Vydáno 14.09.2016 | autor: redakce
Hlavním tahákem druhého dne berlínského festivalu Lollapalooza byli Radiohead, zabavili se ale i příznivci elektronické hudby. Jak se nedělní program vydařil, vám prozradí náš redaktorský tým.
Lollapalooza v Berlíně nabídla dvoudenní hudební party
V neděli se teploty v Tempelhof parku v Berlíně vyšplhaly až někam ke třicítce, nebylo tedy divu, že si mnozí cestovatelé, kteří na Lollapaloozu přijeli z Polska, Belgie a dalších států, raději užívali chládek v hotelu. Úvodní koncerty severského elektropopu v podání Aurory, indie-rocku od Nothing But Thieves, jenž zněl daleko přesvědčivěji než konkurenti ze soboty, či jednoho z prvních vystoupení talentovaného soulového zpěváka vystupujícího pod pseudonymem MNEK si nechali raději ujít. Škoda, všichni tři stáli za návštěvu.
To se však nedá říct o dokolečka jednu píseň hrajících kolovrátcích z Milky Chance či extravagantní Rósín Murphy, jimž zkušenost ze Szigetu velela se raději vyhnout. Spoustu času tak z celkového programu ukrojila DJská scéna obehnaná obrazovkami, na níž se zhruba co dvě hodiny střídali vystupující, jejichž hity z komerčních rádií určitě znáte. Jonas Blue tak zahrál Fast Car, Lost Frequencies zase Are You With Me, Martin Solveig nezapomněl na Hello stejně tak jako v sobotu Alan Walker odehrál Faded, Klingande Jubel a The Chainsmokers například Don't Let Me Down. Většina hitů pochopitelně zazněla až v závěru jejich setů, čím ale současné hvězdy EDM, tropical housu a dalších příbuzných žánrů vyplnili zbytek času?
Jejich tvorba to bohužel byla jen výjimečně, drtivá většina setů stála na ohraných odrhovačkách typu Benny Bennasi, Gala (obojí Lost Frequencies), Justice či Ellie Goulding (Jonas Blue), Village People, Coldplay, Avicii (vše The Chainsmokers, kteří se mimochodem pochlubili, že své hity skládali při poslechu kapel Dashboard Confessional, Taking Back Sunday či Blink 182, jejich kořeny tedy sahají úplně jinam, než by se z jejich hudby dalo očekávat) nebo Sweet Dreams (Are Made Of This) od Eurythmics, kterou čert ví proč hráli téměř všichni.
Mezi "staré pecky", pokud je vůbec můžeme takto eufemisticky nazvat, pánové vložili současné taneční hity, jež paradoxně často pocházely od těch, kteří na festivalu vystupovali spolu s nimi, takže třeba The Chainsmokers jste mohli slyšet přinejmenším od třech různých DJů. Osobitost nebo logickou dramaturgii byste v setech hledali marně, a to i přesto, že se o jejich živém mixování dalo vzhledem k těm neustále zdviženým rukám a skákání po pultu úspěšně pochybovat. Přičtěte si k tomu slabými reproduktory vybavenou scénu a je zřejmé, že žádné velké zážitky z této stage přicházet nemohly. A také nepřicházely.
Daleko lépe člověk udělal, když se vydal na Years & Years nebo rockově hypnotizující The Temper Trap, kteří oproti vystupení na rakouském Frequency komunikovali daleko více a předávání pozitivní energie tak bylo vzájemné. To James Blake naopak působil poměrně zakřiknutě a shrbený za klávesami a krabičkami vypadal jako kluk, kterého žádná sláva nezajímá, hlavně si chce doma dostatečně vyhrát se všemi mašinkami a elektronickými krabičkami, jež jeho postdubstep udělají ještě inovativnější. A i když má aktuální album nálepky "té desky, která je příliš dlouhá" a "nahrávky, na níž měla být spolupráce s Kanye Westem, nicméně nestalo se tak", skladby z něj přirozeně zapadaly k starším hitům z oceňovaného Overgrown a zpěvák měl i přes intimní podstatu své hudby pod pódiem desetitisíce fanoušků.
text: Jan Trávníček, foto: Facebook Lollapalooza Berlín
Prvním interpertem na hlavních pódiích byl zpěvák MNEK, který na svém kontě nemá ještě ani jednou svoji desku, set tak poskládal hlavně z věcí známějších interpretů (Rudimental, Duke Dumont nebo Gorgon City), na kterých hostuje. Ani to nestačilo, a tak přišel s legráckami mashupů Snoop Doga, Jennifer Lopez i Rihanny a nutno dodat, že jeho parádní hlas je zužitkoval maximálně. MNEK je přirozený bavič, a tak i přes úmorné vedro lehce po poledni dokázal (taky díky svým veselým tanečkům) rozhýbat i ty, kteří se na něj přišli podívat třeba jen ze zvědavosti.
První setkání u mě proběhlo s Years and Years naživo na Glastonbury 2015 a nutno dodat, že od té doby na sobě Olly Alexander dost zapracoval a z nepříliš upovídaného frontmana se stal bavič, který si komunikaci s lidmi skvěle užívá. Kromě songů ze své jediné studiovky Communion přidali i pár coverů, mezi nimi taky Hotline Bling od rappera Drakea.
Parádní cirkus v podání Major Lazer a jejich principála Dipla přišel na řadu po šesté odpoledne. Dancehallová smršt nenechala ani na chvíli vydechnout, Major Lazer se sice potácí na hranici kýče, ale zároveň druhým dechem jasně diktují, kdo tady udává směr. Jejich song Lean On se zpěvačkou MØ je jasná taneční hymna loňského roku a taky naživo si trojice Major Lazer vystřihla ten samý taneček jako ve vidoklipu. Zhruba v polovině setu se Diplo vydal v zorbingové kouli na výlet napříč davem, to už se nad všemi vznášel mohutný oblak prachu z vyprahlé země.
DJ a producent Zedd uzavíral program na taneční Perry's stage, která je mimochodem pojmenovaná po zakladateli festivalu Perry Farrellovi z kapely Jane's Addiction. Lehce podbízivý set plný hlášek "ein, zwei, drei" a "hände hoch" působí vcelku vtipně, a když se ještě přidal kus songu Maria od Scooter, berlínští se mohli s tanečními kreacemi až přetrhnout.
Během začátku sobotního koncertu Kings Of Leon hrozil reálně kolaps hlavního přístupu na Main Stage 1 a dav se vůbec nedařilo nijak koordinovat. Při začátku Radiohead tak dost lidí otrávilo, že byl právě kvůli tomu pro druhý večer tenhle přístup zatarasený. Jestli něco vytknout k organizaci festivalu, tak rozhodně to, že nebyla nijak posílená městská doprava a nebyla zřízená ani žádná kyvadlová festivalová varianta. Tisíce návštěvníků tak vyrazily k svým domovům ulicemi Berlína pěšky, protože nebyla šance dostat se v okruhu minimálně tří kilomentrů do jakékoliv stanice metra nebo nadzemky.
text: Kateřina Nováková, foto: Facebook Lollapalooza Berlín
Opravdovým headlinerem berlínské Lollapaloozy byli Radiohead. Byli v podobné situaci jako loni Muse. Už když jste se v průběhu dne procházeli areálem Treptower parku, nemohli jste přehlédnout fanoušky oděné v merchandising kapely. Kdo pamatuje koncert Radiohead v Praze v srpnu 2009, musel být berlínským vystoupením nadšen. Britové hráli téměř dvě a půl hodiny. A zpočátku to vypadalo, že se budou věnovat pouze aktuální desce A Moon Shaped Pool. Prvních pět zářezů bylo pouze z ní a Radiohead je odehráli přesně v tom pořadí, jak jsou na albu. Nakonec nových písní zaznělo celkem osm. Britové ale nakonec nabídli průřez všemi svými deskami. Čtyři kusy reprezentovaly alba OK Computer a In Rainbows.
Základní zhruba dvouhodinová část byla hodně elektronická. Thom Yorke se několikrát dostal do frenetického tance. Asi nejbouřlivějším momenty zařídily skladby Lotus Flower a Idioteque. Několik desítek tisíc posluchačů v publiku se absolutně soustředilo na výkon kapely. Ani při tišší Daydreaming nebylo slyšet, jak se někdo baví a nebo si sděluje dojmy.
Fanoušci take ocenili sedmero přídavků, kde se kapela vrátila k přímočařejší rockové muzice, jakou hrála na počátku své kariéry v devadesátých letech minulého století. Ačkoliv hudebníci měli v rukou elektronické nástroje, ta půl hodina vyzněla ve srovnání se základní částí téměř akusticky.
VIDEO: Radiohead promluvili ze tmy a přinášejí mrazivě tajemný animák
Na Thomovi Yorkovi byla znát pozitivní nálada. Děkoval v němčině, několikrát vyloudil zvláštní pazvuk, což byl asi smích, a bylo vidět, že je v dobrém rozmaru. Před sedmi lety do Prahy přijeli Radiohead, kteří hráli pouze to, co chtějí, a hity, až na jednu výjimku, zcela ignorovali. Nyní v Berlíně jich nabídli hned několik a dva největší - Creep a Karma Police - přišly na samotný závěr. Radiohead v Berlíně předvedli epickou show, při které dali najevo, že i pop music může být umění.
text: Daniel Maršalík, foto: Facebook Lollapalooza Berlín
Témata: Lollapalloza Berlín, Radiohead, Years And Years, Nothing But Thieves, MNEK, Milky Chance, Major Lazer, The Chainsmokers, James Blake
4,00
čtenáři
hlasuj
