Jan P. Muchow interview: Komedie je pro skladatele filmové hudby nejtěžší žánr

Napsal jste hodně filmové hudby, ke kterému filmu máte nejzarytější vztah a proč?
Každý film a práce na hudbě k němu se mi zaryl do srdce. Opravdu není jeden nejzarytější. Všechny filmy s Davidem Ondříčkem mám samozřejmě zaryté na speciálním místě. Dělal jsem s Davidem svůj první a pak i všechny jeho další filmy. O každém z nich bych mohl napsal krátkou novelu. Ale netypická byla třeba práce na filmu Normal. U většiny projektů jsem v týmu od počátečních stádií, takže mnohem dřív, než se točí, znám scénář, obsazení, apod.

Kieslowski oslavovali pět let: gratulovali Kittchen, Jan P. Muchow, Bonus nebo Zrní

Ke spolupráci na filmu Normal jsem byl osloven, až když byl už hotový střih. Takže jsem přijel na pracovní projekci dostříhaného filmu a dostal ránu mezi oči. Filmové vyprávění obrazem častěji než dialogy, fantastická kamera, Dagmar Havlová po mnoha letech opět ve filmu, monstrózní Milan Kňažko, Pavel Gajdoš jako zjevení a hlavně režisér Julius Ševčík. 

Začal tím, že mi oznámil, že mě pozvali, protože vyhodil jiného skladatele. Kvůli čerpání peněz v rámci mezinárodní koprodukce měl být hudební skladatel z Makedonie. Ale protože se mu jeho hudba k filmu nelíbila, Julius klidně obětoval riziko ztráty makedonského podílu na financování filmu. To mi pro začátek spolupráce zrovna moc klidu nepřidalo. V Normalu je i nejdelší filmová sekvence s hudbou, na které jsem dosud pracoval. Má něco přes 12 minut.

Hudbu jste dělal k velmi dobrým a kritiky uznávaným filmům. Podle čeho se rozhodujete, zda do toho půjdete, nebo ne?
Jako hudební skladatel musíte mít štěstí na dobrý film. Hudba samotná nemá tu sílu špatný film předělat na dobrý. Když divák nebude rozumět tomu, o čem film vypráví, kdo jsou hlavní postavy, jaké mají motivace, tak to ani geniální hudba nezachrání. Logicky se v Čechách netočí tolik filmů, abych mohl každý měsíc nabízené scénáře přehazovat vidlemi. Něco někdy odmítnete, ale když se objeví zajímavý projekt, je to radost.

VIDEO: První singl zpěvačky Zaelbeth produkoval Jan P. Muchow. Bude novou hvězdou nezávislé scény?

Vnímáte rozdíl mezi filmovou hudbou dnes a na přelomu milénia?
Osobně vnímám rozdíl v tom, že jsem zkušenější. Všeobecně se hudba jako taková, ani ta filmová, nezměnila. Změnilo se tempo vyprávění, doba soustředěnosti diváka, všeobecný vkus a mnoho dalších věcí, které ovlivňují filmy samotné a tím i hudbu k nim.

Na jakou spolupráci rád vzpomínáte? Čím byla jiná?
Upřímně, na všechny. Každá je jiná. Ale chápu, že to zrovna slyšet nechcete. Třeba práce na hudbě pro německý film Sputnik byla pro mě jiná. Byl to film odehrávající se v době pádu Berlínské zdi, vyprávěn pohledem dětských hlavních postav. Musel jsem nejprve uspět v tendru. Pak rychle pochopit, že v komunikaci s režisérem a produkcí nemám používat odkazy na fotbal. Režisérovi, který do Prahy přijede vlakem poslechnout demo verze hudby, doporučit vhodný kemp v Českém ráji na víkend. Následovně, díky mezinárodní koprodukci, odjet pořídit nahrávku hudby do Belgie. Rychle pochopit, že v Belgii je humor a fotbal v komunikaci v pořádku. A pak bez emocí prožívat, že film má premiéru na Berlinále nebo že následovně sbírá filmové ceny.

FILM MĚ FASCINOVAL OD DĚTSTVÍ

Lákalo vás vždy dělat filmovou hudbu?
Film mě fascinoval od dětství.  A teď si vzpomínám, že jsem si často na kazeťák s bráchou nahrával některé oblíbené melodie z filmů nebo seriálů. Jestli se rozzlobíme, budeme zlí, Marco Polo, Profesionálové nebo Belmondův Profesionál, to jsme poslouchali donekonečna. První film, který jsem viděl na filmovém plátně, byl Amadeus v kině Alfa. Nikdy na to nezapomenu. Širokoúhlé plátno, já byl asi ve 3. řadě, takže mě obraz skoro obklopoval. A najednou se po pár minutách Salieri podřízl. To mě doslova zarazilo do sedadla. Později, jako teenager, jsem chodil do kina i několikrát denně. Ale nikdy by mě v té době nenapadlo, že bych chtěl dělat filmovou hudbu.

Pracujete momentálně na novém filmu?
Momentálně dokončuji hudbu k filmu Bajkeři, který bude v distribuci od poloviny října.

Máte za sebou i pár filmových rolí, které patřily ke kultu přelomu milénia, neplánujete nějaké další hraní ve filmu?
Považuji svoji hereckou filmografii za kompletní. I když, nedávno jsem byl osloven s nabídkou na jednu epizodní roli. Nešlo to z mnoha důvodů odmítnout, ale pak to časově nevyšlo.

Proč už do toho nechcete jít? Na mě působilo věrohodně hraní v kultovním filmu Šeptej…
Děkuji, ale moje případná věrohodnost není dílem mého hereckého talentu. Je to díky scénáři, talentu herců okolo mě a hlavně režii Davida Ondříčka.

NA SVÉM FILMU PRACUJI 10 LET

Nenapadlo vás si napsat/udělat svůj film?
Jeden filmový projekt jsem inicioval námětem. Po dlouhých peripetiích, kdy téma postupně zkoušeli zpracovat čtyři scénaristé a ani jeden z těch scénářů nefungoval, jsme spolu s režisérem napsali hrubý scénář, aby ho pak do formy plnohodnotného scénáře přepsala Alice Nelis. Ten projekt jsme poprvé s Davidem Ondříček začali řešit v roce 2007. Teď je to deset let a zatím nejsme u cíle. Ale maraton je tam tématem podstatnou součástí, takže se asi není čemu divit.

Na jaký film se rád ve svém volnu podíváte?
Nevím, jestli to myslíte tak, na který se rád podívám opakovaně. To by pak třeba byla Magnolie nebo Věčný svit neposkvrněné mysli, Taxikář a Král komedie pěkně v kombu hned za sebou, Scarface a Carlitova cesta jako další kombo, Reservoir Dogs a Pulp Fiction a Hanebný pancharti jako treble, True Romance, Pozor na Harryho, Obvyklí podezřelí, Fight club, Memento, Zběsilost v srdci a stovky dalších filmů.

Jaká filmová hudba, kterou jste nedělal, se vám líbí? Jakého autora máte nejraději? Máte recept na vytvoření dobré filmové melodie?
To by byl další nekonečný seznam. Ale mimo mnoho jiných miluji hlavní téma k sérii Pink Panther od Henry Manciniho. Hrálo nám i jako svatební pochod, když jsem se ženil. Myslím, že komedie je pro skladatele nejtěžší žánr. A tohle je geniální. Lehkost, vtip a zároveň skvělá hudba. Recept nemám. Ale zásadní je, aby hudba dostala dostatek prostoru. Když je film jen sestřih scén s dialogy, sebelepší hudební téma nemá šanci se k divákovi vůbec dostat.

Jak jste volil písně na bilanční The Antagonist? Jsou tam všechny, nebo jen nejzásadnější titulní filmové písně?
Z výběru jsem vyřadil všechny divadelní nebo televizní projekty. Chtěl jsem, aby to byl čistě filmový projekt. A záměrně jsem ve výběru akcentoval zpívané skladby. Vybral jsem i několik intrumentálních témat, ale převahu mají filmové písně. Alb s instrumentální scénickou filmovou hudbou je poměrně dost, ale s filmovými písněmi jednoho autora moc ne.

Letos vystupujete na Soundtracku Poděbrady. Na co se můžou fanoušci těšit?
Koncertni program vychází z alba Antagonist. Specialitou koncertu je, že spolu s námi vystoupí Pardubická komorní filharmonie. Živé provedení s orchestrem bude nevšední zážitek. Já osobně se těším moc. 

Jak dlouho trvaly přípravy s Pardubickou komorní filharmonií a jak se s ní spolupracuje?
Nudným faktem je, že více času zabere připrava aranží a přepis do not pro jednotlivé nástroje, než samotné společné zkoušení. V PKF jsou výborní instrumentalisté, takže pro ně není velký problém zahrát, co mají napsané. Jen se pak převážně hledá ideální souhra s kapelou. 

Jediný letošní český koncert Lucie na Soundtracku Poděbrady bude mít filmové téma. Radim Hladík dostane in memoriam cenu

Vaše filmové písně budou mít teprve až tam živou premiéru, co bylo impulsem do toho jít? Proč jste něco takového neudělal už dříve?
Odpoveď je jednoduchá. Nikdy dříve mě to nenapadlo. Až v průběhu minulého roku jsem se touto myšlenkou začal zaobírat. A upřímně si nepamatuji, co bylo oním prvotním impulsem.

Bude z tohoto vystoupení pořízen "živák"?
Nebude. 

Mimo jiné jste i producent, na jakých projektech se momentálně podílíte?
V současné době začínáme pracovat na druhé desce Báry Polákové.

RECENZE: Nafrněná Kráva? Kdepak, Barbora Poláková je holka, co má ráda, když smažíš řízky

Chytnu-li se názvu písně, jste v osobním životě Lucky Boy?
Rozhodně.

Text: Hana Bukáčková, foto: Lukáš Kadeřábek, Michal Sváček, Roman Dietrich

Témata: Jan P. Muchow, Soundtrack Poděbrady, The Antagonist