František Černý (Čechomor) interview: V lidovkách jsem našel národní poklad

Františku, v těchto dnech se dožíváte šedesátky, budete ji oslavovat?
Oslavuji šedesát let v kuse. (úsměv) Spíš to slaví moji kamarádi, kteří mi dali dárek - abych si natočil desku. Karel Holas z kapely mi oznámil, že mám šedesát a že bych se měl u něj ve studiu zastavit a natočit nějaké písničky, které mi zprodukuje, pozve všechny a všechno kolem toho zařídí.

Čechomor odehrál vánoční koncert ve Foru Karlín, došlo i na křest vinylu Proměny

A zařídil?
Zařídil, já si k tomu pozval svoje dcery, se kterými jsem hrál dřív bigbeat, jedna hraje na basu a druhá na bicí. Natočit s nimi písničky byl můj takový hnací motor pro to, abych to vůbec zrealizoval.

Dcery jsou stále aktivní v muzice?
Ne, hrály dřív. Jedna má nyní rockový klub a je potetovaná od hlavy až k patě. Druhá má zase statky, koně a rodinu.

Takže vás by samotného nenapadlo si natočit sólovku?
Ani ne, protože jsem toho poměrně dost natočil v Čechomoru (smích) a abych řekl pravdu, vždy mě to bavilo a neměl jsem pocit, že bych měl točit ještě něco jinde. A toto byla nabídka od kamarádů, která se mi zalíbila a neodmítá se.

Čechomor vám nikdo neodpáře, i na sólovce je tam znát…
Co by ne. (úsměv)

Proč nese album dva názvy?
Šest křížků je pracovní název desky, který mu tak nějak omylem zůstal. (úsměv) Oficiální název je Franta 2017.

NA DESCE VŘEŠTÍ A PIŠTÍ I VNUK

Splnil jste si sen natočením sólovky?
Největší radost mám z toho, že se na desce podílely moje dcery Jana a Míša a syn Fanda. Dokonce tam vřeští a piští i vnuk Venda. Jak jsem řekl, s holkama jsme spolu sem tam hráli bigbeat, ale nikdy nás nenapadlo něco spolu natočit.

Jsou na desce nějaké rarity?
Písnička Julie je takový bonus, protože jsme ji udělali s Čechomorem ve spolupráci s Wanastovkama. Ti písničku vydali na svém loňském albu. Jinak tam jsou skladby, které ležely v šuplíku, nebo jsem si je v průběhu práce na albu upravil.

Jak dlouho ležely v šuplíku?
Některé opravdu dlouho. V roce 1996 jsem natočil album Sto cukrů, část těch písní je tam, další na současném albu a zbytek tam prozatím zůstal. Když se mi zazdálo udělat nějakou píseň jinak, neváhal jsem, jiné zůstaly tak, jak byly původně napsány.

Která například?
Návštěva. Jak jsem ji napsal před lety, tak jsem ji použil v nezměněné podobě.

Křest alba byl 1. 11. v pražském klubu Futurum, zhostil se ho Karel Holas, který to všechno zavinil. Bude následovat turné?
Zatím není v plánu, podle prvních reakcí se písničky líbí, tak je možné, že k nějakému turné nakonec dojde.

Čechomor zahrál v pražské Hybernii To nejlepší z tvorby

Kdo vám všechno pomáhal s deskou?
Kapela Vasilův Rubáš, a to jak hudebně, tak i s grafickou stránkou alba, kterou vymýšlel Petr Rubáš spolu s fotografkou Michaelou Hermínou, bez které bych se neobešel ani produkčně. Velkým objevem pro mě byla San Urbančíková, se kterou jsem nazpíval duet. S režisérem Petrem Zelenkou jsem si střihl jednu takovou punkovou. Velkou radostí pro mě byla taky Karolína Ruppert a její živelný dětský sbor, se kterým jsem nazpíval rovnou tři písničky. V neposlední řadě musim zmínit i dechy, trubku Pavla Jena a pozoun Lukáše Moravce, které písničkám dodaly neuvěřitelný náboj. Jednu píseň se mnou také nazpíval Karel Holas. Zvukově odvedli úžasnou práci Lukáš Vacek a Ian Kelosky.

To mi připomíná jistou podobnost s vašimi písničkami, které teď vychází na sólovce a nevyšly na předchozích deskách s Čechomorem. Proč se na žádné neobjevily?
Byly z jiného soudku než folkór, některé byly příliš punkové…

Album obsahuje snad nejkratší píseň, kterou jsem kdy slyšela - Černé hory, hory.
Ještě mohla být kratší, dělal jsem si srandu… dokonce v ní hraji na heligonku, na kterou neumím.

Jakého nářečí je Voda, vavzduch, sloboda?
Písnička pochází odněkud z Balkánu, zřejmě je srbská.  

S Čechomorem budete příští rok slavit třicet let na hudební scéně, plánujete něco speciálního?
Budeme mít novou desku. Moje sólovka je předzvěst nového alba Čechomoru, které se bude jmenovat Nadechnutí. Budeme ho dělat s dechovkou a vyjde na jaře.

Koho tento koncept napadl?
Už jsme o tom přemýšleli dlouho… dechovku jsme od mládí moc nemuseli, proto to uděláme. (smích) Dechovka se dá použít různě, jako balkánská, nebo využít jen jednotlivé dechové sekce, takže je velmi variabilní a pro nás velká výzva. Máme připravené písničky, momentálně se aranžují dechy a budeme je točit do konce roku. A příští rok bychom s nimi rádi jeli na - naše už třetí - vlak tour. 

Z toho by mohl být natočen pěkný "živák", plánuje se?
Přesně, pojede s námi štáb. (úsměv)

V létě jsem vás zahlédla, jak s vámi a Čechomorem vystupuje Martina Pártlová. Je už váš stálý host?
Martina s námi už nějaký čas pravidelně vystupuje a bude hostovat na naší další desce. Sedli jsme si lidsky a rozhodně se s ní nenudíme. (smích)

NĚKTERÉ PÍSNĚ BY BEZ NÁS ZANIKLY

S Čechomorem jste typický lidovkami, byla to jasná volba od začátku? Měli jste někdy tendenci se od tohoto stylu odchýlit a zkusit zabrousit do jiného žánru, nebo vás to vůbec nelákalo?
Mě vždy lákalo dělat to, co se nesmí, nebo co nikdo moc nedělá. Před Čechomorem jsem hrál mimo jiné bigbeat s cigánama a vždycky, když jsme se opili, tak jsme k ránu hráli v hospodě všechny možné lidovky. A tak jsem si řekl, proč nedát dohromady bigbeat s lidovkami. Začali jsme lidovým písním rozumět a věděli jsme, co přesně chceme. To, že jsme je nehráli na na cimbály a trumpety, ale na kytary a bicí, úplně přirozeně oslovilo jiné posluchače a začali je vnímat jinak.

Připadáte si díky tomu jako "národní poklad"?
To ne, spíš mám radost, že jsem národní poklad našel a měl jsem čest být u toho. Mohl jsem oprášit písničky, které by jinak mohly být zapomenut. S klukama jsme je ošetřili a dali je zpátky lidem.  Jsou písničky, které třeba zemřou s lidmi. Tchýně od sestry zpívala u písně Limbora čtyři sloky. Naučil jsem se je, protože ve zpěvnících jsem našel vždy jen dvě. Díky tomu je na naší desce, lidé ji s námi zpívají na koncertech a mám super pocit, že jsme možná zachránili písničku.  

Na jakém nejzajímavějším místě jste hrál?
Bylo jich dost, ale bavilo mě hrát na Novém Zélandu, kde jsou všichni ve větším klidu, i klokani. Mimochodem prvního klokana jsem viděl až po několika dnech vytetovaného na ruce jednoho zvukaře.

Text: Hana Bukáčková, foto: Michaela Hermína

Témata: František Černý, Čechomor, Franta 2017, Karel Holas