LIVE: Koncert P.O.D. v Praze byl splněným snem i propadákem zároveň

P.O.D.
MeetFactory, Praha
6. 11. 2019

Desce When Angels & Serpents Dance se ale komerčně nedařilo a tak bylo společné vystoupení s Filter zrušeno. Náhrada měla přijít v roce 2011, ani tehdy ale do Roxy kapela nedorazila a jako důvod uvedla porušení smlouvy ze strany promotéra ShowInfo, který zbankrotoval. Nakonec to do třetice zkusili pořadatelé Rock For People a konečně to vyšlo. A dokonce dvakrát, den po Praze totiž formace zahrála i ve Zlíně. A překvapivě oba koncerty vyprodala.

Poprvé v Praze: Energičtí P.O.D. si podmanili MeetFactory

To čekání bylo enormně dlouhé, přece jen se nejslavnější dny kvarteta datují až k roku 2001, kdy vyšly jejich největší hity. Skupina sice od té doby funguje bez přestání a stále vydává solidní desky, ale nu-metal už dávno odvál čas a s ním i tisícovky jejich příznivců. Proto je to vyprodání MeetFactory a Masters Of Rock Café překvapivé.

Na zlaté časy už mohou vzpomínat také předskakující Alien Ant Farm, kteří sice potěšili solidní zásobou českých slovíček, neboť zde ve svých sedmnácti letech dva měsíce pobývali, ale naživo už je to trápení. Málokdy uvidíte kapelu, která je tak moc za zenitem, jako právě oni. Zpěvy průměrné, melodie nezajímavé. Koncert s pokorou, ale bez energie. Pamětníky potěšila snad jen skladba ze soundtracku k Tony Hawk's Pro Skater a pochopitelně cover Jacksonova Smooth Criminal. Jako bonus k hlavním hvězdám a možnost odškrtnout si další neviděné jméno ze seznamu to ušlo, ale samostatný koncert asi není potřeba.

P.O.D. těch hitů vynechali moc. Na aktuálním turné nehrají překrásné balady Beautiful a Goodbye For Now, matrixovskou Sleeping Awake, Lights Out a řadu dalších. Nad rámec aktuálně opomenutých skladeb toho ale i z běžně hraných věcí vypadlo více.

Začalo se s Listening For The Silence a byť už je Sonny Sandoval ve svých pětačtyřiceti trochu při těle, na pódiu řádil s mikrofonem jako dvacetiletý cápek z hardcoreové smečky. Dlouhé dredy odkazující k jeho sympatiím s reggae a rastafariánskou kulturou sice sundal už před lety, nyní se k nim ale zkouší vrátit a tak svou kšticí házel na všechny strany. Zvlášť v refrénu Boom, který zpěvák, jemuž v osmnácti letech zemřela maminka, křičel fanouškům v prvních řadách přímo do obličeje. Nejen zpěv doprovázený bublající kytarou, ale i jeho charisma je i dnes neuvěřitelné a nebýt jistého incidentu, nejspíš by z něj nikdo nespustil oči až do konce.

Po Soundboy Killa, kdy se na ruce obdivovatelů vypravil první plavec, se ale náhle kytarista vytratil na záchod a na pódiu zůstal jen zpěvák s bubeníkem. Předchozí večer totiž pánové v Německu nechtěli místní urazit a dali si schnitzel, z čehož měl Marcos Curiel otravu jídlem. Původně vystupovat ani nechtěl, zbytek osazenstva jej ale přemluvil a tak do toho šel. Vynucená, zhruba desetiminutová pauza samozřejmě nebyla příznivá pro nikoho, naštěstí se ale mohlo brzy pokračovat.

Payable On Death dokázali řetěz nahodit relativně rychle, vždyť kdo by si stěžoval na zařazení takových ikonických hitů jako Alive nebo sborově zpívané Youth Of The Nation? Koncert ale měl končit o půl jedenácté a tak se setlistem dále čarovalo. Nejprve vypadla titulní skladba z nového alba Circles, pak zmizely také Lost In Forever a Murdered Love. Skončilo se po dvanácti skladbách se Satellite a v klubu už začala hrát muzika značící, že je po všem. Fanoušci se ale nenechali zahanbit a své oblíbence ještě dokázali přivolat zpátky. Bylo evidentní, že přídavek už v plánu nebyl a večer se protáhnul, jedny z nejlepších skladeb vůbec v podobě závěrečné On Fire a hlavně předposlední Will You to zase trochu zachránily.

Přesto se odcházelo se smíšenými pocity. Přírodě neporučíš a chvála Bohu, že jsme se někdejších křesťanských nu-metalistů konečně dočkali a nedopadlo to ještě hůř. Stejně tak je ale fér uznat, že to k dokonalosti mělo daleko a když už jsme čekali tak dlouho, chceme kompletní zážitek. A hlavně všechny ty skvělé písně. Tak snad se ještě někdy dočkáme.

Text: Jan Trávníček, foto: Michal Ivanega

Témata: P.O.D., MeetFactory, metal, nu-metal, recenze, koncert