Vydáno 02.08.2021 | autor: Aleš Materna
Přepište dějiny. Vůbec poprvé se na české scéně objevuje projekt plný mimořádných hudebních individualit, který svou produkcí může konkurovat špičkovým zahraničním kapelám. Sobotní koncert v Ledárnách Braník ukázal, že je Vojtěch Dyk nejen excelentním zpěvákem s unikátní barvou i rozsahem hlasu, ale také skvělým bavičem, který se dokáže obklopit muzikanty a zpěváky výjimečné kvality. Společně aktéři vytvořili show, s níž by mohli klidně vyrazit na světové turné.
LIVE: Vojtěch Dyk s kapelou předvedli v Praze strhující funky show s překvapivým gospelovým závěrem
O trochu překvapivý, ale o to zajímavější úvod koncertu, se postaral saxofonista Michal Žáček, který dostal zhruba deset minut před začátkem za úkol přivítat sám za mikrofonem fanoušky. Zdálo se, že jeho z počátku až příliš nesmělý proslov, který doplnil několika na první poslech naivními vtipy a slovy o Ostravě, odkud pochází, je pouze znouzecností, ale nakonec se ukázal jako výborný tah. Jeho anti-komický projev byl nakonec vtipný tak moc, že jím dokázal pobavit a rozesmát nejen lidi v publiku, ale také sám sebe.
Večer ve znamení funky music. Vojtěch Dyk roztančil a rozezpíval Ledárny Braník
O půl deváté za velkého potlesku nastoupili na pódium muzikanti i zpěváci doprovodné kapely a spustili pod povely klávesáka Ondřeje Pivce úvodní intro – leč hlavní bod večera, zpěvák Vojtěch Dyk, se stále neukazoval. Zničehonic začal zpívat, ovšem dlouho nebyl vidět – až se pojednou zjevil s mikrofonem v ruce mezi samotnými diváky. A když se prodral davem fanoušků na pódium, přešel úvod vystoupení plynule v energickou první a titulní písničku turné nazvanou D.Y.K., v níž oděn ve slušivém černém saku pokrytém stříbrnými hvězdami plný entuziasmu pobíhal po pódiu a kromě zpěvu diváky povzbuzoval k tanci.
Hned od samého počátku bylo jasné, o co tady běží a s kým máme tu čest - nadstandardní výkony všech hudebníků, které podpořil velice čitelný a přehledný zvuk, jež však byl zároveň dostatečně hlasitý, aby zvláště basové linky Marka Cáby, údery bubeníka Filipa Ernsta a výstřely čtyřčlenné dechové sekce v sestavě Josef Buchta a Lukáš Koudelka na trumpety, Petr Hnětkovský na trombón a Michal Žáček na saxofon, dokázaly příjemně rozvibrovat vnitřnosti, zatímco tóny obou klávesáků Ondřeje Pivce a Jana Andra a sóla kytaristy Jiřího Kalouska, doplněné vokální trojící majitelů vybroušených hlasů Annamárií Cecílií Almeidou, Martou Kloučkovou a Jakubem Vaňasem, byly často pohlazením průhledné kůry srdeční zvané duše.
Rozepisovat se o kvalitách hlasového projevu Vojty Dyka by bylo nošením sov do Athén, přesto byl jeho výkon ve spojení s neustálým pohybem, tancem a poskakováním po pódiu daleko nad očekáváním. Předvedl to hned v následující typické funky vypalovačce If I Lose, jejíž refrén si s ním zpíval celý areál a nenechala nikoho chladným. Písnička Real přinesla mírné soulové zklidnění, čímž vytvořila půdu pro další z hitů, pomalou You Don´t Know Who I Am, k níž natočil klip společně se svou ženou Tatianou, která si nenechala ujít příležitost a pod pódiem mezi fanoušky sledovala koncert. Tato sladkobolná a procítěně zazpívaná píseň se zcela zřetelně hlásí k odkazu legend jako Stevie Wonder či Lionel Richie, nicméně i v ní dokázal být Vojta Dyk sám sebou.
Ve funky-soulovém rytmu se pak pokračovalo téměř po celý zbytek koncertu v dalších výrazných písních How Come, Mr. Beat či Phone Song, jedinou výjimkou byl česky otextovaný song, který zazpíval Vojtěch Dyk zcela sám, jen za doprovodu elektronické krabičky, jež ovládal na pultíku před sebou. Šlo o první překvapení večera a nutno říct, že velice povedené, odkazující k elektro - folklórním vlivům a ukazujícího Dykův zpěv ve zcela jiné, zatím ne příliš známé poloze.
Druhé překvapení přišlo v samém závěru vystoupení, kdy se opět zcela neočekávaně přidali ke kapele členové gospelového sboru Maranatha Gospel Choir, kteří začali zpívat postupně po jednotlivých hlasech až za zády hlavního pole diváků na schodech baru Srdcovka, a proplétajíce se postupně davem fanoušků s mikrofony v ruce nastoupili na pódium, kde s kapelou Vojty Dyka vystřihli společně dvě gospelové písničky. Nádherné finále, které pak doplnily i vytleskané přídavky Love In Need a Milion Lives.
Koncert turné D.Y.K. ukázal, že i v českých podmínkách se dá dělat a hrát hudba světového formátu, že i v Čechách máme skvělé a nadějné muzikanty, jako jsou již dnes světově proslulý Ondřej Pivec či saxofonista Michal Žáček, a že i u nás se dá udělat show, která může doslova vyrazit dech svou nápaditostí, energií, a nadstandartními profesionálními muzikantskými a pěveckými výkony. Troufám si s předstihem tvrdit, že šlo o jeden z koncertů roku.
Text: Aleš Materna, foto: Eva Vintrová
Témata: Vojta Dyk, D.Y.K., Josef Buchta, Michal Žáček, Ondřej Pivec, Maranatha Gospel Choir, Ledárny Braník
5,00
čtenáři
hlasuj
