ROZHOVOR | Lenny: Občas jsem dost tvrdohlavá

Na Weird & Wonderful jsme čekali čtyři roky. Nechtěla jste nové album uspěchat?
Je to jeden z důvodů. Na tvorbu musí být klid a hlavně správné rozpoložení. A to zkrátka přicházelo tak nějak ve vlnách.

Za debut Hearts jste získala pět Andělů. Nemůže být takový úspěch svazující?
Pro mě byl spíše motivací. Na tuhle otázku se paradoxně ptají jen novináři, já ani tým kolem mě jsme takhle nikdy nepřemýšleli. Člověk chce přirozeně vydat lepší desku, než kterou už udělal. To nám bylo největším motorem.

Lenny přivezla do Ostravy skvělou show a několik nových písní

Kde se vzal název alba Weird & Wonderful?
Ze života, ten je totiž také podivný a krásný. Občas se nám dějí věci, které nečekáme. Život nás svede na jinou a podivnou cestu, která ale zase vede především k novým poznáním. Samotný proces tvorby alba mě v mnoha směrech obohatil a jeho název tohle všechno shrnuje.

Když se budeme držet názvu, co je pro vás v běžném životě podivné a krásné?
Nejvíc mě fascinuje právě to, jak nás život svede na novou cestu za poznáním pokaždé, když máme pocit, že už je všechno jasně nalajnované. Taková lekce je připravena pro každého.

LIVE: Lenny málem propásla vlastní koncert ve Foru Karlín

Producent Ondřej Fiedler o albu řekl, že je temnější a ulítlejší. Souhlasila byste?
Ano. Já bych ještě dodala slovo vyspělejší. 

Zároveň se netajíte tím, že jste se při tvorbě inspirovali 90. léty.
To je spíš producentský pojem. Jde o jednotlivé elementy v určitých písních, zvuky syntezátorů, bicích, rockové prvky a podobně.

Co bylo na přípravě alba nějtěžší?
Rozseknout finálně tracklist alba, respektive definitivně shromáždit nápady a udělat pořádek v tom lehkém chaosu, který jsem za ty čtyři roky nashromáždila.

A co vás při nahrávání nejvíc bavilo?
Nejhezčí a zároveň nejlehčí momenty jsou spojené s nahráváním samotným. Máte hlavu plnou kreativity a volnosti tvořit. V té chvíli nemyslíte na to, jak to dopadne, nebo jestli to všechno bude ve finále pasovat dohromady. Prostě si to užíváte.

RECENZE: Tvorba Lenny se na desce Weird & Wonderful rovná zahraniční produkci

Prvně jste chtěla spolupracovat s jinými producenty, nakonec jste ale znovu přizvala Ondřeje Fiedlera. Jaký je jeho největší otisk na desce?
Myslím, že zkrátka všechny mé nápady správně uchopil. Měla jsem čas na experimenty a ráda jsem ho využila, od určité chvíle jsem ale stejně věděla, že by měl na album producentsky dohlédnout Ondřej. Je to profesionál, na písničky se ale kouká jako na nepopsané plátno. Chápe je jako možnost udělat něco nového a co nejoriginálnějším způsobem, což je doufám na albu desce dostatečně slyšet.

Na albu zní dechová sekce, čím vás žestě okouzlily?
Vždycky jsem si přála dechovou sekci na pódiu. Poslouchám hodně zahraničních kapel a pokud jsou dechy dobře zaranžované, naživo prostě přidají "koule" každému vystoupení.

Grafiku vám dělá Ital, kterého jste ještě nikdy neviděla. Nemáte potřebu poznat osobně lidi, s nimiž spolupracujete?
Grafik Gianluca mi dělal obě desky a nespočet obalů k singlům, takže se dá říct, že jsem i tentokrát šla na jistotu. Sedneme si ve vkusu, nápadech i komunikaci, takže zatím opravdu nebyl důvod se potkat osobně. Kolikrát jsem absolvovala osobní setkání s lidmi, se kterými nakonec spolupráce stejně nevyšla, takže tohle pro mě opravdu není alfa a omega úspěšné spolupráce. 

Psala jste album s nějakým konceptem? Je pro vás důležitý zastřešující jednotící prvek? Jakou roli pro vás v době singlů vlastně hraje velké album?
Témata, o kterých zpívám, jsou tak různorodá, takže jednotný koncept tkví spíš ve vizuální stránce. Ta se pak přenáší na klipy, plakáty a merchandise a živá vystoupení. Je to jakási značka. Ačkoli mnoho lidí z vydavatelství tvrdí, že CD nosič brzy fyzicky vymizí, myšlenka alba jako celku je podle mě stále velmi důležitá. Kolem každé desky plánujete akce, koncerty, turné, každá deska má mít jinou image. Je to nová kapitola. 

VIDEO: Lenny bere fanoušky do své hudební kuchyně v Londýně. Singl Wake Up je předzvěstí druhého alba

LENNY: NESNÁŠÍM, KDYŽ MI NĚKDO URČUJE, ČEHO SMÍM A NESMÍM DOSÁHNOUT

Při našem předchozím rozhovoru jste uvedla, že nemáte ráda, když vás něco brzdí. Vyhovuje vám svoboda a nemáte ráda, když vám někdo hatí vize. Povedlo se to na sto procent i nyní?
Ta nesvoboda, o níž jsem mluvila, souvisí s tím, že pro mě hudba není pouze práce, ale já hudbou opravdu žiji. Takže když mi někdo mluví do toho, co a jak mám dělat, nemluví mi pouze do mé práce, ale částečně mě omezuje i jako člověka. Reguluje moje sny a cíle. Nesnáším, když mi někdo určuje, čeho smím a čeho nesmím dosáhnout. Pokud by se mi tohle nepodařilo uhlídat a s deskou bych nebyla na sto procent spokojená, raději ji nevydám. 

Mohli bychom album projet píseň po písni? Mohla byste pár slovy popsat jednotlivé skladby?
Lovers Do je o tom, když jsme někoho milovali, chceme na něj zapomenout a zároveň si u toho zatančit. Enemy je o soupeření v branži, soutěživost a konkurenci. Jak jsem již říkala, na některé životní lekce si přijdeme sami a časem, o čemž zpívám ve Figure It Out. Další dvě W.A.N.F.A. a Let Go jsou o vztahu, v němž se trápíte. V prvním nechcete, aby skončil, v případě písně druhé je to naopak. U Maneater je pro změnu o vychutnávání si pomsty. O čem je NANANANANANA [¿¿¿]? Když se vám v životě daří a vychutnáváte si pohled "seshora" na lidi, kteří vám v životě nepřáli. Wake Up je o tom, jak je dobré vážit si toho, co máme. Že není zase tak nutné honit se stále za kariérou a vymetat každý večírek. Na což částečně navazuje následující Home o tom, jak je krásné vracet se domů nebo k člověku, který pro nás domov představuje. A nakonec Forever, to když nám někdo odejde ze života i ze světa, ale cítíme, že nás vždy bude provázet tam seshora.

V písni ∞ (Forever) zní syntezátorem zkreslený hlas. Trochu mě to bije do ucha. Byl to záměr producenta nebo váš? Máme si zvykat, že vás v takto nezvyklých polohách uslyšíme častěji?
Ano, hodlám zpívat už jen takto. (smích) Ne, samozřejmě, že ne. Na tvorbě je úžasné, že si můžeme dělat, co chceme. Dala jsem Ondřejovi zadání, že bych chtěla, aby vytvořil k desce outro a on přišel s tímto. Je to takové rozloučení alba s posluchači. 
 
Píseň Nananananana jste dokončila týden před odevzdáním alba, přitom jste ji měla rozpracovanou rok. Proč pro vás byla tak důležitá, že nahradila písně, které se na desku nedostaly? Chtěla jste se ukázat v divočejší, rockovější podobě?
Básnické střevo u téhle písně mě zkrátka chytlo pozdě. Původně jde o Ondřejův námět a já dlouho nevěděla, jak ho uchopit. Po několikadenním obrábění a pokusech, které skončily v koši, jsem přišla na to, o čem a jakým způsobem psát. Pak už bylo definitivně jasné, že píseň musí být na albu. Neskutečně mě baví. 

Jak nahrávku ovlivnil Marpo, tedy kromě duetu Easy?
To je skvělá otázka, protože on byl první, s kým jsem se bavila o zamýšleném názvu desky. A právě on navrhl, že by se logo Weird & Wonderful mohlo skládat ze dvou do sebe zapletených "W". Samozřejmě jsme si v průběhu tvorby radili navzájem, ale já jsem občas dost tvrdohlavá, takže si poradit nenechám. I když se nakonec stejně třeba rozhodnu udělat opak. (smích)

K písni jste natočili povedený klip ve stylu filmu Pan a paní Smithovi. Chtěli jste ukázat, jakou máte doma Itálii?
Naštěstí ne. (smích) Ale velmi mě udivilo, kolik ohlasů na klip přišlo od žen, které podobné vztahy zažily a náš klip jim je připomněl. Až jsem se lekla. I při natáčení jsme balancovali na tenké hraně, aby klip nevyzníval tak, že předvádíme nějaké domácí násilí. Pocitově, ale hlavně vizuálně, se ale klip podle mě nakonec velmi povedl. 

VIDEO: Rozbité nádobí a hořící fotografie. Lenny a Marpo mají klip plný emocí i vášně

Váš hlas vyvolává řadu emocí. Máte to při poslechu ostatních interpretů podobně?
Rozhodně u Pink a Adele. Miluju i barvu hlasu Halsey, Post Malona nebo Jamese Morrisona.

Hit Hell.o, potažmo celá debutová deska Hearts, byl populární v Itálii a v Německu. Jaké máte zahraniční plány s druhým albem? A jak moc je narušila pandemie? Do jaké míry zabrzdila tvůj rozjetý vlak?
V současné době je velmi složité cokoliv plánovat s jistotou, zvlášť, co se zahraničí týče. Každopádně mě 4. prosince čeká velký koncert v O2 Universum, abych alespoň potěšila své české fanoušky. S těmi zahraničními se uvidíme živě asi až příští rok na festivalech. Ale moje muzika samozřejmě alespoň ve formě streamovacích platforem putuje za hranice dál. 

Aktuálně o vás vzniká dokument. Co bude mapovat?
Nejde úplně o dokument, spíš sbírám materiál, který by v určitém období mohl být pro lidi zajímavý. Formu a další detaily ale stále spíš hledám.

text: Hana Bukáčková, foto: archiv interpretky

Témata: Lenny, Ondřej Fiedler, Weird & Wonderful