Vydáno 31.10.2016 | autor: Josef Martínek
Dvacet let na scéně se dá oslavit různými způsoby. Řada interpretů v pozici Jany Kirschner by možná zvolila koncert ve velkém sále se zástupem hostů a odzpíváním největších hitů. Slovenská zpěvačka si však vybrala komorní divadelní turné Takmer sólo. Po zastávce v pražském Studiu DVA není pochyb, že udělala dobře.
Jana Kirschner jede turné "Takmer sólo". Foto: Vladimír Šimíček
Každý, kdo se zajímá o slovenskou a českou hudbu, ten příběh zná. Jana Kirschner, finalistka soutěže krásy, která si v devadesátých letech získávala fanoušky svými rádiovými hity, našla nakonec zalíbení v alternativě. Za dvacet let se její repertoár proměnil k nepoznání. Obdivuhodný však není jen posun, ke kterému se pod vedením svého životního partnera Eddieho Stevense odvážila, ale i způsob, jakým dokáže své starší písně a ty aktuální propojit v jeden živoucí organismus.
Turné Takmer sólo totiž zdaleka není jen o dvoudílném projektu Moruša, kterým Kirschner v posledních letech žila. Naopak, jak zpěvačka prohlašuje v rozhovorech, jde spíš o určitou formu očisty a návrat k jejímu písničkovějšímu já. Nenechte se však zmást názvem a nečekejte na jevišti osamocenou Janu s kytarou kolem krku. Téměř dvouhodinový koncert, jemuž předcházelo sympatické vystoupení předskokana Petera Aristoneho, je pestrou přehlídkou jejích hudebních poloh, která nectí žádná pravidla.
Vše začíná zcela komorně, kdy Janka stojí na pódiu sama a pěje ukolébavku Až príde večer, později se s piánem přidává Eddie Stevens. Miniblok klavírních písní střídá série songů s kytarou, dojde i na starší hity Líška nebo Modrá. I když jsou často tyto písně zmiňovány v souvislosti s tím, co už Jana nedělá, naživo mají obrovskou sílu, a to díky tomu, jakou "vypravěčskou" a civilní formou je podává.
Pak už přichází šestičlenná kapela, aby pomohla s blokem skladeb převážně z vynikajícího alba Krajina rovina. Písně jako Ty a já, Máj krásný maj nebo Miluješ nemiluješ totiž propojují jistou lidovost s nekonvenčním přístupem a Janin hlas se v nich divadlem rozléhá neuvěřitelně statně a pronikavě. Jedním z vrcholů večera je skladba O láske nepoznanej, kterou zpívá Kirschner bez doprovodu nástrojů - kapelou jí jsou přítomní diváci. Ti vytvoří vokální sbor, s jehož zvukem se prolíná její zpěv. Tento moment je navíc zaznamenán a ihned po skončení koncertu jej při koupi některého nosiče fanoušci dostanou zachycený na CD.
Dramaturgie večera je do detailu promyšlená, jestliže koncert začínal, co nejintimněji to šlo, v závěru do toho kapela i Jana pořádně šlapou. Eddie Stevens předvádí u piána doslova psí kusy a když dojde na neotřelou tancovačku Sama, plnou prudkých změn tempa, koncertu se dostává dynamického vrcholu. Přichází pravý čas pro zlidovělou Na čiernom koni, která příval energie dovršuje. Potlesk vestoje, odchod, návrat na pódium - však to znáte. Proces, který prostupoval celým koncertem, zopakuje Jana v přídavcích ještě jednou. Také závěrečná Unesená totiž začíná velmi komorně a postupně bobtná ve velkolepé finále, aby úplný konec mohl obstarat jen ničím nerušený zpěv linoucí se z pódia i obecenstva.
Jestli chtěla Jana Kirschner na turné Takmer sólo dokázat, že se za dvacet let na pódiích něco přiučila, povedlo se jí to dokonale. Z energie, která z jeviště sálala, však bylo patrné, že i přes dechberoucí muzikantské i aranžérské momenty tu nejde o to se "chlubit". Chladná profesionalita se u Kirschner ani jejích parťáků nenosí, tohle byla čirá oslava hudby a nekonečných možností, které nabízí.
text: Josef Martínek, foto: Vladimíř Šimíček (snímky jsou ilustračné ze slovenské části turné)
Témata: Jana Kirschner, Takmer sólo, Moruša, Krajina rovina, Studio DVA, koncerty
5,00
čtenáři
hlasuj
