ROCKBLOG: Michal Skořepa (Stroy) - Každej chce být somebody a pak je Somebody Else

Svět po nás chce, abychom vystudovali školu, kterou chce maminka, šli do práce, kterou chce tatínek, a tak dále. Takzvaná realita, ve který žijeme, na nás neustále klade nároky a nutí nás směřovat někam, kde se musíme přizpůsobit. Začíná to u Sunaru. Měl jsem to štěstí, že udělat ze mě "někoho" se našim úplně nepodařilo. Světlá stránka toho je tvůrčí svoboda a vhled, ta stinná je neschopnost pravidelně splachovat.

ROCKBLOG: Michal Skořepa (Stroy) - Já, Ty a Chris Cornell

Jarda Dušek říká, že to, co po nás vnitřně neustále něco požaduje a podmiňuje tím naše štěstí, je ego. Tedy vlastně role, kterou jsme přijali. Jakási představa o tom, co a kdo jsme. Jsou třeba lidi, kteří si myslí, že jsou úředník. V tomhle zmateným světě, kterej vlastně pro udržení pořádku vyžaduje, aby se člověk někam zařadil a dal si nálepku, je nutná potřeba stát se někým. Pak ale přijdeš o to, co jsi. Dokonce se to možná ani nikdy nedozvíš.

Pak jdou lidi na léčbu Ayahuascou nebo LSD (obojí doporučuju, ani jedno jsem nezkusil) a zjistí, že jim svět vysvětlil, že jsou ekonom a přitom jim duše šeptá, že milujou včeličky a med. Takže tady máme najednou řadovýho ekonoma, kterej je vlastně znuděnej a zabržděnej ve svý roli a přitom by mohl bejt skvělej včelař a dělat med, kterej půjde úžasně na odbyt, protože bude nabitej jeho vnitřním štěstím a tedy jakousi synchronicitou s jeho duší. Rozuměj: Ekonom = somebody (sobebody else), včelař = já (duše).

ČERNÁ PÁSKA PŘES OČI I PUSU

Řekl jsem si teda, že na náš super jednoduchej a srozumitelnej singl (chtěli jsme to zkusit, no!) uděláme klip. Napadlo mě, že by se dala výše zmíněná myšlenka zobrazit člověkem, kterej má přes oči a pusu černou pásku, se kterou se naučí mluvit - tedy něco jako první třída základní školy.

Protože mám kamaráda, kterej se jmenuje Mty a je animátor a je mi něčím jako bratrem a já jemu svědkem (byl ženich a teď je manžel), napadlo mě zeptat se ho, jak se animuje. Líbila se mi představa nějaký nový výzvy, protože u každýho klipu Stroy, kterej jsem doposud dělal (to je to ego), jsem zkoušel něco novýho. Tudíž jsem obdržel tablet a elektronickou tužku a začal kreslit pětadvacet obrázků za vteřinu. Nakonec na celou věc byl jen týden, protože to logisticky nešlo jinak kvůli klukům, který nejsou úplně z Prahy 4 (Mára je z Londýna a Danny z Portugalska). I když bylo času málo, ta práce byla extatická. Zkuste si to někdy. Ten pocit, že nakreslíte padesát obrázků a pak si je pustíte za sebou, je katarzní.

A právě tyhle katarzní momenty je dobrý zkoušet. Neznamená to, že jsem animátor. Možná to ani neznamená, že jsem muzikant. Kdykoliv se člověk ztotožní s nějakou rolí, hrozí, že bude "somebody else". Někdy je to dobrý, třeba když člověk něco paří a je třeba Edward Carnby (to je postava z Alone In The Dark 4 a vůbec se nebojí ve tmě). Ale nakonec je fakt asi lepší ty role brát jako hru, protože když je pak člověk myslí vážně a ztotožní se s nima (je třeba přesvědčenej, že je ekonom), může to skoro být tak, že někdo hraje hru s ním. Hohohohoho!

text: Michal Skořepa

Témata: Stroy, Michal Skořepa, Somebody Else