RECENZE: Nikdo už nezpívá jako on. Posmrtné album Chrise Cornella připomíná jeho jedinečnost

Vydáno 24.12.2020 | autor: Tomáš Rumler

Pokud by Chris Cornell pojmenoval album No One Sings Like You Anymore sám, zavánělo by to přílišnou sebechválou. Přitom tady nezbývá nic jiného, než souhlasně přikývnout - nikdo nezpívá jako Cornell, který si v roce 2017 vzal život. Cover verze písní od Guns N' Roses, Janis Joplin nebo Johna Lennona nechávají nahlédnout do zpěvákova nitra. Nahrávka také může fanouškům pomoci zpětně pochopit žánrové odbočky sólových projektů, které se ne vždy setkaly s pochopením.

RECENZE: Nikdo už nezpívá jako on. Posmrtné album Chrise Cornella připomíná jeho jedinečnost RECENZE: Nikdo už nezpívá jako on. Posmrtné album Chrise Cornella připomíná jeho jedinečnost

Chris Cornell

No One Sings Like You Anymore

Skladby:
Get It While You Can, Jump Into The Fire, Sad Sad City, Patience, Nothing Compares 2 U, Watching The Wheels, You Don't Know Nothing About Love, Showdown, To Be Treated Rite, Stay With Me Baby     

10 skladeb / 36:24 min

Vydavatel: UME

Chris Cornell sice nepatří do klubu „27“, přesto lze jeho smrt označit za předčasnou. Vždyť tento svět opustil v pouhých 52 letech. Pro generaci, která do světa rockové hudby pronikala v 90. letech prostřednictvím Soundgarden a podobných bands, patří jeho hlas mezi majáky, jejichž výrazná záře pronikne i tou nejhustší mlhou a nikdy nevybledne.

Chris Cornell - Z rybího velkoobchodu mezi rockové legendy

V poslední době plnila mediální prostor slovní a později i soudní přestřelka mezi ostatními členy Soundgarden a Vicky Cornellovou, vdovou po charismatickém zpěvákovi. Předmětem sporu - nikterak překvapivě - jsou peníze. A také práva na dosud nevydané nahrávky, na nichž Cornell pracoval před svou smrtí. Právě Vicky Cornellová stojí za vydáním tohoto alba. Vzhledem k jeho charakteru je zřejmé, že není předmětem sváru. Jde totiž o soubor cover verzí, nikoliv autorskou tvorbu vhodnou pro potřeby „jeho“ kapely.

Cornellova sólová dráha se nikdy netěšila stejnému respektu, jako když byl obklopen členy legendární skupiny ze Seattlu. Vrcholem zmaru se stala spolupráce s Timbalandem, která vyústila v desku Scream (2009). Na Higher Truth (2015) se prezentoval v úplně jiné poloze. Výsledkem byl akustický materiál, na kterém mohl jeho pronikavý vokál vyniknout v celé své kráse. Kolekce No One Sings Like You Anymore se nese ve stejném duchu. Ani v tomto případě posluchač nedostává přeprodukovaný balast, ale písničkáře, který inspiraci čerpal napříč žánry i dekádami. A je to hlavně jeho originální projev, díky němuž drží všech deset kusů pohromadě.

Cornell vybíral z katalogu jak nejproslulejších interpretů, tak i těch - proč to nepřiznat - o kterých autor tohoto textu nikdy neslyšel. Což je zejména případ dua Ghostland Observatory. Navzdory názvu Sad Sad City a textu „ain't no party in a sad, sad city“ by se skladba na jakémkoliv večírku uplatnila. Hutnější bicí a mírné zpomalení zatíží Showdown Lynnových Electric Light Orchestra, uvolněnost neschází u Patience od vrstevníků Guns N' Roses.

Nejblíže původnímu modelu zůstala pochmurná To Be Treated Rite Terryho Reida, i když byla vynechána pasáž s foukací harmonikou. Opakem je Get It While You Can z rovněž posmrtné desky Pearl, která vyšla několik měsíců po úmrtí Janis Joplin. Světu ji předvedl ještě o pár let dříve Howard Tate. Díky odlišnému pojetí máme k dispozici v podstatě tři různé písně.

Soudní expert potvrdil, že Chris Cornell spáchal sebevraždu. Oběsil se v koupelně

Cornell se dotkl i úplného vrcholu pop music. John Lennon po sobě zanechal známější pecky, u nich by ale bylo složité přiblížit se předloze a zároveň jen tupě nekopírovat. Zpěvák to tedy vyřešil elegantně, v úvodu Watching The Wheels se stylizoval spíše do Boba Dylana. Později si song „ukradl“ pro sebe. Jako všechny ostatní by bez znalosti skutečného skladatele mohl být považován za ryze jeho dílo.

Vrchol nastává s Nothing Compares 2 U. Nic proti irské zpěvačce Sinéad O'Connor. Skladbu od Prince zpracovala naprosto dokonale. Jenže tato verze potvrzuje, že prostor pro zlepšení je (skoro) vždy. Kytarové aranžmá v kombinaci s Cornellovým ztrápeným hlasem posouvají srdcervoucí zážitek z poslechu světoznámého hitu na další level. To platí i pro finále v podobě více než půl století starého soulového šlágru Stay With Me Baby z repertoáru Lorraine Ellison.

No One Sings Like You Anymore představuje Chrise Cornella nikoliv jako rockovou hvězdu, ale především jako zapáleného hudebního fanouška s obrovským přehledem. Lehkost, s jakou se zhostil úprav oblíbených písní, potvrzuje oprávněnost jeho zařazení mezi nejlepší zpěváky všech dob. Ať už stál v čele rockové kapely, nebo mu společnost dělala pouze akustická kytara.

Text: Tomáš Rumler, foto: Future, archiv iREPORT
Témata: Chris Cornell, Vicky Cornell, No One Sings Like You

4,00

čtenáři

hlasuj
zavřít