Vydáno 06.07.2016 | autor: redakce
Klasici pravověrného heavy metalu Iron Maiden již za čtyřicet let existence nesčetněkrát obkroužili svět a stěžejní kusy svého repertoáru ohráli do zemdlení. Letošní turné chvályhodně zasvětili nejnovější řadovce The Book Of Souls, které věnovali téměř polovinu vystoupení.
Iron Maiden přilákali do Edenu bezmála 30 tisíc fanoušků. Foto: Petr Tibi
Úderem dvacáté hodiny vzplály na scéně ohně a osamocený Bruce Dickinson spustil dramatický vokální úvod skladby If Eternity Should Fail. S nástupem kompletní kapely však bylo zřejmé, že tahle mašina se valí po jasně vedených kolejích, jejichž směr prakticky ničím nepřekvapí. Přesto publikum zpočátku působilo poněkud chladně a koncert - snad kvůli až pedantsky preciznímu provedení, které čítalo i studiové outro zmíněného otvíráku či vklad akustické kytary Adriana Smitha v jedné z nejstarších písní večera Children Of The Damned, ve spojení s frontmanovým poměrně dlouhým monologem po Speed Of Light - ne a ne nabrat obrátky. Přitom materiálu ani jeho podání nebylo možno nic vytknout.
FOTOREPORT: Iron Maiden naplnili Eden řevem metalových fanoušků
Zlom přišel paradoxně v bezmála čtrnáctiminutovém opusu The Red And The Black, který se zvrhl v hotové instrumentální orgie. Všichni tři kytaristé se střídali, doplňovali a zdravě trumfovali v sólech a publikum to ocenilo. Nenechalo se ukolébat nadprůměrnou stopáží a naopak pojalo rafinované hudební finesy za sprchu živé vody.
Mohutný chór tisíců hrdel následně podpořil britské sexteto v The Trooper, kterou Dickinson odpěl v uniformě lehké kavalerie a s praporem svého národa v souladu s Eddiem na zadním plátně. Ostatně převleků a propriet měl nachystáno několikero. Mimo plán zaimprovizoval při Death Or Glory, jejíž část odzpíval v rozkošné masce opice, která na scénu přilétla z hlediště. Očekávané a bouřlivě aplaudované zhmotnění maskota Eddieho v nadživotní velikosti pak nastalo v písni, která dala jméno loňské kolekci i aktuálnímu turné.
Tentokrát měl pochopitelně podobu z The Book Of Souls a v boji s Dickinsonem přišel o srdce. Nikoli však o hlavu, která se v ještě mohutnější podobě vynořila za bicími v závěrečném kvapíku Iron Maiden, připomínajícím úplné začátky souboru. Naposledy Eddie obecenstvo zkontroloval během přídavkové The Number Of The Beast, v níž se vtělil do samotného Satana a scéna nabyla ve jménu tří šestek věru infernální podoby. Světelná show se dočkala významnější účelnosti de facto až ve zhruba poslední třetině koncertu, ale to je holt daň letnímu nebi.
Leč aby nedošlo k mýlce, Iron Maiden rozhodně nepřekročili únosné meze doprovodného cirkusu, což se žel některým hudebníkům stává. Harrisova parta notami, melodiemi ani rytmickými zvraty při skládání nešetří a zároveň dokáže své mnohdy téměř pompézní výplody bravurně převést do živé podoby, což platí nejen pro struníky, ale rovněž pro Nicko McBraina za mohutnou baterií bicích.
Průlet metalovým příběhem Iron Maiden: TOP 5 nejlepších písní podle jednotlivých období
Koneckonců je úctyhodné, kolik energie stále dokáže vyprodukovat šestice chlapíků se šedesátkou na krku. Co na tom, že již patrně máločím převratným ohromí. Coby vizitku zanechali v Edenu standardně kvalitní heavy metalové vystoupení.
Setlist: 1. If Eternity Should Fail, 2. Speed Of Light, 3. Children Of The Damned, 4. Tears Of A Clown, 5. The Red And The Black, 6. The Trooper, 7. Powerslave, 8. Death Or Glory, 9. The Book Of Souls, 10. Hallowed Be Thy Name, 11. Fear Of The Dark, 12. Iron Maiden, přídavky: The Number Of The Beast, Blood Brothers, Wasted Years
text: Daniel Folprecht, foto: Petr Tibi
Témata: Iron Maiden, Bruce Dickinson, The Book Of Souls Tour, metal, Eden, koncerty, Praha
3,50
čtenáři
hlasuj
