tam mám pocit, že mám píchačky. I přesto je ale každý koncert jiný a rád tam hraju, proto nechci, aby se z toho stala postupem času rutina.

Monkey Business interview: Jsme kapela, která nezná kalkul

K Lucerně máte na plakátu speciální vizuál ve stylu Mrazíka. Proč?
Je fakt, že tam je určitá mrazíkovská poetika. Název vychází z filmu Východní přísliby a tohle je taková reminiscence, hra se slovy a zároveň to možná nějakou zatáčkou koresponduje s názvem alba Bad Time for Gentlemen, které jsme vydali před rokem.

Monkey Business se stali Skupinou roku na vyhlášení ankety Žebřík za rok 2018. Foto: Radim Hromádko

VŮBEC NIC SE NEZMĚNILO

Myslíš si, že je stále špatný čas pro gentlemany, nebo už přichází lepší?
Stále špatný. Vůbec nic se nezměnilo. V čase, kdy jsou oběti srpna 1968 podle komunistických představitelů oběťmi dopravních nehod, nemůžeš bohužel nic. Je to smutný, ale musíme to přečkat. Jsem optimista.

Nedávno proběhlo výročí 30 let od Sametové revoluce. Vzpomeneš si, co jsi dělal 17. listopadu 1989?
Večer jsem koncertoval s folklórním souborem Rosénka na Pražském hradě, kde jsme měli vánoční pásmo folklórních písniček. Cestou domů jsme si sedli na dvacet dvojku na Pohořelci. Tu už tenkrát odkláněli z Malostranský na Staroměstskou. U Karlových lázní jsme zastavili, tramvaje dál nejely, tak jsme šli po nábřeží k Národnímu divadlu, kde jsme tenkrát bydleli. Tam už byl kordon, policie to uzavřela. Maminka netušící, že bude demonstrace, začala být nervózní, protože si říkala, že můj táta je určitě tam a že bude mela. Táta ale vzal za někoho šichtu a byl v práci. Uklidnilo ji, že je v bezpečí.  Byl jsem z toho zvláštně nervózní, protože mě rodiče na protistátní demonstrace brávali. Byl jsem takový stávkokaz. Bál jsem se tam. Pamatuju si, jak tam byla vodní děla. Nejvíc jsem se ale bál vlčáků, kteří měli plynové masky proti slznému plynu. Z těch šel fakt strach. Měl jsem strach, co se stane, z jaderné války a spadu. Do toho nám začali volat lidi, že se něco děje na Národní.

VIDEOROZHOVOR: Matěj Ruppert - Monkey Business jsou nejlepší kapelou v Česku i na Slovensku

Abych se uklidnil, mamka mě vzala o patro níž k sousedce a pustily mně video. Poprvé jsem viděl Planetu opic. Do jisté míry je to filozoficky dost příznačný film. Pamatuju si pak na celospolečenskou euforii, která se rozhostila, najednou na sebe byli všichni milí, veselili se. Začala tím nová éra pro nás všechny a já jsem přesvědčen, že mnohonásobně lepší, než ta, co byla. Komunistům vyčítám, že nám přerušili přirozenou kontinuitu populární hudby, protože jsme ve třicátých letech sledovali trendy z Ameriky. Občas se v šedesátých letech k nám něco dostalo přes "Železnou oponu", jinak tu nic nebylo. I nadále odmítám, že se lidi zavírali či zavírají do vězení za názor. Nyní se máme líp, životní úroveň vzrostla.

Nedávno jsi nahrával pokračování kulinářského pořadu s kuchařem Emanuelem Ridim - tentokrát pod názvem Manu a Matěj na cestě z Říma. Považuješ se za odborníka na vaření?
Bohužel ne a za gurmána taky ne. Mám rád dobré jídlo, ale gurmet je něco jiného. Mám pocit, že tyhle věci jsou spojovány se snobismem. Mně nevadí zajít do normální restaurace na dobrý jídlo.

Co nejlepšího jsi v posledního době jedl?
Mám rád italskou kuchyni, dále asijskou, řeckou, francouzskou, ale i českou, ovšem poctivou. Naposled jsem se výborně najedl v michelinské restauraci v Římě. Měli jsme čtyřchodové menu a ani to moc nestálo. Ale v Praze to zažiješ taky. Jsem rád, že se roztrhl pytel s asijskýma street bistry. Postupně se u nás zvyšuje úroveň stravování. Rád vařím a docela často, ale nepovažuju se za nadstandardně geniálního kuchaře. Občas se mi něco povede, občas ne. Jak jsem se vrátil, chtěl jsem udělat našim rodičům pecorino (tvrdý sýr z ovčího mléka, pozn. red), ze kterého se dělá římská specialita kaše pepe, což je sýr a pepř k těstovinám. Je to strašně jednoduchý recept, ale obtížný na realizaci.

Jak probíhalo natáčení?
Není to tak, že bychom si sedli do hospody a jedli. Je to práce jako každá jiná, jen v nádherném prostředí, kdy každý den ochutnáváme něco jiného. Tou krásnou zemí tě provází rodilý Ital, který umí perfektně italsky, vyzná se v jídle a zvládne doporučit správné víno. Co víc si můžeš přát. 

Člověk cestuje po Itálii, navštěvuje malé zemědělce a vidí, jak lidé přistupují k plodině, kterou pěstují, či k zemi, kterou obdělávají. Je to krásné. U nás to tu bolševici zdevastovali a horko těžko se úroveň zvedá zpět.

Máš také pořad Pivní putování na České televizi. Cítíš se být znalcem piva?
Odborníkem je pan doktor Susa, já se cítím jako odlehčující prvek. Navíc jsem v pivu dost konzervativní. Člověk má něco rád a dělá mu to dobře. Proto nemám důvod měnit plzeňské pivo za jiné.

Prohlásil jsi, že pivo bylo u všech historických zvratů a události. Bylo to tak i v případě vaší kapely?
Bylo. U piva začínají všechny debaty. První zkoušku, kam jsem přišel na konkurs, jsme zakončili pivem. Název kapely jsme vymysleli u piva. To, že povoláme Ondru Brouska do kapely, vzniklo taky u piva. To, že k nám do kapely přijde Tonya, nám Roman oznámil, kde jinde, u piva. Pivo je pro nás společenská věc.

CHYSTÁME BILANČNÍ KOMPILACI

Příští rok oslavíte s kapelou dvacet let. Plánujete něco speciálního?
Budeme mít narozeninový koncert. Začneme dělat na nových písních a možná vydáme i desku, jestli to dobře dopadne. Navíc chystáme jednu bilanční věc. Chtěli bychom naše alba vydat v balíčku na vinylech. Tři už vyšly, šest by se speciálně dovylisovalo.

Máš všechny svoje desky doma? Například když jsem dělala rozhovor s J.A.R., prozradili mi, že jich mají jen pár, protože jsou bordeláři.
Mám. Ctím kolegy, mám doma i J.A.R., Dana Bártu a Illustratosphere i Sexy Dancers. U "Mankáčů" se mi často stane, že jdu kolem nějakého bazaru, vidím tam naše cédo, a tak ho koupím. Proč? Protože jednou třeba nebude a je dobrý ho mít do zásoby.

Monkey Business budou jedním z hlavních koncertních hostů vyhlášení Hudebních cen Žebřík - 13. března v DEPO2015 v Plzni.
Více na www.anketazebrik.cz.

Text: Hana Bukáčková, foto: Michal Köpping (rozhovor), Radim Hromádko, Jan Janda

Témata: Matěj Ruppert, Monkey Business, Žebřík, Anděl, Bad Time for Gentlemen