LIVE: Nezapomenutelný brněnský pomník fenoménu Swans

SWANS
FLÉDA, BRNO
14. 3. 2017

Po třiceti čtyřech letech existence totiž koncerty Swans bez výjimky přitahují skutečně rozličné publikum. Od čerstvých mladých oveček až po ostřílené harcovníky, kteří vypadají na to, že syrový debut Filth pravděpodobně v osmdesátých letech pašovali na kazetách z Polska. Člověk znalý brněnské hudební scény také v publiku může rozpoznat od pankáčů přes elektronické producenty, od milovníků experimentální či vážné hudby až po bájné "běžné posluchače". Z davu se nechaly také slyšet hlasy osob kapelou naprosto neposkvrněných. Kulturní fenomén, jako jsou Swans, si ovšem nevybírá a přitahuje všechny sorty bez rozdílu. 

LIVE: Swans v Praze: labutí píseň z hrdla dravce

Večer odstartoval za pomoci Little Annie. Ačkoliv ženský support není pro návštěvníky koncertů Swans novinkou, v tomto případě mohl stále překvapit - americkým "torche" šansonem načichlá Little Annie se totiž zařadila po bok předchozích silně experimentálních supportů Pharmakon a Anny von Hausswolff a přispěla večeru nečekaně dřevním a silně písničkářským projevem. V doprovodu současného klávesisty Swans Paula Wallfische odzpívala procítěným chraplákem set, jenž člověka přenesl z takřka naplněné Flédy a několikastovkového davu do zakouřeného baru, ve kterém tiše sedí jen pár štamgastů. Absurdně intimní atmosféra se dala krájet a během setu nikdo ani nedutal. Publikum se dokonce nazlobeně ohlíželo na vzdálený bar blíže vstupu do klubu, jako by tamější diskuze ničila kouzlo dojemně melancholických písní.

Swans na pódium tentokrát nastoupili všichni zároveň a během pozvolného úvodu The Knot mohlo publikum obdivovat jejich disciplínu a trpělivost. Podobně jako trpělivost kapely směřuje k fenomenálnímu přednesu a maximálnímu efektu jejich vystoupení, trpělivost publika je ale také naprosto nedílnou součástí koncertů Swans. Divák může být spokojený pouze v případě, že přijme místy velmi abstraktní performance koncept moderní reinkarnace Swans - trpělivost se ovšem vyplácí a odměnou za místy zdánlivě nekonečné zvukové plochy bez výrazných konkrétních motivů či ubíjející soustředěné hlukové vlny je uklidňující katarze a očista ducha.

PŘEKVAPIVĚ UMÍRNĚNÁ HLASITOST

Nelze se ještě jednou neohlédnout za říjnovým koncertem v pražské Arše. V obou případech zahráli Swans shodný set (ačkoliv vzhledem k formě jejich vystoupení by to člověk téměř nepostřehl), jehož součástí byly také nové kousky. Lze zejména vypíchnout The Man Who Refused To Be Unhappy, která staví na nepolevujícím kraut-rockovém "motorik" rytmu a rytmické base. V Praze nový track nevyzněl tak dobře, zejména proto, že soustředění kapely bylo narušeno problémy s pódiovým zvukem. Produkční tým, který měl na starost koncert na brněnské Flédě, ovšem odvedl dobrou práci - od perfekcionisty Michaela Giry nebylo za celý koncert slyšet půl slova na adresu zvukaře a formace se tedy mohla plně oddat hudebnímu projevu. 

Výsledek byl neuvěřitelný. Swans odehráli set naplněný živou komunikací na pódiu a pod dirigentským vedením Michaela Giry vystavěli dost možná nejpůsobivější brněnský pomník fenoménu Swans, jaký si lze představit. Dvě a tři čtvrtě hodiny uběhly jako voda a koncertní zážitek, na Swans překvapivě umírněně hlasitý, byl místy téměř fyzický. Vzhledem k absenci technických potíží, které by narušily přednes kapely, se tento večer stal nezapomenutelným zážitkem.

Takto hráli Swans začátkem března v Athénách. 

Úvodní Little Annie sice dotvářela dojem z koncertu upřímným šansoniérským písničkářstvím, ale s diametrálně odlišnými Swans stále šla ruku v ruce cestou nepopsatelné kombinace uhranutí, dojetí a závěrečného uvolnění. Při odchodu z klubu si nešlo nevšimnout všudypřítomné dobré nálady a širokých úsměvů. Kdo by řekl, že očistný oheň může hřát tak příjemně?

"Světlo života vychází z ohně a oheň zase ze smrti dřeva..." - Bohumil Hrabal

text: Jan Čapek, foto: David Webr (koncert v Praze, 2016)

Témata: Swans, koncerty, Fléda