Vydáno 26.08.2016 | autor: Josef Martínek
Své už deváté album pojmenovala popová princezna Britney Spears slůvkem Glory. Bohužel, zas taková sláva to není. Zpěvačce a jejím producentům se sice podařilo zohlednit aktuální popové trendy, jenže chybí jí uvěřitelnost, silná témata i hlasové kvality.
Na nové desce Glory se Britney Spears snaží o současný popový zvuk
Skladby:
Invitation, Make Me, Private Show, Man On The Moon, Just Luv Me, Clumsy, Do You Wanna Come Over, Just Like Me, Slumber Party, Love Me Down, Hard To Forget Ya, What You Need
12 trax / 41:26 min
Vydavatel: Sony Music
Britney na to šla úplně jinak než v případě minulé desky. Už do nás nehustí robotického will.i.ama a trendové EDM odrhovačky. Po Femme Fatale a Britney Jean opustila taneční parket a vydala se prozkoumávat a hledat. Díky tomu se sem tam dočkáme nějakého povedeného momentu, na víc než průměrné album to ale nestačí.
Spears chce být znovu hlavně sexy, v textech se proto hlubších myšlenek než "dneska v noci nebudeme spát" nebo "děláme to po celé ložnici" nedočkáme. Je to škoda, některé skladby vynikají zajímavým aranžmá, a když zpěvaččin vokál zrovna nehyzdí nadměrné množství auto-tune, má v nich dokonce i příjemnou barvu. Věřme, že je opravdu její - u minulé řadovky Britney Jean totiž později vyšlo najevo, že velkou část desky za ni nazpívala vokální dublérka Myah Marie.
Na Glory je patrný vliv moderního popu, který čerpá z vlnivého r'n'b, éterických hipsteřin i mezižánrových experimentů. Třeba rozžhavená Just Luv Me jako by z oka vypadla hitu Good For You Seleny Gomez. Když si Britney v písničce Slumber Party hraje s reggae, dopadne to nečekaně skvěle, ovšem další podobně silný moment už pak číhá jen v závěru deluxe edice díky francouzsky zpívané Coupure Électrique. Toto spojení je francouzské synonymum pro Blackout, tedy název jejího nejzdařilejšího alba, kterým se vracela po drogových excesech. Co by za tehdejší špínu dnešní Britney dala.
Výraznou měrou Spears ovlivnilo i její už tři roky trvající angažmá v Las Vegas, kde s velkým úspěchem vystupuje ve své rezidentní show Piece Of Me. Některé písně proto připomínají kabaret, třeba ve What You Need se zdá, jako by se vzhlédla v kolegyních Christině Aguileře nebo Arianě Grande. Problém ovšem je, že hlasové kvality potřebné pro obdobné písně nemá, a tak její vokál nehezky zkreslují počítačové efekty. To ještě víc platí o ukřičené Private Show, v níž zpívá o soukromé striptýzové show. Sympatičtěji se proto jeví, když se vrací k sice trochu naivnímu, ale pro ušní bubínky vskutku milému melodickému popu v Man On The Moon.
Britney Spears se ocitla v bodě, kdy přes veškerou snahu nedokáže věci dotáhnout do konce. Příjemný zvukový kabát a absence prvoplánových tancovaček má za následek, že se v souvislosti s některými songy jako inspirační zdroje skloňují i jména jako Janet Jackson, Justin Timberlake, The Weeknd nebo Gwen Stefani. Bez osobitého podání působí ale výsledek stejně "autenticky" jako vybledlý a photoshopem znetvořený přebal alba Glory.
Témata: Britney Spears, Selena Gomez, Janet Jackson, Justin Timberlake, The Weeknd, Gwen Stefani, Christina Aguilera, Ariana Grande
2,50
čtenáři
hlasuj
