Maky interview: Nedržím se žádných kritérií, abych vyplnila kolonku HIT

Jak vznikl tvůj pseudonym Maky?
Říká mi tak celá moje rodina a všichni moji přátelé. Maky nebo Makino... Často vystupuji v zahraničí a pro cizince je tvrdý oříšek vyslovit moje jméno, natož si ho zapamatovat. Takže se Maky ukázalo jako nejlepší cesta pro zjednodušení. Určitě to nevnímám jako začátek nějaké nové éry v mém životě, protože stále pokračuji v tom, co dělám od samého začátku, a to je především zpívání.

VIDEO: Nechte Maky pracovat, jinak vás zabije

Jak ses ke zpěvu dostala?
Můj táta v mládí zpíval a měl kapelu. Když vypozoroval, že mám pro muziku vlohy, začal mě podporovat. Rodiče tvrdí, že jsem zpívala dřív, než jsem mluvila. Zahájení mojí profesní kariéry přišlo ve čtrnácti letech, kdy jsem vyhrála pěveckou soutěž Zlíntalent.

Kdybys měla nalákat posluchače na svoji chystanou desku, co bys o ní v současné době prozradila?
Lákala bych určitě na zvuk 80’s, electropop a české texty. Vyrůstala jsem na hudbě Michaela Jacksona... miluju zvuk elektrických kytar a synťáků, což se tam dost odrazí.

Kdo všechno se na jejím vzniku podílí? A kde se deska nahrává?
Všechny písničky píšu se svým přítelem Zbyňkem Raušerem (Portless, Walkmanz). Produkce se ujal Lukáš Chromek, se kterým se známe už od mých devatenácti. Nahráváme u něj ve studiu, ale demáče vznikají u nás doma. Těch jmen tam bude ale víc. Zatím je však nechci prozrazovat.

Jak u tebe probíhá tvůrčí proces? Skládáš si sama písničky?
Prvotní impuls jde vždycky od Zbyňka. Na mně je melodická linka, kterou pak společně "tuníme". Demo pak putuje právě k Lukáši Chromkovi, který už ho řeší zvukově a přidává svoje vlastní hudební podněty.

ROCKBLOG - Jak Markéta Poulíčková točila s F.A. Brabcem

Píšeš si i vlastní texty?
Sama texty nepíšu, pouze texty pomocné, které mě napadají během skládání muziky. Je to pak jakési vodítko pro textaře. Jednak co se týče fráze a kolikrát i významu, zkrátka toho, kam bych chtěla, aby se text ubíral. Čeština spoustě lidem nepřipadá zvukomalebná, ale myslím si, že je to o tom jak s ní člověk naloží. Jsem velmi náročná, co se týče zvukomalebnosti, ale nikoli na úkor významu textu. Jsem takový oříšek pro textaře, nebo spíš moje frázování, které vymyslím.

ČESKÉ POP MUSIC NIC NECHYBÍ

Co podle tebe chybí české pop music?
Česká pop music je stále lepší a lepší a vlastně si myslím, že jí nechybí vůbec nic. Možná jen větší odlišnost mezi interprety. Někdy se ztrácím v tom, koho je ta či ona píseň. Teď se klade větší důraz na kvalitu zvuku, než třeba na melodičnost, což je za mě určitě příjemným osvěžením.

Která tvoje profesní role tě nejvíc baví? Moderátorka, nebo zpěvačka?
Určitě mě nejvíc baví zpívání. K moderování jsem se dostala opět po letech úplnou náhodou. Natáčela jsem jingly pro rádio Impuls. Stalo se tak po několika letech, kdy hlasem rádia byla Leona Machálková.. Asi před dvanácti lety jsem moderovala hitparádu na rádiu Kiss a působila na Óčku, takže na základě toho, že už jsem měla nějaké zkušenosti, přišla nabídka práce právě na Impulsu. Moderování mě hodně baví, protože jsem dost ukecaná, ale stále považuji za svou největší vášeň hudbu. 

Vystupuješ v projektu Rock The Opera. Mohla bys jej krátce představit a říct, jak ses k němu dostala?
Rock The Opera je nyní už světově uznávaný projekt, kde vystupují sólistky z celého světa. Působím v něm už devět let. Nabídku být jeho součástí jsem dostala od německého dirigenta Friedehmana Riehle po jedné akci, kde mě viděl zpívat. Díky němu tak můžu stát jako sólistka na jednom pódiu s legendami, jakými je třeba zpěvák Deep Purple Joe Lynn Turner nebo kytarista Scorpions Uli Jon Roth. Dává mi to spoustu životních zkušeností, za které jsem velmi vděčná. Naučila jsem se za tu dobu nejen disciplíně a sebedůvěře, ale i pokoře.

Vystupuješ hodně v zahraničí. Kde se ti hrálo nejlépe a v čem se liší české publikum od toho v jiných zemích?
Nerada bych to úplně porovnávala. Přece jen v zahraničí interpretuju ty největší poprockové hity všech dob. Ta reakce lidí je obrovská. Jeden z nejkrásnějších zážitků mám z Athén, kde jsme měli dva koncerty v Odeon of Herodes Atticus, což je amfiteátr, který je součástí Akropolis. Nádherné historické místo. Tam jsem se setkala se zpěvákem Rayem Wilsonem, který nahradil Phila Collinse v Genesis. Byl velmi pokorný a nezapomněl poděkovat ani poslednímu technikovi, který mu zapojil mikrofon. Právě díky lidem, kteří kolikrát nejsou vidět, můžeme dělat tuhle krásnou práci. A na to bychom neměli zapomínat.

Myslíš si, že je v dnešní době obtížné dostat písničku do rádií?
Někteří interpreti to asi mají jednodušší. My se u tvorby písniček nedržíme žádných kritérií, abychom vyplnili kolonku HIT. Snažíme se to dělat tak, jak nás to baví a jak to cítíme. Dostat písničku do rádií je v dnešní době strašně těžké. A kolikrát ani to, že na vaše koncerty chodí spousta lidí, vám nezaručí, že singl rádia vezmou a nasadí do hitparády, natož do běžné rotace. Mám velkou radost z toho, že singl Stop momentálně hrají hned dvě rádia - Hey a Color.

Máš nějaké tipy pro to jak, se zabavit v karanténě?
Dost mi pomáhá humor. Když si pustíte videa na mém Instagramu, věřím, že se pobavíte. Jinak ten čas využívám hlavně k psaní písniček. Jednoho dne karanténa skončí a už se nemůžu dočkat, až vyrazím hrát mezi lidi s kapelou... Pořád pevně věřím, že v létě povolí některé festivaly a že se na nich ve zdraví potkáme.

Co bys poradila všem, kteří se chtějí zbavit trémy na jevišti?
Kdysi mi někdo řekl, že si mám diváky představit na záchodě. To ve mně ale spíš vyvolalo spíše záchvaty smíchu a nakonec mi pomohlo prosté uvědomění toho, že tam ti lidé nejsou od toho, aby mě pokousali, ale přišli, protože se chtějí bavit. Trému mám dodnes, ale po pár tónech vždy zmizí. Sebedůvěra a sbírání zkušeností, jen to pomůže.

Text: Filip Pešta

Témata: Maky, 80s. Rock The Opera