LIVE: Ian Anderson v Praze kouzlil s hity Jethro Tull i s flétnou. A měl virtuální hosty

IAN ANDERSON - JETHRO TULL
FORUM KARLÍN, PRAHA
29. 1. 2016

Těžko byste hledali projekt, který by byl komunitou fanoušků tak kritizován ještě před svým konáním. Reakce na záměr Iana Andersona ztvárnit život Jethro Tulla formou rockové opery byly různé - od umírněné skepse až po zlovolnou jedovatost. A důvody? Zaprvé zcela nedávno Anderson někdejší volbu jména kapely v rozhovorech kritizoval, aby jej nyní náhle oslavoval. A zadruhé, pokud se vzdává hold postavě, která dala jméno rockové skupině, dalo by se očekávat, že protagonistou večera budou právě Jethro Tull.

Paradoxně však do pražského Fora Karlín zavítal Ian Anderson s doprovodným bandem, nikoli s Jethro Tull (pod tímto názvem se už nehraje od roku 2011). Přestože současný ansámbl předvádí hudbu Jethro Tull, existuje celá armáda skalních fanoušků, kteří zastávají názor že "bez Martina Barre to nejsou Jethro Tull". Patřím k nim též. Proslýchalo se také, že Ian s "operou" jen zkouší za každou cenu najít další způsob, jak nám servírovat zase ty samé staré věci. Ale na koncert jsem šel bez předsudků.

FOTOREPORT: Ian Anderson dovezl do Fora Karlín rockovou operu o životě agronoma

Ve Foru Karlín bylo, alespoň opticky, vyprodáno. Úvodní film ukázal, jak nevlídné podnebí vnáší chaos do potravinářské výroby a zásobování v západním světě. Už to pro diváka bylo zajímavé, a to ještě skupina ani nezačala hrát. Na Čechy trochu úsměvně působily fiktivní televizní "zprávy" s kombajny v polích, které připomínaly naše dávné Televizní noviny… Následovaly ale dvě hodiny detailně zpracované, brilantně formulované a perfektně prezentované audiovizuální show. Jak jsem o Ianovi vůbec mohl pochybovat?

Bylo předem avizováno, že představení uvede "virtuální" hosty, a skutečně byli zastoupeni ve velké míře. Angličan Ryan O'Donnell a Islanďanka Unnur Birna Bjornsdóttir zpívali z plátna zhruba stejný objem textů jako Ian. Jediné, co by ve skutečné rockové opeře člověk vítal, byla jejich fyzická přítomnost. To je však jediná výtka celé show. Písně byly směsicí klasiky od Jethro Tull, většinou s pozměněnými texty, s hrstkou zbrusu nových kusů. Konkrétně ve skladbě Fruits Of Frankenfield si například Ian předepsal zpočátku neuvěřitelně vysoké noty. Také další novinka, Stick, Twist, Bust zní napoprvé trochu zvláštně. Celkově ale byly nové skladby tím nejtvrdším z koncertu. Doufejme, že brzy vyjde alesoň avizované živé album celé show, s jehož pomocí si budou moci fanoušci na nové skladby lépe zvyknout!

Ian Anderson se chystá do České republiky: 5 zajímavostí o rockové opeře Jethro Tull

Andersonovu doprovodnou kapelu představovali Florian Opahle (g), John O’Hara (kb), Scott Hammond (ds) a David Goodier (bg). Filmových rolí se zhostili Ryan O’Donnel v roli mladého Jethra, David Goodier jako Tull senior a zpěvačka a houslistka Unnur Birna Bjornsdóttir v dvojroli Jethrovy ženy a matky. Hlavní postava, Ian Anderson, v počátcích kapely v roce 1968 štíhlý, rtuťovitý a vlasatý, s uhrančivým hlasem a nevídanou flétnou, je nyní podsaditější, bez vlasů a jeho hlas už není tím, čím býval před půlstoletím. Nicméně, je to stále ten poskakující a gestikulující bavič a artista. Pořád při hře na flétnu balancuje na jedné noze, na flétnu hraje snad ještě víc a stále lépe, a neustále na sebe na scéně strhává hlavní pozornost. Ostatní hráči jsou naopak statičtí, až neviditelní (s výjimkou Floriana Opahle a jeho občasných kytarových sól).

Představení však tentokrát neprovázel Andersonův obvyklý žoviální "pokec". Místo toho v souladu s formátem opery písním předcházely zpívané recitativy z plátna, přednášené různými postavami. Příběh jako takový nebylo snadné sledovat, částečně proto, že je děj spíše napasován na písně, než aby odrážel skutečný života agrárníka, a částečně proto, že většina nových textů písní a úvodů k nim nebyla pro české ucho zcela zřetelná.

Hudba je ale skvělá. Ianův hlas měl výhodu odpočinku - zpíval jen asi třetinu textů. Díky tomu zněl dobře, zejména v Jack In The Green, Weathercock a v překrásném Requiem. A jeho flétna je samozřejmě stále kouzelná. Také kytara Floriana Opahle byla nejlepší od doby, kdy přišel ke skupině, zejména na šlapající rockové verzi Back To The Family a na Aqualungu. Přesto si troufám tvrdit, že bluesový styl hry Martina Barrého by poctě Tullovi dal další rozměr a šťávu, a navíc by si kapela nadále mohla říkat Jethro Tull…

text: Vladimír Řepík, foto: David Webr

Set list:
Set 1: Heavy Horses, Wind-Up, Aqualung, With You There to Help Me, Back To The Family, Farm On The Freeway, Prosperous Pasture (nová). Fruits Of Frankenfield (nová), Songs From The Wood.
Set 2: And The World Feeds Me (nová), Living In The Past, Jack-in-the-Green, The Witch’s Promise, Weathercock, Stick, Twist, Bust (nová), Cheap Day Return, A New Day Yesterday, The Turnstile Gate (nová), Locomotive Breath, Requiem (Minstrel In The Gallery, 1975).