BLOG: Svatopluk Šváb (Totální nasazení): Když jste muzikant, pořadatel a učitel...

Pamatuju si, jak jsme před mnoha léta začínali mít s Totálním nasazením tolik koncertů, že jsem nějak přestával stíhat koordinovat moji práci učitele (tehdy na speciální škole) s muzikou, kdy jsem to navíc ještě tak nějak manažeroval. Nebyla to manažerská činnost v plný palbě, protože kapela neplánovaně začala zajímat tolik lidí, že poptávka drtivě převyšovala nabídku stylem přes sto koncertů za rok a další fůra se jich nevešla. Já to jen de facto třídil a skládal do dnů, kdy šlo hrát (jako že jsem nás nemusel nabízet), přesto to byla činnost téměř nadlidská. Žádná pohodička.

ROCKBLOG: Totální nasazení v Moskvě (I.)

Poprosil jsem na škole o půl úvazek, neradi mně vyhověli, ale ani pak to nebylo úplně ideální, a tak jsem zvažoval, že si nechám jen muziku, k čemuž mě ostatně přesvědčovali i lidi okolo mě. A já si pak vždycky říkal, když mě tyhle myšlenky napadaly, že být plně závislý jen na muzice se mně asi nechce a že si učitelování nechám, abych měl nějakou jistotu.

Říkával jsem si, že co když se třeba něco stane, nebude se smět koncertovat, že bych byl v háji. Ustál jsem ten příval každodenní práce ve škole i v muzice ještě pár let, přešel pak na základku, přibrali jsme šikovnýho manažera a bylo to vyřešený. Byť je tedy pravda, že učit na plný úvazek a hrát skoro na plný úvazek je řehole, ale když jsou to vaše koníčky a baví vás to, zvládne se i nemožný.

ROCKBLOG: Totální nasazení v Moskvě (II.)

Taky si pamatuju, jak jsem kdysi, ještě v devadesátkách, začal pořádat první akce, jak mě to drželo i další roky a se všemi těmi pořadatelskými úspěchy, ale i neúspěchy, drží dodnes. Na přelomu století jsem sníval, jak by bylo super, dělat to jako práci, zanechat třeba i učitelování, mít svůj hudební klub a pořádat občas nějaký ten festival. A přesně jako u koncertování s TN jsem si začal říkat, že je to taková nejistota, že co když přijde nějaký zákaz pořádání koncertů a festivalů, prostě že si nechám tuhle činnost, která mě vždy bavila, spíš jako hobby.

A jak jsem postupně přicházel k rozumu a do reality a hlavně to přestával taky všechno stíhat, sny o hudebním klubu mě opustily. Počty pořádaných akcí jsem během let rapidně zredukoval, kdy jsem si nechal jen léty vypiplaný festival Valník, a tu a tam udělám dle nálady nějakou jednorázovku.

Matně ale vzpomínám, že bych si kdy připustil a že by mě kdy napadlo, že se prostě zavřou školy. Ač jsem vlastně nikdy v mládí učitelem být nechtěl a to, jak mě tahle práce děsně baví a naplňuje, tak nějak vyplynulo postupem času, kdy jsem tomu začal přicházet na chuť v pedagogických premiérách před odchodem na vojnu, vždy jsem si myslel, že učitelský povolání je prostě jistota.

A teď bác, zavřený školy. Mrzutá situace, sice dočasná, ale mrzutá. Nemůžu hrát a musíme zrušit (resp. přesunout na příští rok) tak pěkně naplánovaný kulturákovo-klubový turné s The Fialky a Nežfaleš a supportem Deratizérů a Dilemma in cinema, nemůžu nic pořádat a nemůžu učit. Někdo teď namítne, že přece učitelé budou dávat dětem úkoly a procvičovat s nimi při moderních technologiích látku on-line. To samozřejmě ano, to asi půjde.

Ale řekl jsem vám, že mám aprobaci tělocvik a pracovky?

text: Svatopluk Šváb, foto: archiv autora

Témata: Svatopluk Šváb, Totální nasazení, koronavirus