RECENZE: Oliver Sim se na debutu nebojí obnažit své emoce až na dřeň

Oliver Sim

Hideous Bastard

Skladby:
Hideous, Romance With a Memory, Sensitive Child, Never Here, Unreliable Narrator, Saccharine, Confident Man, GMT, Fruit, Run The Credits

10 skladeb / 34:10 min

Vydavatel: Young

Hideous Bastard je sám o sobě docela tvrdý název pro album, na kterém se snažíte publiku otevřít. Na přebalu se za písmeny schovává krví potřísněný, podivně se usmívající interpret, což může vyvolat mnoho otázek, na které však v následujících minutách dostanete dostatek hutných odpovědí. Právě už v úvodní Hideous, písni která vyšla jako jeden ze singlů již před pár měsíci, se zpěvák přiznává k tomu, že již od sedmnácti let je HIV pozitivní. Utrápeným hlasem, který tvoří základní páteř společně s nevelkým sebevědomím a pochybami o sobě samém, vypráví za zvuku synťáků a smyčců svůj příběh. Dojemná a silná píseň, kde se informace o Oliverově nemoci zmíní jakoby jen tak mimochodem v závěru. Je však jasné, že stud a ono zahanbení vychází právě ze společenského stigmatu ohledně HIV.

RECENZE: Novinka The xx rezonuje sebevědomím

Jednou z nejdůležitějších složek alba, jsou bezesporu podbarvující vokály. Nejenže tvoří atmosféru, ale navíc vytahují nahrávku do vyšší třídy kvality. V Romance With A Memory to perfektně dobarví níže položený hlas. V Confident Man zase vícehlasý vokál utvrzuje zpěváka, že je opravdu sebevědomý muž. Pokud bychom hledali další společný bod těchto skladeb, byla by to rozhodně jednoduchost, s jakou jsou písně vystavěny. Vše započne nepatrný hudební podkres a s postupem času se přidávají další vrstvy. Precizně a minimalisticky.

Emoce na albu oscilují mezi bezradností, studem nebo naopak znovunabytým sebevědomí. Tahle rozervanost zde leží bez jakéhokoliv konceptu. Přesně tak neučesaně jde se svými pocity Sim na trh. Vše se mu docela obstojně daří prezentovat bez zbytečného tlačení na pilu. Například na začátku Never here chvějící synťák koresponduje s nejasností ohledně vzpomínky, o které se zde zpívá. Jedna z nejzajímavějších skladeb, která zůstane v hlavě, i když už budete o pár písní dál.

S blížícím se závěrem alba přichází pocit, že se hudba i témata částečně stabilizují. Proto jako vytržení působí track GMT. Text ze kterého na jednu stranu díky až gospelovým vokálům cítíte smíření a o kousek dál zase naopak beat zběsile tluče jako o závod. Love song, u kterého nevíte, zda se v něm odehrává sebevražda, nebo jde jen o pocity odloučení. Ať už je to jakkoliv, jde rozhodně o jednu z nejsilnějších písní.

Deset skladeb na debutu Olivera Sima je zatraceně málo. Nápadů v nich je totiž nespočet. Výhodou nahrávky Hideous Bastard je fakt, že ať ji posloucháte kolikrát chcete dokola, pořád objevujete nové ruchy a změny nálad. Neoposlouchá se, je hravá a překypuje emocemi.

Text: Tomáš Kocian, foto: FB Oliver Sim
Témata: Oliver Sim, The xx, Hideous Bastard, recenze, album