Mydy Rabycad: Německé festivaly jsou exotické!

Jak byste se představili lidem, kteří o vás nikdy neslyšeli?

Honza: Hrajeme hudbu k tanci a pobavení publika. Nemáme rádi žánrové škatulky, ale pro lidi, co nás neznají, bych to nazval electroswing. Na novém albu jsme to řízli dalšími styly a začali jsme tomu říkat Glamtronic. Tak se deska i jmenuje.

Žofka: Nesnažíme se dělat prvoplánově taneční muzika, ale pro lidi, co nás neznají, je to způsob, jak se vyřádit na parketu.

Mikuláš: Vracíme se k filozofii swingu, která fungovala dřív: jít se někam odreagovat. Vnímáme to pořád stejně.

Kdo má u vás v kapele hlavní slovo?

Žofka: Asi všichni. Jsme celkem demokratická skupina, domluvíme se na všem a máme podobné názory, nikdy nebyl problém. Ohledně tvorby je naším největším tahounem Nèro, na poslední desce pracoval rozhodně nejvíc z nás. Většinu textů sice píšu já, ale přispěli i Nèro, má sestra a Tomáš Konůpka.

Honza: Jen co se týče tvorby image, má Žofka trochu silnější slovo.

Žofka:  Posílám klukům různé nápady na to, co by si mohli koupit a jim se to většinou líbí. Snažíme se zachovávat electroswingové prvky, jako jsou motýlky, kšandy, klobouky, u holek velké sukně nebo třásně. I když poslední dobou se vyžívám v glamových věcech.

• Mydy Rabycad pokřtili v Lucerna Music Baru nové album Glamtronic
  
  

Rozhodli jste se vydat cestou electroswingu kvůli jeho stoupající oblibě mezi posluchači?

Honza: Jazz a swing máme rádi, na těchto stylech jsme vyrůstali. Náš Nèro má zase hodně blízko k elektronice. Spojení těch dvou stylů nás baví a děláme si to po svým. Samozřejmě jsme na začátku poslouchali klasické kapely jako Caravan Palace nebo Parov Stelar, ale nikdy jsme se je nesnažili napodobit.

Mikuláš: Electroswing je založený na vysamplování písniček a následném předělání. Přidá se tam beat, zpěv, další nástroje. Naše tvorba nezní vždycky jako electroswing právě díky tomu, že jde z nás, ne ze samplů s přidaným beatem.

Jádro Mydy Rabycad tvoří čtveřice muzikantů, ale na koncerty s sebou berete ještě další dva členy. Jak k tomu došlo?

Žofka: Hráli jsme čtyři, bez bicích a bez kytary. Najednou jsme měli v plánu dva větší koncerty, křty naší první desky. Říkali jsme si, že by to chtělo něco velkolepého, a tak jsme je pozvali. Pak jsme je vzali na pár větších festivalů a nakonec jsme si uvědomili, že bez nich hrát nechceme.

Mikuláš: Není to 100% pravidlem, ale na živý hraní na velkých pódiích se bez nich neobejdeme.

Proč jste je nepřijali do kapely?

Žofka: Oni v podstatě členy skupiny jsou. Jen si chceme udržet tu naši základní čtyřku, která ji založila. Pokud řešíme třeba koncerty, děláme to ve čtyřech, nechceme je tím zatěžovat. Když se jich to týká, tak je samozřejmě přizveme.

Honza: V šesti lidech se leccos zkomplikuje, přibudou dva další názory. Mohlo by nás to hodně vystřelit, ale zároveň hodně stáhnout. My čtyři máme od začátku vizi, kterou naplňujeme, a zatím to funguje, takže není potřeba na tom cokoliv měnit.

Čím se jako jednotlivci v životě zabýváte?

Honza: Jen jediný z nás je stoprocentní muzikant. Já studuju práva.

Mikuláš: Studuju práva jako Honza a nedávno jsem z časových důvodů skončil s Ježkárnou.

Žofka: Doteď jsem dělala konzervatoř, zpěv s oborem Rocková opera. Je to úplně něco jiného, než dělám s kapelou, ale učí tam moje profesorka, ke které jsem chtěla chodit i dál. Letos už jsem to dodělala, chybí mi jen absolventská práce, tu jsem nestihla kvůli přípravě Glamtronic.

Máte domluveno hodně koncertů na dobrých místech. Čí je to zásluha?

Honza: Na tom má velkou zásluhu náš manažer Petr Blažek...

Žofka: ...náš skvělý a vyvoněný manažer! (smích)

Honza: A také se o nás starají zahraniční agentury.

Na jakém nejexotičtějším místě v zahraničí jste hráli?

Žofka: Docela exotické jsou německé festivaly (smích). Do posledního víkendu jsme nezažili festival, který by nebyl v lese. Když jsme hráli loni v létě na festivalu Wilwarin, vypadalo to tam jako v reality show Kdo přežije. Byla tam krásná velká stage a menší stage pro DJe uprostřed lesa. Všude stromy, dřevěné konstrukce, na zemi písek, lidi tancovali bosí.

Honza: Další exotický místo byla česká ambasáda v Paříži. Měli jsme z backstage výhled na Eiffelovku, byla asi 200 metrů od nás.

Co je vaše vysněné koncertní místo?

Honza: Můj vysněný koncert je Sziget, ale ten se nám letos splní.

Žofka: Asi každý muzikant si vzpomene na Wembley a podobná místa. To by bylo samozřejmě krásný, ale chtěli bychom hrát asi úplně všude. Měli jsme nabídku na hraní v Jižní Koreji. Nikdy nás nenapadlo, že bychom tam chtěli, dokud nám to nenabídli. Bohužel to nevyšlo, ale třeba příště, chce to čas.

Mikuláš: Pro mě je vysněné, že vůbec takhle můžeme hrát. Těžko říct, že to bude ono, až když budeme hrát ve Wembley.

Kde se na vás letos můžou fanoušci těšit?

Mikuláš: Kromě už zmíněného Szigetu, což je muzikantský sen nás všech, máme v kalendáři The Henley Festival a Maui Waui Festival v Británii, kde jsme headlineři. Pak nás čekají Hrady.cz, Rock for Churchill, Šumava Rocks a spousta dalších akcí v Čechách i v zahraničí, které pravidelně vkládáme na náš web.

Žofka: To jsou naše aktuální akce na dva měsíce a pak se uvidí. Za dva měsíce může být všechno jinak, takže moc dopředu neplánujeme a počkáme, co to přinese.

Chystáte na podzim nějaké klubové, nebo už halové turné?

Honza: Těšíme se, až zalezeme zase z festivalů do klubů. Není třeba předbíhat s halami, i když se rádi necháme překvapit. Vlastně ani nevíme, jestli bychom do hal chtěli.

Žofka: Já určitě v hale nikdy hrát nechci! (smích) Samozřejmě by to bylo krásný, ale není třeba předbíhat. Fungujeme tři roky a času máme dost.

Co se u vás změnilo od první desky?

Honza: Úplně všechno! Většinu věcí jsme si na Glamtronic nahráli sami, ale měli jsme i řadu hostů: dechovou sekci, smyčcovou sekci. Také na tom pracovali čtyři producenti: Tomáš Konůpka – náš bubeník, Yarda Helešic, Lukáš Martinek a Risto Sokolovski. Druhá deska je o několik tříd výš než ta první. To jsme existovali rok a ještě jsme v tom neuměli chodit. Zkušenosti jsou na druhém albu hodně znát, navíc jsme spolupracovali s lidmi, kteří jsou mnohem zkušenější než my.

Mikuláš: Už když jsme začínali s první deskou, věděli jsme, že to chceme dělat kvalitně. Vyhradili jsme si dost peněz na studio, na to, že jsme byli studenti. Uvědomili jsme si, že jestli chceme udělat něco kvalitního, nezvládneme to sami. Můžeme napsat sebelepší písničku, ale pokud nebudeme vědět, jak ji zaranžovat, ani to tak nevyzní, což by byla škoda. S odstupem času jsme příjemně překvapení s výsledkem prvního alba, protože to bylo skutečně jen na nás. No a jak to bylo s Glamtronic, už krásně popsal Honzík.

Co byste vzkázali čtenářům iReportu?

Žofka: Nebojte se objevovat novou muziku, podporujte ji a choďte na koncerty!

text: Hedvika Pajerová, foto: Tomáš Vlach