Vydáno 26.11.2018 | autor: redakce
Definitivní tečku za letošním sedmnáctým ročníkem Jazzfestu Brno obstaral v brněnském Sono Centru baskytarista Richard Bona se svou kapelou. Tento kamerunský multiinstrumentalista přijel zahrát do Brna po dvou letech. Poprvé se zde představil ve vyprodaném Janáčkově divadle s latinsko-americkým projektem Mandekan Cubano.
LIVE: Richard Bona uzavřel letošní ročník JazzFestu Brno
Žánr na pomezí fusion a world music u nás evidentně táhne, o čemž nás přesvědčil v pátek na témže místě koncert Terence Blancharda. Nebylo tedy divu, že i vzhledem k minulému úspěšnému vystoupení bylo dlouho dopředu beznadějně vyprodáno.
Terence Blanchard se svou trumpetou rozezněl JazzFest Brno
Koncert začal poměrně zostra třemi rychle po sobě jdoucími svižnými skladbami, zpívanými v jazyce douala, který Bona využívá jako nejčastější výrazový prostředek. Poté následovalo představení kapely, jejíž mezinárodní složení je tomuto stylu hudby vysloveně šito na míru - italský kytarista, klávesák s bubeníkem z Francie, kubánský trumpetista a samozřejmě lídr původem z Kamerunu. Ten, stejně jako zbytek osazenstva na pódiu, působil velmi uvolněně, což koncertu prospělo.
Bona s diváky neustále vtipkoval, dělal si legraci z názvu hostitelského města, nechal zpívat publikum "Vyletěla holubička ze skály", dokonce se dostal do křížku s jedním z diváků, který ho upozornil na harmonické nepřesnosti v doprovodu. Vše bylo samozřejmě míněno v legraci a s nadhledem. Na prvním místě však zůstávala stále hlavně hudba.
O kvalitách muzikantů netřeba dlouze hovořit, prokazovali je během celého večera. Ať už to byl souboj obou kytar (basové i elektrické) s trubkou jako vzpomínka na legendárního baskytaristu Jaca Pastoria, nebo úchvatné klávesové sólo v krásné baladě Dreamland či snad geniální souhra ve skladbě Shiva mantra, inspirované Indií. Richard Bona na sebe strhl nejvíce pozornosti při ekvilibristice s looperem, kdy dal zbytku kapely na pár minut vydechnout, aby se poté všichni znovu sešli na velké finále.
V něm už hlavní hvězda večera nevydržela pozorovat sedící publikum a všechny vyzvala ke společnému tančení vestoje. Koncert, který byl jako obvykle v Sonu velmi dobře nazvučen, zakončila Bonova pěvecká souhra s publikem na téma společného odchodu domů, což byla symbolická tečka za letošním velmi povedeným ročníkem Jazzfestu Brno.
text: Tomáš Vrtek, foto: Martin Zeman
Témata: Richard Bona, JazzFest Brno
4,00
čtenáři
hlasuj
