RECENZE: Pink na albu Beautiful Trauma plave po proudu dnešního popu, období rebelie má už za sebou

Pink

Beautiful Trauma

Skladby:
Beautiful Trauma, Revenge, Whatever You Want, What About Us, But We Lost It, Barbie, Where We Go, For Now, Secrets, Better Life, I Am Here, Wild Hearts Can't Be Broken, You Get My Love

13 trax / 51 min

Vydavatel: Sony Music

Profil Pink jako zpěvačky se postupem času mění. Ne nijak drasticky, z desky na desku, ale pozvolna, tak aby neodradila své staré fanoušky, ale mohla oslovit i nové generace. Beautiful Trauma zdaleka není deskou tak dravou, tak vyhraněnou ani tak rebelskou, jak bylo pro Pink typické na začátku milénia. Spíš jde ve stopách minulé The Truth About Love a ještě povolněji splňuje nároky středoproudého posluchače.

Nečekejte tedy žádnou nespoutanou dračici s motorovou pilou, ale spíš seriózní mámu dvou dětí, která jen občas zavzpomíná, jaká byla v mládí divoška. Snahu o uhlazenější zvuk ilustrují i jména spoluautorů a producentů - Jack Antonoff, který je znám hlavně spoluprací s Taylor Swift, či léty ověřené stroje na hity Max Martin, Shellback a Greg Kurstin jsou zkrátka záruky, že výsledek bude pro širší veřejnost líbivý.

Koncertní tipy roku 2018: Uvidíme v Česku Pink, Nine Inch Nails nebo Taylor Swift?

Na albu proto můžete zaslechnout i synťáky a více elektroniky, což už naznačil první singl What About Us. Hymně všech zrazených srdcí se zřetelnými odkazy na "trumpovskou" Ameriku jako by však právě neživý zvuk bránil více se dotknout srdce posluchače. Ještě rozpačitější dojem zanechá opakovaná spolupráce s Eminemem, skladba Revenge s jediným, až zbytečně triviálním sdělením "Pomsta je sladká" je na tak zvučná jména až nečekaný kolovrátek.

NA ĎÁBLA JE PŘIPRAVENÁ

Silnější je Pink ve své poprockové poloze. Písně jako Whatever You Want nebo For Now nejsou novátorské, ale mají potenciál zabydlet se v koncertním playlistu déle než na jedno turné k propagaci desky. Výborně dopadla hymnická I Am Here, ve které se mísí jak akustické kořeny hudby, tak moderní popový zvuk. A slogan "Vím, že budu připravená, až bude ďábel blízko" tu Pink zpívá velmi přesvědčivě. Korunu všemu dodává zapojení gospelového sboru. Jestli je na albu nějaký opravdový hit, pak tento.

Zalíbení našla osmatřicetiletá zpěvačka také v baladách. Na desce je jich až nečekaně hodně, a i když možná neoslní na první poslech, nakonec jí i intimní výpovědi můžete věřit. But We Lost stojí na něžném zvuku klavíru, Barbies se zase naklání směrem ke country a zaujme i tématicky. Slova jako "Změnila jsem se v někoho, kým jsem přísahala, že nikdy nebudu" jsou totiž vzhledem k divoké minulosti Pink, kdy se vysmívala všem popovým princeznám, docela trefná, přání vrátit se do dětského pokoje a hrát si s panenkami zase vyznívá sladce nostalgicky.

Nejsilnější z táhlých melodií se jmenuje Wild Heart Can't Be Broken, referuje o stavu dnešního světa a prim tu hrají piano, smyčcové nástroje a také zpěvaččiny skvělé vokální schopnosti. To poslední You Get My Love je až "aguilerovsky" ukřičená, což uším příliš nelahodí. 

Pink přišla s deskou, která je víc než cokoliv jiného kompromisem. Kompromisem mezi tím, co bylo pro její hudbu charakteristické v minulostí, a tím, jakým směrem se ubírá dnešní pop music. Zatímco mnohé její konkurentky si na snaze zvukově se posunout vylámaly zuby a nedokázaly svou novou tvář prodat masám (letos se to stalo například Katy Perry nebo Miley Cyrus), Pink tento boj vyhrála. Za dva týdny prodala své nové desky téměř milion kopií.

Albu Beautiful Trauma je třeba přiznat, že je rozhodně nadprůměrné, obsahuje řadu povedených písní a čistě mainstreamovým pohledem vlastně splňuje všechna očekávání. Také je ale třeba si připustit, že jím Pink svůj hvězdný status spíš udržuje při životě, než že by ho posouvala do vyšších sfér.

text: Josef Martínek

Témata: Pink, Beautiful Trauma