Adrian T. Bell interview: Cítil jsem, že nahrajeme dobré album

Adrian T. Bell si k produkci debutu přizval Michaela Rendalla, který má na kontě spolupráci s velkými jmény jako jsou Killing Joke nebo Paul McCartney

V recenzích se často píše o tom, že sis chtěl splnit sen. Bereš to tak?
Ve svém šuplíku jsem měl opravdu hodně nashromážděných nápadů. Šlo jen o to mít čas věnovat se jim o něco víc. Snít o něčem a nic pro to nedělat je podle mě k ničemu. Člověk si musí říct: "Chci pro to udělat fakt něco víc?" Rozhodl jsem se do toho jít. Lepší teď, než nikdy.

Jak dlouho jsi přemýšlel o sólovce?
Už roky, ale vždycky jsem měl dost jiné práce. Až minulý rok jsem se do toho mohl pustit naplno. Cítil jsem se docela jistý, že nahrajeme dobré album.

• RECENZE: Svět Adriana T. Bella je radost navštívit. Je upřímný a poctivý

Jako producenta si oslovil Michaela Rendalla. Osvědčil se s poslední deskou The Prostitutes?
Ano, Michael je Youthův zvukový inženýr a, jak říkáš, spolupracoval s námi na posledním albu The Prostitutes Deaf To The Call. Řekl jsem mu, že bych chtěl udělat sólové album a zeptal jsem se, zda by měl zájem na něm spolupracovat. Věděl jsem, že se chce Michael víc zaměřit na svoji producentskou kariéru a mě opravdu dostalo, co s naší kapelou udělal ve studiu. Poslal jsem mu tedy některá svoje dema a on byl nadšený. To mě nakoplo jít do toho naplno.

Co říká na album Destroyer a zbytek The Prostitutes?
On i ostatní kluci z kapely mě ve všem podpořili.

Nebáli se trochu, aby sólovka nebyla na úkor kapely?
To si nemyslím. Všichni mi to přáli. S The Prostitutes fungujeme dál a letos chceme vydat další desku. Opravdu nebyl problém najít si pro nahrání alba místo. Šlo jen o to správně všechno naplánovat.

S The Prostitutes nahrál Adrian T. Bell tři studiové desky

Na albu je cítit nádech country, saxofon, svižnější riffy i melancholické balady. Užil sis možnost být jediným rozhodovacím hlasem ve výběru písní? Bylo to o to jednodušší?
Díky Michaelovi to bylo docela jednoduché. Měl jasnou vizi, která byla o tom, že vezmeme můj hlas a ve studiu zkusíme, jak různě jej můžeme využít. Tři nebo čtyři písně zůstaly jako dema. Ostatní jsme nahráli ve studiu. Michael pracoval neuvěřitelně rychle a díky tomu, že jsme rozhodovali společně, jsem se nebál být rychlý v rozhodování. "Zní to dobře? Ano? Dáme to tam."

Jeden velký sen sis právě splnil, co ty ostatní?
Myslím, že mám hlavě ještě spoustu dalších nápadů, takže tenhle sen je vlastně jenom začátek. S Michaelem jsme se domlouvali i na další desce.

A co malování, chystáš něco nového?
To je jenom koníček, který si skvěle užívám. Miluju na něm tu možnost odloučení, izolace. Nemyslím, že bych s tím někdy skončil, pro mě to je oáza, o kterou nechci přijít.

Budeš na pódiu během křtu sám?
Na pódiu sám nebudu, budu mít s sebou taky kapelu, skvělé lidi. Možná bude trochu zvláštní, být tentokrát na pódiu někým jiným. Jsem strašně zvědavý a natěšený.

Máš ty sám nějaké oblíbené sólovky frontmanů?
Doopravdy miluju alba Morriseyho a věci Alberta Hammonda Jr. z The Strokes. Taky George Harrison, Richard Hawley. Kromě Morriseyho jde vlastně spíš o kytaristy, kteří začali sólovu kariéru.

text: Kateřina Nováková, foto: Pavel Mužák, Ivana Freharová