Dreadzone: myslíme pořád na hudbu

Na svém turné procestujete pořádný kus Evropy. Těšíte se na kulturní rozdíly i na odlišné reakce publika v jednotlivých zemích? A je vůbec publikum výrazně odlišné v různých koutech Evropy?
No, tak to zjistíme (smích). Takhle velké evropské turné jsme ještě nedělali. Ačkoliv jsme samozřejmě vystupovali na docela slušném množství festivalů za posledních deset let. Bez nějakého přehánění můžu prohlásit, že lidé všude šílí po energii z živých vystoupení. Obzvlášť dobře to funguje v zemích, kde podobné koncerty tak často nejsou. Třeba v České republice jsme měli vždy velmi dobrou odezvu od publika. Také se nám u vás podařilo najít mnoho přátel.

Věděli jste, že tentokrát vás čeká hraní v klubu místo velkého festivalu? Těšíte se do mariánskolázeňského Clubu Na Rampě?
Čekáme od toho jen to nejlepší. Přijedeme připraveni s novými i staršími skladbami a těšíme se, že publikum si pořádně zaskáče. Nemůžeme se dočkat na jakoukoliv plánovanou show, ať už je to velký festival, nebo ten nejmenší klub.

Při poslechu vašeho aktuálního singlu Beyond A Rock mám pocit, že Dreadzone se mění. Řekněte, kam se poděl dubový zvuk, inspirovaný Jamajkou? Bude další album skutečně doslova Beyond A Rock (za hranicemi rocku)?
Dreadzone byli vždy o vývoji a míchání rozličných stylů pod jednou pokličkou. Řekl bych tedy ano, měníme se, protože když se nezačneme měnit, budeme stagnovat. Nikdy jsme nehráli jen dubové věci. Ale abych se dostal k odpovědi na vaši otázku: Ne, nebude to rockové album. Jen máme prostě jeden takový song. Když se vrátíme do minulosti k projektu Big Audio Dynamite (BAD), je jasné, odkud bereme svou inspiraci. Do budoucna navíc budeme stavět na kytarových riffech nového člena kapely Chrise Comptona. Chystaná deska je velice rozličná a je výletem Dreadzone do minulosti, současnosti i budoucnosti. V textech rozvíjíme témata jako je láska a ztráta.

Ve vašich písních je možná najít vlivy všech možných žánrů. Zaslechneme rockovou kytaru, dubové zvuky, elektroniku, jamajský zpěv…
Těžíme z letitého poslechu a hraní všech forem hudby a z lásky k filmu i napětí soundtracků. Dělá nám dobře míchat jednotlivé věci dohromady do unikátního stylu zvuku, kterému říkáme „dread“. Začali jsme jako dubová instrumentální kapela se samply, ale v současnosti se chceme více zaměřit na samotné psaní textů. Rádi bychom vyjádřili své pocity a názory pomocí hudby.

Ať se stále nebavíme jen o hudbě. Máte také nějaké aktivity na odreagování? Například sport?
Na sporty už jsem asi starý (smích), ale stejně jako řada dalších i já miluju fotbal. Kdykoliv je to možné, nenechám si ujít zajímavé ligové zápasy v televizi. Dříve jsme si občas ve volnu mezi koncerty sami zakopali. Teď už většinou trávím čas u počítače u mailu, na Skypu nebo Facebooku. Abych byl upřímný, já osobně myslím na hudbu pořád, když jím, spím i během dne, takže není moc šancí na nějaký „únik“. Když už si chci odpočinout, jdu si zaplavat, nebo se projít a samozřejmě trávím čas s přáteli.

Zkusme si představit váš život za deset let. Budete už třeba meditovat kdesi v Tibetu, nebo stále produkovat hudbu?
Za deset let? Chtěl bych stále hrát, a to živě i jako DJ. Láká mě cestování a návštěva zajímavých míst. Chci stále tvořit nové skladby a rozšiřovat náš zvuk. Jsme prostě Dread for life. Na meditaci nemám doopravdy čas, hudba a má práce mi dává tolik potěšení, že se cítím ve svém životě naplněný.

zdroj: www.narampe.cz