RECENZE: Slash se společně Mylesem Kennedym hudbou pořád baví. Album 4 zapadá jako dílek puzzle do diskografie kytarového mága

Slash

4

Skladby:
The River Is Rising, Whatever Gets You By, C´est la vie, The Path Less Followed, Actions Speak Louder Than Words, Spirit Love, Fill My World, April Fool, Call Off The Dogs, Fall Back To Earth

10 skladeb / 43:39 min

Vydavatel: Snakepit Records

Když se řekne Slash, každý, kdo se alespoň trochu otřel o rockovou muziku, ví, která bije. Muž s brýlemi, kloboukem, černými vlasy, který v ústech žmoulá cigáro a s tváří pokerového hráče hraje jednu skladbu za druhou. Po rozpadu kapely Guns N´ Roses se kytaristovým útočištěm stala sestava Mylese Kennedyho s provokativním názvem Conspirators.

První den slovenského Topfestu opanoval Slash, vystoupili i Desmod nebo Zemětřesení

S The Conspirators se posluchač rozhodně nenudí. Pokud totiž očekáváte klasický rockový sound, na novém albu si ho vychutnáte do sytosti. Od minulého počinu se mnoho nezměnilo. Ono se v tvorbě Slashe nic zásadního nemění už pěknou řádku let. Hudebník není tím typem umělce, který jde rád s dobou a ve své hudbě experimentuje. Spíše hraje na jistotu. Jeho největším experimentem za poslední léta byla spolupráce se zpěvákem Adamem Levinem. Každopádně už první píseň na albu nás přesvědčí o tom, že si stále drží úroveň. The River is Rising je totiž otvírákem, jak má být. Od začátku do konce šlape jako hodinky a má to správné tempo.

Pro kapelu není problém dát dohromady i melodičtější kousek. C´est la vie je jednou z písní, která není vyloženě tvrdá. Není to melodie, která by byla vyloženě chytlavá a museli jste si ji pouštět znovu a znovu, ale má něco do sebe. Definici pop rocku ale ještě o kus více splňuje Fill My World. V tomto případě jde o lehký posun k pop rocku.

Pokud měl na něco Slash ve své kariéře opravdovou kliku, byli to zpěváci, se kterými spolupracoval. Ať už to byl v dobách Guns N Roses Axl Rose, nebo v současnosti Myles Kennedy. Myles má opravdu specifický hlas, který funguje jako tahoun. Což je znát například v závěrečné písni Fall Back To Earth, kterou si užije snad každý člen kapely. Skladba se svou stavbou vymyká ostatním na albu, a díky tomu je i zábavná. Problémem nového alba totiž může být v některých případech až příliš šablonovitá skladba písní. Všichni už tuší, že zhruba ve třičtvrtině kterékoliv písně na nahrávce přijde silné kytarové sólo, které píseň vygraduje společně s hlasem Mylese Kennedyho.

Pak je tady Spirit Love, která připomene tvorbu System of a Down, a zároveň si hraje s orientálním zvukem. Díky tomu je to jedna z nejlepších písní kterou novinka nabízí. Jednou z posledních skladeb je April Fool bláznivě rozjetá rocková záležitost s grungeovými prvky.

Suma sumárum. Novinka 4 zapadá jako dílek puzzle do diskografie kytarového mága. Jako vždy jde o precizně odvedenou řemeslnou práci. Možná vám v hlavě žádná z písní neuvízne, ale i tak vězte, že to za ten hudební zážitek stojí. 

Text: Tomáš Kocian, foto: Austin Nelson
Témata: Slash, Myles Kennedy, 4, album, recenze