David Koller: politici si z lidí dělaj prdel

David Koller, foto Braňo ŠpačekKterá část z příprav alba, tedy skládání, nahrávání a pak mediální propagace, ti leze nejvíc krkem?
Nejlepší by bylo nedělat vůbec žádný rozhovory. Lucii jsem vždycky navrhoval, abychom se na to vykašlali a nedělali jsme žádný rozhovory, protože to jsou jenom kecy. Muzika je daleko zábavnější! Rozhovory se dají řadit na dva druhy – jedny jsou lepší a ty druhý horší. Trpím hlavně těma recyklovanejma, co si někdo vyjede na Googlu, přečte si poslední dva články a na ty se tě potom zvonu ptá. A ty musíš na známý věci odpovídat jinýma slovama. Nejlepší je období, když už natáčíš ostrou verzi písničky. Předtím se nejdřív různě zkouší a aranžuje, a ty se ve finále snažíš zachovat nějakej pocit, aby to nebylo sterilní. A když se to podaří, tak z toho můžeš mít i nějakou satisfakci.

Platí tvoje dřívější prohlášení, že příští album nevyjde na fyzickém nosiči, nebo šlo o mediální výstřelek?
Všichni říkají, jak se toho prodává pořád míň a míň. A buď teda všichni kecaj a prodávají černý nosiče, nebo se to opravdu neprodává. Teď a tady jsem si vydal sám, uvidím, kolik se toho prodá a podle toho se zařídím. Snad se časem některej z hudebních kanálů na internetu stane zajímavým, že bude stát někomu za to poslat kapele stovku, aby pak měla z čeho natáčet.

Muziku ale zabíjí formát, v tomhle případě cédéčko. Není do budoucna řešením lisovat jen limitované edice pro skalní fanoušky a jinak dávat materiál digitálně k dispozici jako lákadlo na koncerty?
Já jsem se ve studiu neflákal, čistýho času jsem tam strávil půl roku. Štěstí, že mám vlastní studio. Když jsme s Lucií dřív nahrávali v Sonu, nechali jsme tam pokaždý minimálně milion korun. K tomu přihoď videoklip, který tě bude stát pár desítek tisíc, i když ti ho kámoši natočí zadarmo. Můj názor je, že za deseti tisíce se deska nedá normálně nahrát. Ta úroveň je pak slyšet. Fanouškovská záležitost je dobrá, s Kollerbandem jsme udělali taky limitovanou edici, 300 kusů dualdisku s kovovým nerezovým obalem. Prodalo se to docela rychle, i když to bylo drahý. Tím to ale mezi lidi nedostaneš a taky si tím nezaplatíš náklady na výrobu cédéček.

Teď a tady jsi dokonce každý kus podepsal ručně, nebolela tě z toho ruka?
Říkal jsem si z legrace, že tohle je limitovaná deska mojí pravou rukou.

Na desce jsi autorsky spolupracoval v podstatě se stejnými lidmi jako v minulosti (Ivan Král, Oskar Petr), a přesto jsou ty písně pojaté dramaturgicky a aranžérsky trochu odlišně. Volil jsi záměrně jiný způsob natáčení a produkce?
Vloni mě přepadl pocit, že už bych konečně měl dodělat po čtyřech letech album. A protože jsme zrovna v té době plánovali turné a společné hraní s Petrem Kofroněm, tak souhlasil, že by do toho se mnou šel. Půl roku jsme se nezastavili a celý jsme to ze sebe vykopali. Vždycky jsem chtěl dělat s někým, kdo má zkušenosti z vážný muziky. A vzhledem k tomu, že Petr dělá i takovou tvrdou elektroniku, tak mi přišlo zajímavý, že by to mohlo znít jinak a že se to bude dobře hrát i na koncertech. Říkám mu nehrající kapitán naší skupiny.

Album představíš i na koncertě na letošních cenách Žebřík.
Rozšířili jsme se o Mirka Chyšku a s kapelou se to, co jsme nahráli ve studiu, znovu učíme. Rádi bychom zahráli podstatnou část nové desky. Tomáš Vartecký si s námi zahraje věci, co jsme dělali s Kollerbandem. Lenka Dusilová se fláká někde na Aljašce, takže jsem s ní ještě nemluvil, a nevím tedy, jestli dáme něco od Pusy. Oskar Petr mi už volal a ptal se, co spolu uděláme; na koncertech občas hrajeme jeho věci. Na Slovensku třeba hodně lidi chtějí Medvídka, v Čechách zase Chci zas v tobě spát, tak proč si to nezahrát. A základnu hostů uzavírá Olda Krečoves, který se mnou natáčel moji první sólovou desku.

Čí to byl nápad sezvat hosty a udělat "best of" koncert?
Občas jsme takhle hráli, s Lenkou Dusilovou jsme měli už několik koncertů, s Oskarem se vidíme pořád. Ale inicioval to Jarda Hudec. Jsem rád, že si s těma lidma můžu zahrát.

David Koller, foto Braňo ŠpačekVloni jsi oslavil padesátiny. Je to věk, při kterým má člověk chuť bilancovat?
Seru na to. (smích)

Na druhou stranu do důchodu to máš už za pár.
Za celej život jsem si nenašel žádnou hospodu, do který bych chodil pravidelně. Před pár dny jsem měl spicha s Petrem Jandou a zjistil jsem, že duše v těle moc nestárne. Jak se člověk cítí zamlada, tak se pak podle mě cítí celej život. Možná je línější, nebo už nemá tolik energie, ale mentalita se moc nemění.

Když už jsme u těch výročí, tak letos uplyne deset let od založení MeetFactory o.p.s. a čtyři roky od otevření stejnojmenného multikulturního prostoru na pražském Smíchově. Podařilo se za tu dobu naplnit myšlenku a koncept, se kterým jste do toho projektu šli?
Před deseti lety to David (David Černý - pozn. red.) zakládal s jinejma výtvarníkama a původně to sídlilo v bývalým masokombinátu nebo nějaký porcovně masa v Holešovicích. Po povodni, která to tam v roce 2002 vypláchla, se název změnil na MeetFactory a pět let zpátky mě David oslovil, abych mu pomohl rozjet tenhle "kulturhaus". A to se nám do určitý míry podařilo. Je tam asi třináct ateliérů pro mezinárodní umělce, osm pro český, dvě galerie, kino-divadlo, sál pro tisíc lidí. Teď bych tam rád nastěhoval svoje studio a dal ho k dispozici. A rád bych tam vytvořil studia i pro akustickou hudbu a zvukový instalace, což jsou doplňky různých prostranství nebo samostatný zvukový objekty. To se nedá dělat doma, většinou to je vícekanálová hudba. Chtěl bych, aby MeetFactory mělo i tyhle možnosti.

MeetFactory v současnosti platí za jeden z mála kulturních prostorů v Praze, kde je možnost vidět současné alternativní kapely z celého světa; klub ale sídlí více méně na periferii. Jak vnímáš tendenci vytěsňování koncertů mimo hranice historického centra města, kde jsou kluby buď radnicí zavírány, nebo v nich musí akce skončit v 22:00?
Jde o blbej trend, kterej vytlačuje normální živou kulturu z centra. Dřív jsem hodně jezdíval do Frankfurtu na výstavy hudebních nástrojů, a to město je úplně strašidelný; pochopitelně tam je to výsledkem bombardování z druhý světový války, a centrum vyrostlo v podstatě úplně nový, to město nemá žádnou historickou hodnotu jako Praha. Ale v centru tam není vůbec nic. A jestli to dopadne tady stejně? To bude smutný.
Turisti český kapely neznají a na cizí nepůjdou, ty můžou vidět doma. Cizinců je tady hodně, ale když se porozhlídneš po Václaváku, Smíchově, Malé Straně, tak všude vidíš azbuku. Už tady i hrají ruský kapely pro svoje publikum! Praha je multikulturní město, prachy ale vytlačí kulturu pravděpodobně na tu periferii.

Bohužel se naplňuje klišé, že zatímco do Berlína se jezdí za kulturou, do Prahy jezdí mladí zírat na orloj a Karlův most.
Tady se vůbec muzika ale nepodporuje. Jeden z bývalých ministrů, ten primitiv, Jandák, veřejně říkal, že muzika žádný dotace nedostane. To je hovado, který žije celej život z dotací a státních peněz. Když máš bohatý rodiče, tak ti pomůžou vegetovat, že se tím nemusíš živit, ale pro normální lidi, co to dělají z touhy a chtějí tou hudbu žít – denně cvičí na nástroj, připravují se na koncerty a dávají tomu svůj život, tak ty to budou mít těžký.

Když mluvíme o politice, tak jak se ti líbila situace při sestavování vládní koalice na pražské radnici?
To je jedna z těch trapnějších ukázek toho, jak to tady funguje. Franta se domluví s Tondou. Jeden je vlevo a druhej vpravo, ale když jde o byznys, tak se vždycky domluvěj. Takhle to funguje od opoziční smlouvy, a když se Klaus nechal komoušema dosadit na Hrad. Dělaj si z lidí prdel, za čtyři roky se na to zase zapomene, řeknou, že jim přidají a masa zvedne ruku a uvěří jim, že to dokonce dělají z lásky bližnímu svému.

Co se ti tedy vybaví, když se řekne Praha?
Centrum města je mafiánsko-ruský. Vzhledem k tomu, že jsem optimista, tak je Praha pořád pěkný město.

Získal jsi nominaci na ceny Anděl jako zpěvák roku. Jak tuhle anketu, na kterou řada publicistů beznadějně nadává, bereš?
Nevím. Pár let jsem na těch cenách nebyl, a protože nemám televizi, tak to ani moc nesleduju. Doufám, že to nebude trapný. Nechci Anděle srovnávat se Slavíkem, protože toho taky nesleduju, ale tam jsme kdysi s kapelou nechodili, protože se hrálo na playback; měl jsem to spojený s bolševikama, jak tam každej rok vyhrává svatej Karel. Připadalo nám to tak trapný, že jsme tam nechodili. Musím ale přiznat, že jednou jsme na Slavíka šli, když se pořádal v Karlínském divadle, a pak jsme se museli strašně vožrat, protože to bylo naprosto hrozný.

Marek Pros