Vydáno 03.04.2019 | autor: Hana Bukáčková
Bezejmenná nová deska Khoiby je hlubokým ponorem do společného světa Emy Brabcové a Filipa Míška, zredukované sestavy. Vychází po dvanácti letech od předešlé řadovky a prý může evokovat pocity dvojakosti, je obnažená i zahalená, brutální i jemná, rozrušující i zklidňující. Obsahuje naději i beznaděj, je plná odstupu i spojení, zákoutí a vrstev, do kterých se dá zapadnout. "Nejtěžší je pro mě asi nahrávání zpěvů. Je dost důležitý dát do těch věcí to, co si to žádá, nejde se znásilnit do určité nálady, ta prostě musí přijít," dodává Brabcová.
Obal nového alba je dost netradiční. Co si pod ním má posluchač představit?
Filip: To jsme my, skeny našich obličejů. Ve skeneru se člověk pohne, jak jím projíždí světlo. Tady se Ema trochu mázla…
Ema: Tady je zase Filipův nosánek, očičko. Tenhle koncept vymyslela Petra Hermanová z Fiordmoss, která nám dělala i klip k singlu Log. Skenuje tam různé věci, které pak rozpohybuje. Takže obal od Romana Přikryla (taky z Fiordmoss) na to pak hezky navazuje. Původně jsme to ale měli s vizuálem obalu složitější.
AUDIO: Khoiba se vrací, poslechněte si comebackový singl Stoke The Fire
Filip: V plánu byly tři vizuály, které nakonec ztroskotaly.
Ema: Něco se nelíbilo vydavateli, něco nám přestalo dávat smysl v průběhu tvorby desky. Původně jsme měli Vejce od Jany Palečkové, umělkyně, která žije v Americe a dělá bizarní montáže ze starých fotek. Nás zaujalo právě vejce, které zamontovala do archaický fotky. Ale pak se nám to zdálo vlastně až moc archaický.
Deska má eponymní název. Proč není její pojmenování konkrétnější?
Filip: Nechtěli jsme názvem dělat balíček. Jak vyšla po tolika letech, dávalo nám smysl ji pojmenovat prostě Khoiba, což je všeříkající.
Grizzly Bear po pěti letech na turné: V Roxy s nimi zahrála i vracející se Khoiba
Comebacková deska je prý hlubokým ponorem do vašeho světa. O jak hluboký ponor se jedná?
Ema: Líbí se mi toto slovní spojení, deska je vlastně náš svět. A jak hluboko… to už závisí na lidech, jak se během poslechu do ní ponoří.
Filip: Je to hodně hluboko, ale ne každý se tam dostane.
Váš návrat byl takový pozvolný, o desce jste uvažovali už v roce 2015. Nešlo to rychleji?
Filip: Nešlo, bylo to akorát. Oba dva máme rodiny a další aktivity.
Ema: Strašně to uteklo.
Filip: Rok jsme se oťukávali a zas taková doba to není.
Ema: Urychlit to nešlo a ani bychom to nechtěli, proč taky.
Filip: Poslední půlrok byl nejintenzivnější, to jsme se hodně scházeli.
Zredukovali jste se na duo. Vyhovuje vám to takto, nebo jde o určitý mezistupeň před tím, než někoho vezmete k sobě?
Filip: Jsme takto spokojení, dává nám to smysl. Nějak jsme cítili, že chceme zachovat jádro, které jsme my dva.
Co vás přimělo k návratu?
Ema: Oba jsme věděli, že to nám spolu jde dobře. Za tu dobu jsem rozhodně nepotkala nikoho, s kým by mi to šlo líp.
Filip: Chybělo nám napojení, které bylo předtím. Chtěli jsme zjistit, zda nám to funguje pořád.
Kdo dal k návratu první impuls?
Ema: Vyšlo to tak, že jsme se potkali, strávili jsme spolu nějaký čas.
Filip: Nebylo to hned, předcházelo tomu oťukování, půl roku, rok. Pak jsme zjistili, že to chceme udělat.
Je těžké navázat na starou Khoibu?
Filip: Doba je jiná. Neřešíme navazování. Lidi, co nás tenkrát poslouchali, dnes mají úplně jiný starosti. A jestli přivábíme nový posluchače, to je ve hvězdách. Ale opravdu tohle neřešíme.
Ema říká, že pauza jí dala větší nadhled. Co sis z ní vzal ty, Filipe?
Filip: Nové zkušenosti, sólovou desku, hudbu k filmům a různým tanečním představením. Těch věcí byla spousta. Potkal jsem ženu svého života a narodil se mi syn.
Co pro vás znamená Khoiba?
Oba: Domov.
Filipe, mluvil jsi Emě do textů?
Filip: Do určité míry, když jsme hledali průsečík. Ale Emě do toho příliš mluvit nechci.
Ema: Měli jsme tam jednu věc In a Loft, kde se Filipovi původní text nelíbil, takže jsem k němu přistoupila jinak. Ale s tou písničkou jsme obecně bojovali oba.
Filip: Ta měla nejnáročnější průběh.
Co bylo na přípravě desky nejtěžší?
Ema: Já měla občas takový chvíle, kdy jsem se v tom ztrácela a texty mi šly dost ztuha, nebo třeba vůbec nešly. Nejtěžší je pro mě ale asi nahrávání zpěvů. Je dost důležitý dát do těch věcí to, co si to žádá, nejde se znásilnit do určité nálady, ta prostě musí přijít.
Filip: Pro mě to bylo udržení soustředěnosti.
Ema: Naopak tvoření bylo to nejjednodušší.
Emo, dostala ses tedy do oné optimální nálady?
Ema: Něco se mi podařilo nahrát ve studiu, ale něco mi prostě nešlo a nahrála jsem to pak doma. Zjistili jsme s Filipem, že tak je to nejlepší, protože já potřebuji být v komfortní zóně.
Jedete poměrně rozsáhlé turné. Na co se můžeme těšit?
Ema: Pokusíme se co nejlíp dát nové písničky do koncertní podoby. Měli bychom přehrát většinu alba. A na většinu turné s námi pojedou Čáry života Jana Boroše.
Termíny turné:
5.4. Rožnov pod Radhoštěm - Vrátnice
6.4. Liptovský Mikuláš - Diera do sveta
10.4. Olomouc - Jazz Tibet
11.4. Plzeň - Anděl Café
12.4. Jihlava - Diod
13.4. České Budějovice - K2
17.4. Praha - Meetfactory
18.4. Bratislava - Kulturák
19.4. Liberec - Bunkr
24.4. Brno - Kabinet MÚZ
25.4. Žilina - Stanica
26.4. Košice - Tabačka
27.4. Trenčín - Lúč
17.5. Litomyšl - Kotelna
18.5. Veselí nad Moravou - Kafe v kině
25.5. Trenčín – Lúč
Text: Hana Bukáčková, foto: Roman Dietrich, Adela Havelková a archiv kapely (Facebook)
Témata: Khoiba, Ema Brabcová, comeback